Možnosti hraného filmu

Pokusit se o tu nejobecnější úvahu nad filmem... film je prostor, v němž dokážu myslet... je film živý a mrtvý.
Hraný film. Jak jinak o něm říct? Předstíraný? Předstíraný život? Ne, jen film. (Kudy tedy potom ten život vchází?)
Téma zní: možnosti hraného filmu. Proč, když možnosti jsou jasně nedozírné? Mluvit o možnostech se blíží mluvit o podmínkách, to už přináší věty "To je možné", "To je nemožné".
Naše různé cesty se protínají. Na místě protnutí však není cíl, jen průsečík. V nejhorším kompromis. Z něj pochází hodnocení. Ocenění. Školství. Je nutno se na něčem shodnout. Je potřeba důkaz. Musí to být viditelné. Bezchybná jízda kamery. Ale kam? A proč? To není vidět, nelze tedy hodnotit? A co cit? Nikdy neříkat jedna pravda. Nikdy však taky neříkat žádná pravda. Svět funguje. Jsou věci pravdivé. Bezmála vše má protitvář. Některé věci jsou však jen dobré. Jiné jen zlé. Měřítko existuje! Existuje vektor správným směrem. Lze to učit?
Procítit - pochopit. DODRŽET. Nepřipravit pasti = nelhat. Když hrát tak nikdy proti ale spolu. Hravý film. Hravý život.
Kde ožívá film? Jedinečným pohybem, záchvěvem neopakovatelnosti... Pryč ale s měřítkem "originalitou"! Pryč s výmysly! Ne lepit zvenčí, vycházet zevnitř, nechat se udivit samovolným rozením. A přitom vše může být tak připravené! Jen přípravou ať není sčítání nevyhnutelného ale zápis dechu věcí.
Kdo oživuje/umrtvuje film? Diváci, kritici, televize, video...
Dva legitimní kinematografické druhy:
1. Materialistická - vše přesné, Herectví, schéma dobrým směrem. Kamera oživuje umělé.
2. Energetická - úžas, náhoda (avšak nejen!). Kamera zachovává (neumrtvuje) přirozené.
Kde umírá film? Živý scénář neznamená živý film a dobrýscénář může znamenat jen dobrá literatura. Kroky do smrti děláme, pokaždé kdy setrváváme na cestě jedním směrem déle než je nutné.
Živé "špatné" filmy. Ať žijí! "Nepovedené" děti čistých záměrů! Jen dobro z nich!
Zabíjí někdo film? Asi neochota, důkazy, potřeba hmatatelnosti... A přitom to není tak, že jen "respektuj, že se to někomu jinému líbí". Vždyť pořádje tu ten správný vektor. K čemu je negativní kritika? Jedině snad pokud na nás někdo hraje nečistě je dobré upozornit, ne? Ale ti lidé musejí přežít a dobrého není dost k uživení.

SVOBODNÝ FILM A SVOBODNÝ ČLOVĚK UVNITŘ FILMU.

Mluvíme -li o možnostech filmu, ten nejprvnější z povrchových nápadů je: rozšiřování pomocí technik. To jsou ony "nové možnosti", jak jsme na ně stále zvyklí.
Nezapomínat však na to, že to samotné není prohlubováním. To nastává skrze, nikoli však pouze tím. Rafinovanosti, viditelné "inovace", "originální" postupy jsou stále horizontálním rozpínáním a teritoriální expanzí. Skutečné "hlubinné vrty" se ale odehrávají vertikálně. Berou s sebou odevšad a sčítají k dobru v neuvěřitelných kombinacích: vysoké vedle nízkého, žhavé vedlechladného... Ale také jen "nějaké" vedle "trošku jiného",kde právě tato miniaturní vzdálenost zdá se často neuvěřitelně nepřekročitelná. Je však vždy nutno vzdálenosti zdolávat neprávě za účelem jejich pokoření, ale jen ze stále vyvstávajícího vnitřního souladu, propojení věcí, za které nemůžeme my, ale jehož jsme také (jen) součástí, a jež však máme právo pravdivě uchopovat. Pravdivě znamená upřímně. Upřímně znamenábez
násilí na světu. Ne divák znásilněný falešnou emocí. Aledivák zanícený opravdovostí. Aťuž pláčeme dojetím! Nejlepší filmy nás stejně vždy donutí kslzám, nejraději k radostnýmslzám oslnění velikostí, smutkem,krásou. Láska k světu, bez níž není možná skutečná krása. A účel zde bezmála světí prostředky. Legitimní je opět vše, co nepůsobí zlo. Použijte krásně kýč! Nikdy nevyužívat. Žít.

ZASTAVENÍ

Zdá se, že celá úvaha získala na abstraktnosti, rozevlátosti. Jednotlivé výkřiky často působí nespojitě, hesla, je to vlastně trochu agitka, taky trochu postmoderní text, to mají přece kyberčasopisy rády. Dlouho jsem simyslel, že od věcí, které mi nevoní, mám dávat ruce pryč.V poslední době jsem pootočil: Jetřeba v (mně) nepříjemných prostorech vytvářet (mně)příjemné věci. Jenom tak dojde k vzájemnému obohacování jinak oddělených.

MANIFEST FILMU V BODECH:

1. Žádné hranice
(Je dovoleno vše, co nečiní zlo. Žánr není podstatný.)

2. Filmový film
(Všechny složky hovoří ryze filmovou řečí a to formou, jež
je adekvátní sdělení. Filmovost. Nikoli zfilmovaná literatura, divadlo...)

3. Vnitřní pravdivost
(Nemá nic společného s kauzalitou. Aby podstatná spojení mezi jevy nebyla obracena v perverzi. Film, jemuž se "dá věřit".)

4. Odhalení
(Film pro nás skutečně něco jedinečného, fascinujícího, objeví)

5. Krásno
(Pokud není dílo záměrně estetizováno, vyplývá stejně tato kategorie z předchozích bodů.)

O DRUHÉM BODU - VYSVĚTLENÍ

Myslím, že je dobré, pohovořitvíce o druhém bodu. Zde snad vězí nejvíc sporů a nedorozumění mezi interpretátory a hodnotiteli filmového umění. Příběh - ano, je zajímavý, může ledacos přinést, a pomáhá nám udržet pozornost. Nemá se však stát cílem (ale u všeho, o čem budu hovořit, samozřejmě existují nádherné výjimky, čili vše je možné) a nejpodstatnějším hodnotícím kritériem. Anekdotu můžete vyprávět, román lze přečíst, divadelní hru shlédnete na prknech. Co zbývá? Pohyblivé obrazy, spojitelné střihem s možností zvukového (hudba, ruchy, ticho) a textového (dialog, titulky) dokreslení. Opět není nutná věcná logická kontinuita mezi záběry. Vytvoření iluze pohybu člověka ze záběru do záběru je vlastně jednou z největších uměleckých "lží". Ponížením střihu na zahlazovače hran a tmel švů se
přeci ochudíme o úžasnou možnost myslet filmem! O vznik nových idejí, které objevíme střetem dvou záběrů (Ejzenštějn!). Ano, v tom místě, kde se stýkají dva záběry, a které bývá spíše retušováno ve jménu plynulosti děje, se často odehrává to nejpodstatnější
- vzniká (zcela specificky filmovou cestou) význam! Teoreticky jako bychom to všichni věděli, nicméně... Potom je tu kamera. Jaká jsou kritéria tzv. "dobré kamery"? Nejde přeci jen o kvalitní záznam (třeba ve smyslu dobrého nasvícení), nebo o efekty (různé vizuální ekvilibristiky,
neuvěřitelné jízdy nebo neobvyklé úhly). Opět má snad zásadní slovo myšlení kamerou! Není přece nejdůležitější, ŽE byl pořízen záběr z takovéhoto zajímavého pohledu, je podstatné PROČ. Že v nejlepším případě neexistuje druhá,
stejně dobrá varianta pro vyjádření určité myšlenky (negativní příklad filmu Knoflíkáři, kde ve valné většině
záběrů je prakticky lhostejno, jak jsou zvoleny. Doporučení: kniha Rozhovory Hitchcock-Truffaut). A podobně to platí i o druhé rovnocenně významotvorné složce filmu, o zvuku.
Proč by se musel stát otrokem dotváření atmosféry obrazu,
pouhou "barovou kapelou"? Proč nebývá jeho poměrový podíl na
prostoru díla většinou vůbec využit? Kolik nových významů se
skýtá při osamostatnění zvukové stopy (cokoli od J.L.Godarda z osmdesátých nebo devadesátých let)!

NA ZÁVĚR

Na závěr ještě dvě na sebe navazující poznámky. Film může být dobrý i tehdy, jestliže žádnou z těchto podmínek nesplňuje, ale jednoduše se dívá do světa a tím pro nás objevuje ony fascinující obrazy. A poslední extrém: film,
který nesplňuje ani tento poslední bod. Film, který může být i dost nepovedený, ale je prostě upřímně čistý a zářivě dobrý. Od slova DOBRO.

Petr Marek



MOŽNOSTI HRANÉHO FILMU Pokusit se o tu nejobecnější úvahu nad filmem... film je prostor, v němž dokážu myslet... je film živý a mrtvý. Hraný film. Jak jinak o něm říct? Předstíraný? Předstíraný život? Ne, jen film. (Kudy tedy potom ten život vchází?) Téma zní: možnosti hraného filmu. Proč, když možnosti jsou jasně nedozírné? Mluvit o možnostech se blíží mluvit o podmínkách, to už přináší věty "To je možné", "To je nemožné". Naše různé cesty se protínají. Na místě protnutí však není cíl, jen průsečík. V nejhorším kompromis. Z něj pochází hodnocení. Ocenění. Školství. Je nutno se na něčem shodnout. Je potřeba důkaz. Musí to být viditelné. Bezchybná jízda kamery. Ale kam? A proč? To není vidět, nelze tedy hodnotit? A co cit? Nikdy neříkat jedna pravda. Nikdy však taky neříkat žádná pravda. Svět funguje. Jsou věci pravdivé. Bezmála vše má protitvář. Některé věci jsou však jen dobré. Jiné jen zlé. Měřítko existuje! Existuje vektor správným směrem. Lze to učit? Procítit - pochopit. DODRŽET. Nepřipravit pasti = nelhat. Když hrát tak nikdy proti ale spolu. Hravý film. Hravý život. Kde ožívá film? Jedinečným pohybem, záchvěvem neopakovatelnosti... Pryč ale s měřítkem "originalitou"! Pryč s výmysly! Ne lepit zvenčí, vycházet zevnitř, nechat se udivit samovolným rozením. A přitom vše může být tak připravené! Jen přípravou ať není sčítání nevyhnutelného ale zápis dechu věcí. Kdo oživuje/umrtvuje film? Diváci, kritici, televize, video... Dva legitimní kinematografické druhy: 1. Materialistická - vše přesné, Herectví, schéma dobrým směrem. Kamera oživuje umělé. 2. Energetická - úžas, náhoda (avšak nejen!). Kamera zachovává (neumrtvuje) přirozené. Kde umírá film? Živý scénář neznamená živý film a dobrýscénář může znamenat jen dobrá literatura. Kroky do smrti děláme, pokaždé kdy setrváváme na cestě jedním směrem déle než je nutné. Živé "špatné" filmy. Ať žijí! "Nepovedené" děti čistých záměrů! Jen dobro z nich! Zabíjí někdo film? Asi neochota, důkazy, potřeba hmatatelnosti... A přitom to není tak, že jen "respektuj, že se to někomu jinému líbí". Vždyť pořádje tu ten správný vektor. K čemu je negativní kritika? Jedině snad pokud na nás někdo hraje nečistě je dobré upozornit, ne? Ale ti lidé musejí přežít a dobrého není dost k uživení. SVOBODNÝ FILM A SVOBODNÝ ČLOVĚK UVNITŘ FILMU. Mluvíme -li o možnostech filmu, ten nejprvnější z povrchových nápadů je: rozšiřování pomocí technik. To jsou ony "nové možnosti", jak jsme na ně stále zvyklí. Nezapomínat však na to, že to samotné není prohlubováním. To nastává skrze, nikoli však pouze tím. Rafinovanosti, viditelné "inovace", "originální" postupy jsou stále horizontálním rozpínáním a teritoriální expanzí. Skutečné "hlubinné vrty" se ale odehrávají vertikálně. Berou s sebou odevšad a sčítají k dobru v neuvěřitelných kombinacích: vysoké vedle nízkého, žhavé vedlechladného... Ale také jen "nějaké" vedle "trošku jiného",kde právě tato miniaturní vzdálenost zdá se často neuvěřitelně nepřekročitelná. Je však vždy nutno vzdálenosti zdolávat neprávě za účelem jejich pokoření, ale jen ze stále vyvstávajícího vnitřního souladu, propojení věcí, za které nemůžeme my, ale jehož jsme také (jen) součástí, a jež však máme právo pravdivě uchopovat. Pravdivě znamená upřímně. Upřímně znamenábez násilí na světu. Ne divák znásilněný falešnou emocí. Aledivák zanícený opravdovostí. Aťuž pláčeme dojetím! Nejlepší filmy nás stejně vždy donutí kslzám, nejraději k radostnýmslzám oslnění velikostí, smutkem,krásou. Láska k světu, bez níž není možná skutečná krása. A účel zde bezmála světí prostředky. Legitimní je opět vše, co nepůsobí zlo. Použijte krásně kýč! Nikdy nevyužívat. Žít. ZASTAVENÍ Zdá se, že celá úvaha získala na abstraktnosti, rozevlátosti. Jednotlivé výkřiky často působí nespojitě, hesla, je to vlastně trochu agitka, taky trochu postmoderní text, to mají přece kyberčasopisy rády. Dlouho jsem simyslel, že od věcí, které mi nevoní, mám dávat ruce pryč.V poslední době jsem pootočil: Jetřeba v (mně) nepříjemných prostorech vytvářet (mně)příjemné věci. Jenom tak dojde k vzájemnému obohacování jinak oddělených. MANIFEST FILMU V BODECH: 1. Žádné hranice (Je dovoleno vše, co nečiní zlo. Žánr není podstatný.) 2. Filmový film (Všechny složky hovoří ryze filmovou řečí a to formou, jež je adekvátní sdělení. Filmovost. Nikoli zfilmovaná literatura, divadlo...) 3. Vnitřní pravdivost (Nemá nic společného s kauzalitou. Aby podstatná spojení mezi jevy nebyla obracena v perverzi. Film, jemuž se "dá věřit".) 4. Odhalení (Film pro nás skutečně něco jedinečného, fascinujícího, objeví) 5. Krásno (Pokud není dílo záměrně estetizováno, vyplývá stejně tato kategorie z předchozích bodů.) O DRUHÉM BODU - VYSVĚTLENÍ Myslím, že je dobré, pohovořitvíce o druhém bodu. Zde snad vězí nejvíc sporů a nedorozumění mezi interpretátory a hodnotiteli filmového umění. Příběh - ano, je zajímavý, může ledacos přinést, a pomáhá nám udržet pozornost. Nemá se však stát cílem (ale u všeho, o čem budu hovořit, samozřejmě existují nádherné výjimky, čili vše je možné) a nejpodstatnějším hodnotícím kritériem. Anekdotu můžete vyprávět, román lze přečíst, divadelní hru shlédnete na prknech. Co zbývá? Pohyblivé obrazy, spojitelné střihem s možností zvukového (hudba, ruchy, ticho) a textového (dialog, titulky) dokreslení. Opět není nutná věcná logická kontinuita mezi záběry. Vytvoření iluze pohybu člověka ze záběru do záběru je vlastně jednou z největších uměleckých "lží". Ponížením střihu na zahlazovače hran a tmel švů se přeci ochudíme o úžasnou možnost myslet filmem! O vznik nových idejí, které objevíme střetem dvou záběrů (Ejzenštějn!). Ano, v tom místě, kde se stýkají dva záběry, a které bývá spíše retušováno ve jménu plynulosti děje, se často odehrává to nejpodstatnější - vzniká (zcela specificky filmovou cestou) význam! Teoreticky jako bychom to všichni věděli, nicméně... Potom je tu kamera. Jaká jsou kritéria tzv. "dobré kamery"? Nejde přeci jen o kvalitní záznam (třeba ve smyslu dobrého nasvícení), nebo o efekty (různé vizuální ekvilibristiky, neuvěřitelné jízdy nebo neobvyklé úhly). Opět má snad zásadní slovo myšlení kamerou! Není přece nejdůležitější, ŽE byl pořízen záběr z takovéhoto zajímavého pohledu, je podstatné PROČ. Že v nejlepším případě neexistuje druhá, stejně dobrá varianta pro vyjádření určité myšlenky (negativní příklad filmu Knoflíkáři, kde ve valné většině záběrů je prakticky lhostejno, jak jsou zvoleny. Doporučení: kniha Rozhovory Hitchcock-Truffaut). A podobně to platí i o druhé rovnocenně významotvorné složce filmu, o zvuku. Proč by se musel stát otrokem dotváření atmosféry obrazu, pouhou "barovou kapelou"? Proč nebývá jeho poměrový podíl na prostoru díla většinou vůbec využit? Kolik nových významů se skýtá při osamostatnění zvukové stopy (cokoli od J.L.Godarda z osmdesátých nebo devadesátých let)! NA ZÁVĚR Na závěr ještě dvě na sebe navazující poznámky. Film může být dobrý i tehdy, jestliže žádnou z těchto podmínek nesplňuje, ale jednoduše se dívá do světa a tím pro nás objevuje ony fascinující obrazy. A poslední extrém: film, který nesplňuje ani tento poslední bod. Film, který může být i dost nepovedený, ale je prostě upřímně čistý a zářivě dobrý. Od slova DOBRO. Petr Marek

UNARFILM DIVADLO BERUŠKA KAKADUO