TEXTY K
PŘEDSTAVENÍM  | |
1992 BERUŠKA Divadlo Beruška bylo založeno 9. května 1991 v Moravské Třebové. Název je zkratkou počátečních slabik jmen členů souboru. Jednotlivé inscenace pojednávají o životě a smrti, které v příbězích stojí rovnocenně vedle sebe, jedno je častým východiskem druhému. Působivost až halucinované kompozice je silná natolik, že poselství je k divákovi vysíláno jen v drobných náznacích, někdy skoro nepostřehnutelných. Výkony protagonistů, od civilního až flagelantského, k přímo patetickému, působí přesvědčivě jak ve vypjatých, tak i v uvolněných scénách. Rozhodná gesta umocňují zdánlivou nejistotu hereckých kreací a nezřídka se ke konci výstupů objeví na tvářích herců odlehčující úsměv. Kusy DDB bývají často označovány za hry-pásmo, samotnými autory pak také jako "sračky". Vše je však důsledně pod kontrolou, aby divák nezůstával ani chvíli v klidu. Naopak, je nucen pochybovat, přemýšlet. A to je na divadle to nejkrásnější! Divadlo neškrtí! JIŘÍ NEBESKÝ: nar. 14. 6. 1974 v Liberci, dětství klidné, nemá rád sport, tamping a divadlo. Básník, herec, výtvarník, zpěvák, heraldik, scénárista, grafoman, divadelní anarchista. Pro svou dobráckou povahu často přezdíván "Dobrák". PETR MAREK: nar. 5. 2. 1974 v Prostějově, v dětství tichý ale zvídavý. Dnes spíše hlučný, málo zvídavý. V kolektivu oblíbený. Kytarista, zpěvák, režisér, scénárista, kameraman, textař, cholerik, herec, pokladník. Na malíčku malá jizva od srpu. JIŘÍ NEZHYBA: nar. 6. 11. 1973 v Hranicích. Sportovec tělem i duší. Bodrý úsměv pod maskou shovívavosti. Skromný, plachý, osobité pojetí humoru. Bubeník, zpěvák, scénárista, herec, kytarista, kanoista, melancholik, lyžař. Problematický vztah k neživé přírodě. Divadlo blbne! ŘEKLI O DDB: M. FRYDRÝŠKOVÁ: "Beruška plynule navazuje na jejich první pokus s Abuladzem a syntetizuje všechny dosavadní unarské počiny." K. ŠIROKÁ: "Nemám ráda, když mi někdo předkládá něco, co má být podle něho umění a já jsem ten blbec, který to nepochopil." V. SADÍLEK: "Bol to zámer, alebo istota?" A. RYCHECKÝ: "Vy jste dobrý, vy si na tom zuby nevylámete!" N. KUBEŠOVÁ: "Já mám spíš pocit, že jim vůbec nezáleží na tom, co si řeknou lidi, že si to snad hrajou pro sebe." J. ZMOŽEK: "Řekli mi, napiš píseň!" I. JIROUS: "Odjíždím, jinak bych musel někoho zabít!" J. KRAUSOVÁ: "... a já jsem si připomněla mnohé večery svého mládí strávené u táboráku. Vskutku, improvizace jak má být!" J. KNIŽÁTKOVÁ: "... případná spolupráce bude pro televizi přínosem." o Marek, únor 1992, leták DDB (1992), přetištěno: Netradiční divadelní noviny. Vydává organizační výbor Oblastní přehlídky autorských a netradičních divadel '92, Valašské Meziříčí, 13. března 1992, s. [3-4]; první část znovu: Šrámkův Písek. Zpravodaj č. 4, květen 1992, s. 6 DEKADENTNÍ DIVADLO BERUŠKA: HUVRAN Beruška je malé zvířátko. Ale jsme i my, jsme se založili. Sami? Je to už dva roky a Budji řeklo: "Hrát divadlo!" Protože to známe, věřili jsme tomu, však rádi. Naše zkušenosti nám ukázaly, že mělo Budji pravdu, respektivě my jsme měli pravdu, respektivně nikdo neměl pravdu. Jenom MY? Máme vtipy. Ale i smutné... Jsme tak sami sobě prvními kritiky. Marek se narodil jako vlastní pomluva. Nebeský je kretén. Nezhyba je silný introvert se sklonem k sebelitování a kaká. Po tomto krátkém a vtipném úvodu, který dostatečně charakterizuje naši uměleckou filozofii vůbec ne!, se cítíme povinni uvést své inspirační zdroje. Vycházíme především z tradice české hudební a divadelní avantgardy a nepřímo tak navazujeme na myšlenkový odkaz Jindřicha Honzla a Emila Františka Buriana. Ovšem poprvé jsme se sešli v roce 1986, kdy jsme pod vedením Saši "Lišáka" Rycheckého nacvičili dětskou aktovku o dětství M. Sklodowské-Curie, kterou napsala, když byla malá. Uváděli jsme ji pod názvem "Kožuch a ručník". To jsme se však ještě neznali. Potkali jsme se až na festivalu v M. Třebové. Nyní dva z nás studují herectví u J. Šultyse na HUGU a jeden v Praze, tam... to, ... ty kamery. Hrajeme absolutní improvizaci a všechno vymýšlíme rovnou sami. Nehrajeme příliš často a ani rádi a to především pro peníze. Nashledanou se těší Dekadentní divadlo Beruška o Marek, Nebeský, 18. února 1992, otištěno: Netradiční divadelní noviny. Vydává organizační výbor Oblastní přehlídky autorských a netradičních divadel '92, Valašské Meziříčí, 13. března 1992, s. [3-4]. 1993 DEKADENTNÍ DIVADLO BERUŠKA Název Dekadentního divadla Beruška bere svůj původ z počátečních písmen automobilů, které mají jeho členové nejraději. Bylo založeno 6. prosince 1990 na divadelním setkání v Golčově Jeníkově, jako výsledek dlouholetého směřování k obrodě divadelní avantgardy B. Brechta, E. Strindberga a H. Plakeše. Jejich představa dramatu jako výsostně idiotického procesu, nad nímž nemá kontrolu ani rozum, ani vkus nám dala klobásu. Dlouhé plochy beztvarých slovních hříček jsou přerušovány rezignovaným humorem a prací s rekviziitami, nebojíme se však ani akce, která nám usnadňuje mimoverbální vyjádření. Léta jsme experimentovali s počtem herců na scéně nebo co, zprvu se dvojice bratrů Mišmélonů pohybovala na pódiu sama, po několika premiérách však našla důstojný protipól v J. Bábeníkovi. Na konci roku 1991 se ale nově přišedší trojici herců z Unarclubu podařilo původní osazenstvo souboru vystrnadit a chopila se práce sama. Petr "Čaj" Marek je pouhá obscenita, Nebeský, to je dřevěný komik a Nezhyba rumburak. Strašný strach. Po jednom neúspěšném představení jsme volali Buji, bolelo ho za krkem, a tak se jenom strašně smálo a křičelo do telefónu (praskalo v něm jako v prskavce): "Napsal jsem novou sbírku, jmenuje se Meluzína!", stále se přitom smálo a hučelo do sluchátka. Dívali jsme se po sobě a bylo nám za něj trapně (v šatně). Z tvorby členů DDB: NAZDAR VOLOVÉ! Doufám, že vám nevadí toto Analogické oslovení. Oslovuji vás volové, Přesto to bude číst první Jen jeden člověk. Seš to ty, Peťo, Tobě tento dopis posílám, I když bych ho měl Poslat asi Nebemu. Petr bude v Praze A ty jsi Juro na řadě. Takže seš to ty, Juro, Tobě tento dopis posílám, I když jsem ho chtěl Poslat Markovi. (3. března 1993) KAMARÁDI! Monsieur Heaggie mi oznámil, Že se přehlídka koná opět Úplně jinde. Ani v nejmenším netuším, Jak jste s tím seznámeni vy, Ale pro každý případ vám Raději poskytuji návod cesty, Tak jak mi jej nezištně Přenechal již jmenovaný. Záchytné body: 1. Nádraží Poruba 2. Tramvaj směrem do města, Prý doprava 3. Stanice asi Hulvátská, Či Mariánské náměstí 4. Hostinec Žalák, prý Všeobecně znám 5. Nějaká ulice Přemyslovců 6. Kostel, dvě věže 7. Dům dětí Pokud už vše víte, Je mi líto vlastní práce. (20. listopadu 1992) PÁTEK 8.30 - odchod z ústavu 8.45 - Babura se rozhodla, Že pojede 9.30 - Yubbu bere divný - hodný pán Yubba navštěvuje Baburu 9.57 - Barry zmatkuje před domem Zjišťuje, že chtěl někam jet na kole. 9.59 - Juffo na nádraží a čeká... (28. června 1991) o úvodní text a 3. báseň: Nebeský; 1. báseň: Nezhyba, 2. báseň: Marek, NETRAdičNÍ divadelní noviny, Setkání netradičních divadel ve Valašském Meziříčí, 2. dubna 1993, s. 10-11. DEKADENTNÍ DIVADLO BERUŠKA: TAK: JAK HLEDÁM SLUNCE Budova divadla byla temná, kdesi ve sklepení se zajíkavě rozhrnula opona. Víko černé rakve se stále nehýbalo. Napětí. Těžký dutý zvuk boty dopadající na kamenný schod zatřásl okenními tabulkami, jimiž jen lehce prosvítal měsíc. Diváci jemně zneklidněli a nervózně se vrtěli v křeslech. Všechno náhle přerušila hudba, na scénu vstoupila trojice herců. Nevázáni textem a kostými, nechali se unášet vlnami absolutní improvizace a automatického pohybu, důsledek se měnil v příčinu a příčina sama v sobě jen vzdáleně tušila jevovou skutečnost. Slova mísená s pološerem se u stropu stahoval v otazníky smyczek. Opona spadla a divadlem zněl nekonečný potlesk. Divák Ondřej přiopilý náladou představení přece jen po hodině odešel. Cestou domů zabloudil v zelených houštinách, kde oblázky na dně pramenů a studánek zpívají o sladkém tichu. Na malém paloučku v měsíčním svitu mezi trsy kapradin poletovali komáři, svatojánští broučci a světlušky. Jen smutná beruška schovaná pod fosforeskujícím pařezem ztrápeně pozorovala noční oblohu a mezi tou spoustou hvězd si chtěla najít tu svoji. o Nebeský, Nezhyba, otištěno: Šrámkův Písek. Zpravodaj č. 1, červen 1993, s. 6; znovu: HraTý 1995:40:7. 1994 DEKADENTNÍ DIVADLO BERUŠKA: JEDLI JSME ZA REPUBLIKU Nemoc je vždy zásahem do samé integrity lidské osoby, problém současné alopatické medicíny je, že léčí pouze příznaky, ale podstata je opomíjena. Když člověku nedáte léky, umře, ale když mu je dáte, neznamená to, že neumře - to právě souvisí s tou podstatou. Onemocnění odstraněné homeopatickým lékem je v podstatě, jako byste třeba horečku léčili bacilem, ale strašně malým. Možná by se teda vyplatilo, aby takováto alternativní medicína vytlačila stávající alopatickou, jako teď alopatická vytlačuje homeopatickou. Tragač o Nebeský, Nezhyba, otištěno: NETRadičNÍ divadelní noviny III. ročníku Setkání netradičních divadel ve Valašském Meziříčí ve dnech 25. a 26. března 1994 - 3, 1994, č. 1, s. [6] Motto: Vtipný jak prdel Tvé noci tlustý zvon Přišel a řekl: Já jsem Kamuflon... DEKADENTNÍ DIVADLO BERUŠKA Sám velký, nejen Velký, Libor Hanuš - to je ale papuč (nám se rojily včely) v tom svém, v roli Mimozemšťana Huťufuchleho ve filmu (The Big Sci -Fi) Přistání poprvé pomyslel na název Dekadentního divadla Beruška. A protože to bylo už dávno, rok 91 to jistí. Grošák, Králíček a Zelenej, vystupující pod občanskými jmény: Jiří J. K. Nebeský, Petr Marek a Jiří Y. H. Nezhyba, za pomoci producenta Jendrůlka vytvořili pestrý revuální program, ve kterém nám dokazují, že jsou opravdovými Mistry improvizace. ZNALCI V OBORU Jsou tři. Všichni mají svůj humor. To by ostatně nebylo nic divného, kdyby se jednalo o tři humoristy. V tomto případě se však jedná o muže a dvě ženy. Ty mají vtipy pochopitelně umělé, ale ke svému způsobu žertu je velmi potřebují. Můžeme vidět mnoho neodolatelných skutečností. Můžeme vidět předvádění divadelních oblastí humorem a legrací. Smutek vzrušuje sám sebe. To je vždy zajímavé podívání. Pak přijde herec s hercem a my čekáme, jak jej zvládnou. Samozřejmě dobře. V další sekvenci zase dva herci (jiní herci) předvádějí, jak mají smutné a ošklivé "málo veselé historky". Jsou vybaveni i technickými prostředky a speciálními přístroji. Přesvědčte se, že umějí využít všech názorů ve svém čele. A pustíme-li si právě toto divadlo, přijdeme ihned do nejlepšího. Řada scén inspiruje, řada poučí, řada pobaví. Představme si kupříkladu, jak Zelený na stole deklamuje a oba (Králíček i Grošák) není vidět. Další scény si ani představit nedokážete. o Marek, Nebeský, otištěno: 64. JH. Programová brožura k 64. Jiráskovu Hronovu, 6.-13. srpna 1994, s. 36; znovu: obal videokazety s dokumentárním filmem o DDB Které své (Unarfilm 1994); část znovu: HraTý 1997:37:5. 1995 DEKADENTNÍ DIVADLO BERUŠKA: POEZIE TOMPOZ 1/ A od ucha k uchu úsměvem polehla celá zem popelem. A z něho pak vyrost stromeček. Mladá žena si sedla do jeho koruny na větev, která věštila dávné neshody. Ta větev pustila Pleštila a čekala chvíli pohody. Roztodivný vítr žník navrtal vzduch kolem větve a když potom došlo na ta slova, začal jej připumpovat znova. Pilo z toho tele jako dům, bylo vidět až k sousedům. A ta paní na větvi, vcucnutá jako vy, všimla si jednoho znamenitého úkazu na severu oblohy. Na severu oblohy kous mě Mramen do nohy. 2/ Lelek se na něj usmál, mě přitom ale nepoznal. Kdo jsem já, to paní neví. Jen ona tuší, co dokáže velký myslivec, ale zároveň i to tele, které hledí na mě skvěle. Ten Mramen usnul na tváři. U východu slunce nezáří. Slunce vidí moji nohu, jak z batohu tahá sovu. Proč to paní sleduje, co ji na tom zaujalo? Na teleti šmíruje - všechno to zlý konec vzalo. Ta paní se vědmou stává, její hlava - helma pravá. o Marek, Nebeský, 2. února 1995, otištěno: NETRadičNÍ divadelní noviny 4, 1995, č. 1, 24. března, s. [4]. DEKADENTNÍ DIVADLO BERUŠKA: MUSICBOX soubor: Dekadentní divadlo Beruška vznik: 9. května 1991 obsah: Petr Marek (Králíček), Jiří J. K. Nebeský (Grošák), Jiří Y. H. Nezhyba (Zelený) název: Musicbox žánr: alternativní hudební komedie příběh: Hudebník Gustav Kowalski má pro svůj alternativní způsob života problémy v práci. Jeho poslední LP nebylo moc úspěšné. Měl totiž méně příjemného producenta. Rozhodne se založit vlastní gramofonovou firmu a začíná shánět hudebníky... zajímavosti: o DDB zpočátku tvořili Grošák s Králíčkem, ve třetím představení se po jejich boku objevili Pecivál a Zelený, který doplnil divadlo do stabilního počtu "tři". o Grošákův pradědeček doučoval v letech 1892 - 1895 spisovatele Franze Kafku češtinu. o Všichni herci aktivně působí také v hudbě - Králíček a Zelený od roku 1988, Grošák od 1991. o Grošák studuje českou literaturu, Králíček filmovou vědu a Zelený práva. o Letošní zimní sezóna se Zelenému opravdu vydařila - strávil na lyžích celých 20 dní. o Založení DDB předcházelo v roce 1991 nastudování hry Abuladze, jejímiž autory jsou dnešní členové DDB spolu s Liborem Hanušem To Je Ale Papučem. o Králíček bydlí v pátém patře jedné z těch nevzhledných panelových králíkáren. o Musicbox je 28. představení DDB. o Nebeský, Nezhyba, text nebyl otištěn, protože účinkování DDB na 34. Šrámkově Písku bylo na poslední chvíli zrušeno, název Musicbox pak už nebyl použit. 1996 DEKADENTNÍ DIVADLO BERUŠKA - U BŘEHU PŘISTÁVAJÍ Když se na konci 70. let pustil Ivan Vyskočil do projektu "Nedivadlo", netušil, že tento jeho nápad, spočívající ve využití herecké neschopnosti mladých absolventů brněnské JAMU, postupem času přeroste v celonárodní fenomén. V roce 1990 se k němu svým představením Noclehárna přihlásil i kolektiv mladých cimrmanovských epigonů, ze kterého se o něco málo později vyklubalo Dekadentní divadlo Beruška. Jeho název je ještě pozůstatkem nechtěné trapnosti, lidský obsah však za pět let vykvasil v nebývalé silnou moč - Grošák=Jiří J. K. Nebeský (člen souboru) ironizuje herecké výrazové prostředky, Zelený=Jiří Y. H. Nezhyba (vedoucí souboru) bojkotuje logickou stavbu hry a Králíček=Petr Marek (hovado souboru) odmítá tvůrčí spolupráci na jevišti. K dnešnímu představení U břehu přistávají se po přátelské schůzce 8. března 1996 vyjádřil Zelený takto: "Nemálo nás zlobí, že hodina představení padla na 14ou hodinu, s hraním za denního světla nemáme moc zkušeností. Čekáme, že bychom mohli postoupit, rádi bychom si ještě jednou prožili Šrámkův Písek a Jiráskův Hronov, náš čas už pomalu mizí, je to jedna z posledních příležitostí. Doufám, že diváci budou s naším výkonem spokojeni, jsme sice jedno z nejstarších amatérských divadel na Moravě, ale naši diváci jsou stále mladší, a mladý člověk je radostný. Miluji krásné dívky!" -máselnatý- o Nebeský, otištěno: NETRadičNÍ divadelní noviny V. ročníku Setkání netradičních divadel ve Valašském Meziříčí ve dnech 22. a 23. března 1996 - 5, 1996, č. 1, 22. března, s.[4-5]. DEKADENTNÍ DIVADLO BERUŠKA: NENAHRADITELNÝ TOVAR (DDB TOUR 96) Když v 80. letech vystoupil na scény soubor Vizita, bylo to vedle nesmělých Vyskočilových pokusů o improvizaci něco zcela nového. Vizitina absolutní improvizace oslovila tři amatérské divadelníky hranického gymnázia tak, že už nechtěli v životě hrát nic jiného - zrodilo se Dekadentní divadlo Beruška. Blízký přátelský vztah jim usnadnil jevištní spolupráci natolik, že divácký dobrý dojem z ní přehlušil mnohou jinou slabinu. O příznivé přijetí DDB se přičinil také rok 1992, který byl na skutečnou amatérskou alternativu velmi chudý. A od té doby se s populární beruškovskou legrací setkáváme na přehlídkách i v klubech každoročně. VZKAZ DDB ÚČASTNÍKŮM ŠRÁMKOVA PÍSKU: Na divadelních přehlídkách se často setkáváme s nemocnými lidmi - kuřáky, alkoholiky, narkomany. Jsme si moc dobře vědomi, jak každá taková závislost ničí lidskou svobodu. Představení Nenahraditelný tovar bychom chtěli věnovat takto postiženým lidem: máte skvělou příležitost přestat. Kdo to chce zkusit, je na našem vystoupení vítán. Ti ostatní tam chybět nebudou. KRÁLÍČEK - PETR MAREK (*1974, Prostějov) Vyšší blondsyn učitele a lékařky, v roce 1982 přichází do Hranic, o rok později se seznamuje se svými novými spolužáky - Grošákem a Zeleným, jejich společné přátelství začíná ale až na přelomu let 1987 a 1988. 16. září 1989 zakládají Kulturní sdružení Unarclub, v jehož rámci vzniklo také DD Beruška. Od roku 1992 studuje obor filmová věda na FF UK v Praze. GROŠÁK - JIŘÍ J. K. NEBESKÝ (*1974, Liberec) Nižší pochcaněslámový syn technika a učitelky, v roce 1977 přichází do Hranic, o rok později se v mateřské škole seznamuje se Zeleným. Za studia na gymnáziu zakládá roku 1991 s Králíčkem Dekadentní divadlo Beruška. Po (opravné) maturitě pracuje jako redaktor týdeníku Přehled, od roku 1993 studuje českou literaturu na FPF SU v Opavě. ZELENÝ - JIŘÍ Y. H. NEZHYBA (*1973, Hranice) Střední brunetsyn úředníka a učitelky, po skončení základní školy odchází roku 1988 s Králíčkem a Grošákem na hranické gymnázium, zde s Králíčkem a Hanušem zakládá kapelu Savarez, po Hanušově odchodu Scalders, přejmenované později na Unarclub. Při třetím představení DDB (1991) rozšiřuje soubor na tříčlenný. Od roku 1992 studuje práva na PF UK v Praze. o Nebeský, otištěno: Šrámkův Písek. 35. ročník, Divadlo Fráni Šrámka, Písek 24.-26. května 1996, s. 9 DD BERUŠKA Se souborem DD Beruška se můžeme s úsměvem na tváři setkávat již od roku 1991, kdy se začalo všechno odvíjet. Zcela nový bům v amatérské alternativě vyplavil na prosluněný břeh popularity řadu škebel a v nich i perly. Jimi jsou jednotlivá vystoupení DD Beruška, která... Ale vážně. Myslíme si, že improvizaci, které se věnujeme, zvládáme mírně výborně, to však neznamená, že by nebyly slabiny - často klesáme k tomu, čemu se říká divadelní šmíra, podbízení se diváctvu, nechtěná trapnost atd. Je velmi těžké být alternativní a zároveň sledovaný. Ale my to chceme (snažíme se o to). Dnešní naše havířovská improvizace dostává název podle této básně. DUCHOMEL Jak je sirka tak navečer posvátný háj rozprostírá trsy trávy jako by nebrečel. Obyčejný obyčej si zakryl svůj temný obličej. A omezil kouření. To vyvolalo zpětnou reakci a tou byl mouřenín. Mouřenín přišel jako by slyšel to volání sirky ve tvaru svého přítele. Přátelské políbení na pravou a levou tvář bylo významným uzarděním a skoro svatozář probleskla při setmění. Duchomel, pravím. Děj se co děj, přišel zloděj. Mouřenín na něj pohleděl - zloděj zkameněl! Okamený zloděj v pokoji - nikdo už se nebojí. Ten strach co není, plouží se údolími plnými mlhy každou pátou ranní. Strach zkamení a usne jako jmelí jmelí... Ale každé malé dítě ví, že v noci se vrací domácí. Do jeho srdce obyvatel na tvůj příkaz ukazatel. Domácí v tvém srdci je ten, kdo k tobě láskou žhne. Rozžhavený mouřenín zakopl o vyvýšeninu travnaté louky, na které spalo maličké díť. To ditě tam jedlo brouky, čekalo že uvidí tě. Vidělo však mouřenína jak padá s jablkem z klína. Úsměv co to vyvolalo, dalo všemu správné halo. A v okruhu přátel zvěstuji vám naopak, že pláčem končí tato trýzeň, od srdce když tepe přízeň. V tom srdci lapí nebo čapí nebo dřepí láska k milované bytosti a snaží se ti připomnět tento svět. o úvodní text: Nebeský, Nezhyba, báseň: Nebeský, Marek, otištěno: Přehlídka netradičních divadel v Havířově 29. 6. 1996, s. [6] 1997 Motto: "Když něco neumíš, tak ti to nejde." DEKADENTNÍ DIVADLO BERUŠKA: JANÁČKOVA ULICE VE ČTVRTINĚ Naše improvizace zdraví Valašské Meziříčí, místo, které otevírá dveře divadelního světa pro nás nejmladší - herce i diváky. Těm je věnováno naše nové představení. Ulice...část vytržená z kontextu všední reality...část tvořící svébytné působiště Umělcovo (Janáčkovo) ...část nalomená tíhou jedinečnosti. Originalita jako cíl není naším měřítkem. Bezostyšnost námětu se spojuje s vědomím kontinuality dějin hudby. Všichni žijeme jeden život, všichni hrajeme stejný part, všichni vytváříme tutéž divadelní show. Z života ulice vydupaný život. Vzkazy herců účastníkům: JJKN: Miluji procházet se kolem hotelu Apollo, když drobně prší. A divadlo? Hraji rád pro diváka, který je rád. Toužím s ním být v těsném objetí slovního pole, i love vyorávat z něj utajené smysly. Sobotní představení věnuji Hynku Polákovi a jeho úsměvu. JYHN: Rád bych pověděl o jednom dojmu z Leoše Janáčka. Nevšední krásu jeho hudby jsem začal vnímat v době, kdy jsem se o něm dozvěděl, že si zapisoval "to, jak lidi mluví" do not. Z "pouhé" řeči tak vznikaly melodie, na první poslech skoro nudné, neefektní. Za to jde však o melodie hluboce lidské, opravdové, řekl bych jaksi nehudebně hudební. A v našich představeních jde právě o řeč, slovo, melodii... PM: Společně se chceme sejít, abychom si navzájem zprostředkovali ZÁŽITEK. Ten by měl být co nejintenzivnější, neboť se rodí s právě se rodícím představením. "Představení" samo není výsledkem. Tím je právě proces, chvíle zrození slova, pohybu, mlčení. Zážitek. Cílem je "bytí při". Slovo, pohyb a mlčení pak vycházejí nejen z nás, ale stejně důležitě z vaší nálady, z vaší chvíle. Naše přátelství tak směřuje k naplnění ROZHOVOREM. o Nebeský, Nezhyba, otištěno: NETRadičNÍ divadelní noviny 6, 1997, č. 1, 28. března, s. [5]; Markova replika (která je jeho dílem) vyšla předtím: Divadelní noviny 5, 1996, č. 11, 28. května, příloha ...příští vlna/next wave..., s. [4]; Zprávodajník 39. festivalu poezie Wolkrův Prostějov '96, 19.-22. června 1996, č. 1, s. 7. DEKADENTNÍ DIVADLO BERUŠKA: KÁVOVAR PLNÝ PAR EXCELLENCE ANEB LACINO SE BAVIT DDB vzniklo v květnu roku 1991 a do dnešní doby uskutečnilo na tři sta šedesát otevřených divadelních tvarů, v nichž vše zároveň vzniká i zaniká, vše je současně uměním i jeho oslepeným bratrem, metaforou i doslovností. Divák je stržen do vířivky strašně velké intenzity, neboť o tu jde především. Nalézt divadelní krajinu, ve které je dobře divákům i hercům, protože divadlo není to, co si někdo pro někoho připravil, ale to, co je mu schopen dát. o Nebeský, otištěno: Art kontakt, festival alternativního umění, 17.-19. 4. 1997, s. [4]. 1998 DD BERUŠKA: ČUNÍN DD Beruška je divadlo života tří přátel. Letos oslavíme jeho sedmý rok. Dramaturg Petr Marek poznal oba spoluhráče (Jiří Nezhyba a Jiří Nebeský, kteří se znali již od roku 1978) v roce 1983. Divadlo pro ně znamená radost z úspěchu i neúspěchu, neboť mají nejistou metodu: přijdou an jeviště s pečlivě nastudovaným textem a od něj se pokusí během hry zcela oprostit. Říká se tomu improvizace z nulového bodu, kterou letos podpoří první celovečerní hudební CD divadla Díky zazobaní hoši, jež si budete moci na místě levně koupit. Tedy: až zase v šatně uslyšíme "ona mají vždycky dopředu vymyšlenou takovou kostru", tak se neznáme! Vše je připraveno!!! Neboť život je takový, kde vše se děje jen jednou, nic nelze opravit - logicky tedy ani pokazit. Chyba neexistuje. Je to pouze výmluva neochotných prožít svět jaký je. Co vám mám povídat. o Marek, otištěno: NETRadičNÍ divadelní noviny 7, 1998, č. 1, 27. března, s. [4]. DD BERUŠKA: NAŠEL JSEM V TOBĚ PRINCEZNU Dramatické trio DDB, založené roku 1991, jevištně prezentuje tzv. improvizaci, což je podle nich nejsvobodnější divadelní tvar, v němž je středobodem zrození. Plodné je všechno: zvuk sálu, zákoutí jevviště, ústa protagonisty, a možnosti jsou neomezené. Stačí jen přijít a sklidit. Předem daná kostra neexistuje, nelze s ní tedy seznámit, proto přijměte na naladěnou báseň: ŠKATULA VZPOMÍNEK Zeleným světýlkem blýská se zornice a nadol je podélná silnice. A po ní, přes pruh nepřerušované čáry, přejíždí horník Charlie. Horník se vrací, ne... horník odjíždí ze svého pracoviště, hluboko v zemi působiště. Čeká, že to, co... to zhaslo... to čeká Charlieho! Jednou v životě ho čeká větší štěstí, než by čekal on. V hlavě však stále má tronbón. A v něm - bonbón. A v něm - on sám sedí a je řiditelem dolu. A výtahy jezdí a v nich horníci, jeho nevolníci, neoblíbení kamarádi z šachty, poslouchají ho na slovo a říkají mu starosto. Není mu to příjemné, ale neříká ne, aby si to u nich nepokazil. Ti, co našli azyl, jsou černí. Ti, co odešli, jsou bílí. Jak to udělal hloupý řidič, když jel kolem tohoto putovníka po silnici: Nevšimnul si ho a jen si hleděl svého. No a měsíc svítil a horníkovi na ucho náušnici přiklopil. A s lístkem od ženy. Žena uhání v autě s řidičem, dalekým to světla budičem. No ale zpět k Šufanu, jak se horník jmenoval. Šufanu byl horník a jde silnicí. Žena ho minula, jako jeho život mu proplul mezi prsty. Zůstala jen škatula. Škatula vzpomínek na moře vzpomínek... A v ní toť hlemýžď! Pojel jitrnici! A na chobotu objevil zápasnici. Hlemýžď už pojel několik ovoc a to je, proč má tak dobrý chobot. Pěkný motív z dálky zazněl, to jak horník tiše zaklel. A jeho žena dál uhání a on tomu už nezabrání. On to neví, ona to ví, všichni jsou už spokojení. No ale... ne na dlouhou dobu, protože lístek od ženy přečte vrána, letící kolem. Zklovne jů a táhne zpět. No a ženě to nedá. V jednom zobáku má lístek, v druhém sýr. No a jak letí, tak jak potká ženu, řekne jí, že vrátit se má. Že si to sic horník nepřeje, ale že by to dobré bylo, kdyby se to podařilo. A žena váhá. Nechá tam tlusťocha na parku a sama vrátí se k horníku. Horník však ženu nečeká. On už jinou místo ní má. Jmenuje se Rubrika a má za muže Kubricka. o úvodní text: Nebeský, báseň: Marek, Nebeský, 1993, otištěno: Zpravodaj Šrámkova Písku 1998, 29.-31. května 1998, Divadlo Fráni Šrámka v Písku, s. 15. TEXT PRO VALMEZ 99: Neodbytné povstávání hudby z ducha dramatu nás zavedlo do (nejen pomyslené) elektrárny vlastních možností, kde jsme se jako jedni z prvních připojili ke skutečné zásuvce energetické abonence. A nyní vám vezeme poslední článek řetězce, výboj na pomezí tvorby a aplikace. Před vašimi zraky se zrodí koncert. Plugged: Jiří Nebeský, Jiří Nezhyba, Petr Marek, Zdeněk Eliáš, Prokop Holoubek. 2001 DEKADENTNÍ DIVADLO BERUŠKA: MIMO SOUTĚŽ Soubor je založen (1991) na přísné disciplíně. Jeden hlídá druhého, aby v životě nedělal různé chyby - které by se mu pak nemusely vyplatit, jestli mi rozumíte. Divadelní postupy a především jejich používání v mysli, pak rozvíjejí filozofii souboru, která je, že především jde o rozhovor, a to s diváky (a v zákulisí) - jestli víte, co tím myslím. Jinak, po desíti letech experimentování s formou, jezdíme si především odpočinout: od Prahy do Brna a zužitkováváme tak naše zkušenosti tam nasbírané. No co vám máme víc povídat: sami uvidíte, že divadlo je především odpočinek. Tak to je snad ode mě všechno, jinak: hodně zdaru do příštího roku vám přejí JUDr. Jirka Nezhyba a "ing." Prokop Holoubek, tedy "Berušky", jak nám hanlivě v legraci říkáte. Takže tolik na úvod a následuje popis toho, co uvidíte: 1. vás přivítáme (myslíme, že je to příjemné a na divadlo se to patří) 2. začne vyprávění o tom, co nás právě na tom, že jsme právě u vás, nejvíc baví (lichotíme tak zdánlivě jen vám, ale ten pohled je ryze "nám se na nás líbí, že se nám líbí na vás") 3. trocha divadla (příběh, lyrika, verše atp.) 4. závěr (standardně: herci se klanějí, hraje nějaká pěkná hudba, když diváci tleskají dýl než minutu, jdeme zase na jeviště a herci se ještě jednou ukloní.) -koprodukce- (text, určený pro zpravodaj Setkání netradičních divadel ve Valašském Meziříčí 2001, nebyl otištěn!) DEKADENTNÍ DIVADLO BERUŠKA Náš soubor vznikl před dvěma lety v Hranicích na Moravě, kdy se jeho členy stali členové Dekadentního divadla Beruška, na jejichž vzniku měl podíl bezejmenný Petr „Buji“ Bajgar již dávno předtím. Od té doby uvedl zatím dvě premiéry, jichž se z původní sestavy jeden nezúčastnil. První z nich, katastrofické drama V BIKINÁCH/JDEM TMOU, byla uvedena u příležitosti Vánoc. Stejně jako druhé – na jehož název si nyní nevzpomeneme. Věnujeme se jevištní improvizaci od 1 do zatím 12 herců. Tématu života jsme se dotkli již v předchozích hrách, házených na stěnu, jako tenisté, jenž v nejhorším případě musejí trénovat o zeď. A to je na umění to krásné!   BLANKA PELÁKOVÁ: DDB NA JIRÁSKOVĚ HRONOVĚ 1/ Zúčastnit se Jiráskova Hronova je již 64 let snem každého divadelníka, o tom, že by si na něm dokonce mohl zahrát, sní nemnohý, podaří se to jen několika. Letos sotva dvacítce souborů (včetně těch zahraničních - z Itálie, SRN, Litvy, Monaka, Slovenska atd.) a mezi nimi i jednomu hranickému - Dekadentnímu divadlu Beruška, které v květnu třetí účastí na celostátním kole Šrámkova Písku oslavilo třetí rok svojí existence. Vydali jsme se s Beruškou na tři dny do Hronova, podívat se na největší český divadelní festival, nahlédnout do jeho zákulisí a pozorovat při práci ty, kteří šíří slávu našeho města po celé republice. Začínáme: V neděli se Grošák (Jiří J. K. Nebeský) po dlouhých průtazích dovolal do Hronovského kulturního střediska, kde s konečnou platností potvrdili, že spacáky si brát nemusíme, že ubytování je zajištěno i s lůžkovinami. V úterý 9. srpna jsme se tedy sešli na nádraží s malými batůžky. Bylo nás pět: Grošák, Prš (Pavel Martínek), Rena (Renata Vinklerová), Zelený (Jiří Y. H. Nezhyba) a já. Bylo 7:30, když se vlak rozjel a všichni jsme začali být zvědaví, kdože bude ten "někdo jiný", kdo se k nám podle Prše přidá v Přerově. Chvíli jsme bloudili po vlaku až jsme se konečně usadili ve dvou kupé. V 7:50 přistoupila dívka Pavla a o hodinu později jsme už všichni seděli v jednom kupé. Prš hrál na kytaru a prozpěvoval si, Prš jako "lékař výpravy" byl vůbec nejveselejší - jeho léčba Grošákovy angíny byla úspěšná, držel Pavlu za ruku a vesele glosoval trapné mlčení, které v kupé nastalo. Nakonec se osazenstvo bavilo po skupinách. V 10:25 jsme se zpožděním vystoupili v Chocni. Přidala se k nám Katy (Kateřina Malenovská) a hodinu do odjezdu dalšího vlaku jsme strávili v nádražní restauraci, potkali jsme dvě třetiny vsetínského Koukadla, které míří také na JH. V 11: 16 jsme odjeli do Týniště nad Orlicí a pak do Hronova. Cesta ubíhala poklidně až na drobné neshody. Zapršené nádraží v Hronově. Míříme na náměstí do Informační kanceláře, tam řešíme organizační záležitosti, v 18:30 proběhne slavnostní uvítání DDB, do té doby je ale ještě dost času, odcházíme do internátu SOU KOVO, kde jsme ubytováni. Katy a Grošák si cestou kupují brožuru 64. JH s textem o zítřejším představení DDB Znalci v oboru. Ve zdůvodnění účasti na JH se mj. píše "je to pozoruhodná forma volné improvizace". Naše sedmičlenná výprava má k dispozici dva pokoje. V jednom jsou ubytováni Grošák, Katy a Zelený, ve druhém Pavla, Prš, Rena a já. Odpoledne (14:30) vyrážíme do města. Hronov je malé město, kde po šestnácté hodině neseženete ani kousek pečiva. Při procházce jsme si zvenčí obhlédli Slávii - budovu, kde DDB bude zítra vystupovat, je to neupravený patrový dům, který připomíná zájezdní hostinec z minulého století, hospoda se v něm koneckonců také ukrývá. Vracíme se na ubytovnu. Zatímco v pokoji č. 5 (Grošák, Katy a Zelený) je živo, diskutuje se o zítřku, vedle se spí. V 18:15 ale všichni odcházíme na uvítání. Trojice herců stojí na schodech Jiráskova divadla, přebírá plaketu, kytici a keramické knoflíky s nápisem 64 JH 1994. Celé uvítání je zarámováno několika replikami z Lucerny v podání "neumělých" hronovských ochotníků, producent Jendrulek, s nímž se po uvítání konečně setkáváme tvrdí, že uvítání je tady zatím lepší než představení sama... Pak odcházíme na večeři. Játra s rýží nechutnají každému, ale jíme všichni, po návratu do ubytovny Grošák s Katy zůstávají v pokoji a my ostatní hrajeme na hřišti volejbal, Pavla ho hraje závodně, takže nemáme moc šanci. Ve 21:30 jsme se vydali do města (je to sotva pět minut cesty) najít producenta Jendrulka. Vidíme ještě kousek představení Zlý duch Lumpacivagabundus divadelního souboru Desta club Děčín. Interiér Slávie odpovídá našemu prvnímu dojmu, Grošák říká, že mu nepříjemně připomíná hostinec Žalák v Ostravě, kde se v listopadu 1992 uskutečnilo jedno představení DDB. Sedáme si do zahradní restaurace, s námi je u stolu producent Jendrulek i dvojice jeho kolegyň - účastnic divadelních seminářů JH. Jejich hovor je poměrně nudný a nám se chce spát, ve 23:30 už jsme v postelích, jenom Zelený ještě nějakou dobu zůstal venku, aby ho potom v noci otravoval komár. 2/ Ve středu 10. srpna už bylo lepší počasí než včera, slunce vykouklo a nepršelo, kolem osmé hodiny jsme vstali, abychom ještě stihli snídani, v 10.00 jsme se měli sejít před Slávií, do té doby jsme chodili po městě, někteří nakupovali sladkosti, někteří posílali pohledy. Ve Slávii jsme se usadili v hledišti a DDB začalo připravovat scénu, jeviště bylo příliš hluboké, takže hledali nějakou vhodnou plachtu. Bylo potřeba domluvit se s Koukadlem o tom, kdo bude vystupovat první a kdo druhý, v programu jsou totiž oba soubory uvedeny k 19.00 a 21.00 (repríza) společně. Losování rozhodlo, že první bude DDB. Grošák s Katy odešli na ubytovnu a usnuli, my ostatní jsme šli na nádraží zjistit vlak, kterým bysme se zítra dostali domů. Uvažujeme, že bychom svůj pobyt prodloužili ještě o jeden den. Všichni jsme se setkali na obědě. Prš, Pavla, Rena a já jsme si šli lehnout, Zelený šel trhat ostružiny a Grošák a Katy prošli hřbitov u farního kostela a zaposlouchali se do hlášení místního Jiráskova rozhlasu, četli tam program na dnešní den, o DDB ale neslyšeli, asi začali poslouchat pozdě. V 15.00 už se celé DDB sešlo v pokoji č.5 a dohadovalo se o prvním představení. My vedle jsme se zatím věnovali hygieně. DDB toho ale moc nedohodlo, Zelený usnul, Rena šla telefonovat a Pavla s Pršem, stejně jako Katy s Grošákem vyrazili do města. V půl páté zamířil Grošák do Parku A. Jiráska, vidět představení brněnského Studia Dům Svatby - mimořádnou inscenaci tří barokních textů, Katy v Divadle A. Jiráska shlédla Nereidu alebo Srdce hlasu (Bábkárský súbor AD Rem, Bánovce nad Bebravou) - nedotažené, rozpačité představení plné efektů. Večeři jsme dostali všichni před 18.00, členové DDB prohlašují, že mají mírnou trému, ale Grošák do sebe stejně nacpe sedm knedlíků, jdeme do Slávie. "Já už nevím, co mám dělat, aby si nemysleli, že jsem ulejvák!" stěžuje si Grošák a pozoruje zbylou dvojici na scéně, jak neustále něco přenáší a opravuje. V 18.30 se trojice herců ztratila a my zaujali místa v první řadě. DDB se venku dohaduje o úvodních větách představení, dávají si i téma: voda. První obraz: instalatér přijde opravit kohoutky a způsobí potopu, která doplaví stůl až do skrýše rebelů v kanále. Lidé přicházejí do místnosti a pomalu zaplňují sál. V 19.05 je plný k prasknutí, improvizace herců Dekadentního divadla Beruška může začít. Znalci v oboru (I). Představení je poznamenáno úpornou snahou přidržet se tématu rebelů. Scéna, kdy luští zprávu zašifrovanou v žárovce je ještě (údajně) dobrá, když se ale vypraví do Litovle alias prezidentského paláce, kde zjistí, že president-diktátor dávno nežije, ujmou se vlády a nepohodlného společníka promění v nevěstu jednoho z nich, nabírá hra na hluchých místech, tápání a nedorozuměních. Osvěžující používání řeči politicky angažovaných her na dobu čtyřiceti minut nevystačí a nakonec se baví víc herci než diváci. Zelený se v průběhu hry dostává do tvůrčí izolace a po jejím skončení naštvaně odchází na ubytovnu, zbylá dvojice jej následuje, dohadují se o příštím představení, nakonec se rozhodnou nedomlouvat nic. My sledujeme představení LES-M vsetínského Koukadla, po dramatizaci tří Charmsových minipovídek přicházejí se svou pohádkou s otevřeným koncem - pohádkou O perníkové chaloupce, postavenou na hlavu. Po jejím skončení Katy odchází a Grošák, který se vrátil z ubytovny ji netrpělivě hledá, objeví se až ve 20.55 a nese mu růži, kterou pak Grošák zapomene v sále. Zelený prohlašuje, že nevystoupí, krize vrcholí těsně před tím, než se roztáhne opona. Znalci v oboru (II), 22. vystoupení DDB, smršť nápadů bez jediného místa odpočinku, skvělý zážitek pro diváky i pro herce, nekonečné ovace jim patří zaslouženě, jsou to opravdoví znalci v oboru absolutní improvizace. Napětí z předchozího neúspěchu hned v začátku opadlo, Zelený dokonce v euforii prohlásil, že to byla "procházka růžovým sadem". Naštěstí mimo scénu se odehrál jediný incident tohoto představení, Katy, která fotografovala, byla málem zatčena opilým policistou, nakonec se všechno podařilo urovnat. Po představení přijímají herci gratulace, několik nabídek k vystoupení a chvíli věnují i recenzentům, všichni ještě sledujeme reprízu Koukadla. Pak se usazujeme v zahradní restauraci v živém hovoru s producentem Jendrulkem, z něhož jsme vytrženi recenzentkou Renatou Vordovou. Jeden po druhém odcházíme spát. Naposledy (ve 2.30) se s producentem Jendrulkem loučí Zelený. Venku začíná vytrvale pršet. 3/ Každému souboru, který na JH přijíždí, je hrazeno ubytování na dvě noci, DDB tedy v úterý přijelo, ve středu hrálo a ve čtvrtek mělo odjet. Zvažovali jsme ale jestli nezůstat o den déle, kromě toho, že bysme mohli vidět další představení, mohli bychom do ruky dostat recenze ve Zpravodaji JH a být účastni tzv. Velkého diskusního klubu, kde budou rozboru podrobena také dvě včerejší představení DDB. Váhali jsme celé dopoledne. Před devátou (11. srpna 1994) jsme vyrazili na snídani a najedli se. V půl desáté jsme si v Informační kanceláři zaplatili ještě nocleh na zítřek, cena 70,- Kč na osobu na nás působila jako studená sprcha, nakonec jsme se rozhodli zůstat jenom čtyři: Grošák, Katy, Zelený a já. Zašli jsme na Městský úřad, kde nám měli proplatit jízdné. V budově úřadu se nachází i hotel a tak jsme na recepci byli svědky telefonátu jedné z profesionálních kritiček do nějakých novin či rozhlasu, mluvila o divadelním představení Svatby, jejím větám typu "a tak se našemu amatérskému divadlu opět o něco pootevřela vrátka..." jsme se nemohli nezasmát, Grošákovi ale rychle zmrzl úsměv na rtech, protože nemohl najít svou jízdenku, bez které mu jízdné neproplatí, šel ji hledat na ubytovnu a my jsme zatím vyplňovali formuláře. Nakonec jsme peníze dostali všichni, přičemž Grošák musel napsat čestné prohlášení, že jízdenku ztratil. Pak jsme v Jiráskově divadle chvíli přihlíželi práci jednoho z divadelních seminářů, zrovna se mluvilo o DDB. Brzy byl ale konec, takže jsme odešli na ubytovnu, v jízdním řádě jsme našli vlak v 15.40, který by nám dobou svého odjezdu umožnil účast na Velkém diskusním klubu a tak jsme se dohodli, že tedy pojedeme raději už dnes. To znamenalo zrušit dopoledne zaplacené ubytování. Nejdřív jsme ale zašli na oběd do restaurace (poslední jídlo, které nám Hronovské kulturní středisko ve školní jídelně hradilo byla dnešní snídaně), tam Katy s Grošákem změnili své rozhodnutí a oznámili, že zůstávají do zítřka, nepřipojil se k nim nikdo, takže jsme dva ze čtyř noclehů zrušili a odešli jsme se sbalit. Ve 13.30 jsme už se zavazadly seděli v Malém sále Jiráskova divadla, pod vedením Oldřicha Kužílka byla postupně probírána tato včerejší představení: Svatby, Nereida, Znalci v oboru a LES-M. Už velmi brzy jsme měli všichni pocit, že naše účast je tady zbytečná, a když se se začalo mluvit o Dekadentním divadle Beruška, ukázalo se to ještě jasněji. Osazenstvo, pokud se nějak angažovalo, se rozdělilo na dva tábory: odpůrce, kteří shlédli Znalce v oboru (I) a zastánce, kteří viděli Znalce v oboru (II) či obě představení. Odpůrci se snažili mluvit o "zodpovědnosti", kterou herci mají vůči divákům, do jejich konceptu se ale nějak nehodilo, že DDB se věnuje čisté improvizaci. Tu jeden ze zastánců - Oldřich Kužílek nazval v intencích článků Ivana Vyskočila "otevřenou dramatickou hrou z nulového bodu". Pro celou diskusi bylo nanejvýš příznačné, že těch několik herců, kteří měli s improvizací vlastní zkušenost mlčelo. V 15.00 diskusní klub skončil a my z něj měli trochu rozpačité dojmy. Šli jsme na nádraží a Grošák s Katy nás provázeli. V 15.45 jsme odjeli, cesta ubíhala krásně. Katy s Grošákem koupili Zpravodaj JH č. 7 (kromě něho existuje i První samizdatový zpravodaj JH Král Šumař), recenze O. Kužílka na straně 2 je první skutečnou recenzí DDB (nebo pokusem o ni), jež se snaží něco říct. "Smysl tohoto - od běžných forem skutečně velmi odlišného typu divadla - je úplně jinde než v diváckém sledování příběhu a inscenace v jejích tradičních složkách (...) Tato disciplína vyžaduje obrovskou pohotovost, schopnost uvolnit představivost a fantazii, i při jinak mentálně i fyzicky zatěžující situaci na jevišti (...) Beruška je nepochybně velmi disponovaný soubor. V prvním představení se nechali zmást pokusem začít od připravené situace. Vymstilo se to poměrně rychlým vyčerpáním vodivosti, jakýmsi oslepnutím při hledání východiska z načrtnuté situace. Druhé představení bylo velmi zdařilé a sklidilo zasloužené ovace." Rena už byla v Klokočí, Pavla v Přerově, Prš, Zelený a já v Hranicích, Katy s Grošákem spali do pátku 12. srpna v Hronově a ve 14.00 odjeli také domů. Každému z nás zůstalo za ty tři dny tolik vzpomínek, že... o Nebeský, text vznikl z deníkových zápisků, Petr Marek s publikací "cestopisu" poměrně agresivně nesouhlasil, proto se o něm v textu nemluví, otištěno: HraNo 1994:č. 33-35:4. |
|