Ž I V O T S D Í L E M :
S P V K F(Petr Marek)
Neberte to jako motto:
"Divákům bych vzkázal, ať jsou v klidu, ať mlčí a ať v tom nehledají nějaké symboly."Bohdan Karásek se narodil v Brně (1978), žije v Praze, kde nyní studuje na katedře scénáristiky pražské FAMU. Je hudebníkem, filmařem, spoluzakladatelem SPOLEČNOSTI PRO VÝROBU KRÁTKÝCH FILMÚ (SPVKF).
U: „je hudebníkem, filmařem“ snad nebude případné... Když už, pak zkrátka „tvůrce“.
NA ÚVOD
Dalo by se říci, že současný tzv. amatérský film jde v přibližně třech základních proudech. První z nich je proud "příběhový", kde osou je děj, jednání figur a jeho výsledek. Druhý bych nazval "symbolický" nebo také "poetický", převládají v něm obrazy, z velké části metaforické, jeji
chž výpovědní těžiště většinou zůstává uvnitř záběru. Třetím je proud montážní, který může nést prvky obou předchozích, ale podstatné významy vznikají mezi jednotlivými záběry. Rád chci pominout křečovité rozdělení na jakýsi film "normální" a onen "jiný", nazývaný z nedostatku ČEHOSI "experimentální".Institucionálně se amatérské hnutí zároveň dělí v několik větví: Je tu ta klasicky "ochotnická" (oficiální kluby mladých filmařů), bez výrazných ambic k novátorství. Potom je tu naopak ambiciózní větev "undergroundová" - se vším, co k tomu patří, ve znamení snahy o pohyb mimo mainstreem. Málo se ovšem hovoří či ví o větvi, která stále výrazněji prorůstá všemi ostatními pomyslnými šlahouny. Chci si ji nyní nazvat jednoduše "domácí film". Důraz v tomto spojení nekladu ovšem na slovo „domácí“, jak se logicky zdá, ale právě na slovo „film“.
DOMÁCÍ FILM
S rozmache
m videotechniky a tudíž maximální "demokratizací" audiovizuální tvorby přišla posléze i do "velkého uměleckého" filmu a také do televize (pořady domácí kamery) estetika home-videa. Vše ironicky završeno Trierovým "Dogma 95". I bez tohoto "oficiálního posvěcení" se ovšem v mnoha domácnostech (většinou) mládež chopila domácích videokamer svých rodičů a začala točit. Začal domácí výzkum média. Prvním stádiem tohoto výzkumu bývá většinou snaha o napodobení, vedoucí snad vždy k (i nevědomým) parodiím. Jsem zvědav, v kolika domácnosteh již v této chvíli leží stará videokazeta s nahrávkou pseudogangsterky (s rodinnými příslušníky) či domácího horroru. Pokud se vývoj zde nezastaví, přichází další fáze výzkumu, o nichž dnes chci hovořit.
B. K.
První slovo, které mě u díla Bohdana Karáska napadá, je již zde několikrát
použitý výraz "výzkum". Měl jsem možnost shlédnout zatím 13 snímků z dílny jeho
"Společnosti pro výrobu krátkých filmů" z období ????-1999, ale tuším před nimi
ještě několik filmů oné první fáze výzkumu.
Těmto snímkům ale předchází několik čistých "domácích filmů", které Karásek společně s neodmyslitelným spoluautorem Ondřejem Kyasem.*
U: …sloveso (patrně natočil)…Především dvoudílná JAM SESSION je přesnou ukázkou domácího "přátelského
filmu", jak ho až příliš dobře znám z vlastní zkušenosti s tvorbou UNARFILMU.
Kultovními atributy zde jsou: opakující se domácí prostředí (tedy bytu jednoho z
tvůrců), příběhy "kamarádů" a parafráze "kamarádství", "dostupná" témata
(Karásek i Kyas jsou hudebníky, tedy o zakládání hudební skupiny - UNARFILM ve
snímku 240 MINUT V SOLINGENU zakládal divadelní soubor). U: Kyas je
hudebníkem…
PM: Mám zato, že i Karásek JE hudebníkem. Ať si o sobě myslí
cokoli.
A samozřejmě: velká (často převažující) míra improvizace. Děj
většinou ustupuje absurdním hrám s prostředky mezilidské komunikace, jde
většinou o komedie o "dorozumění", resp. hybným momentem humoru je vždy
nedorozumění. Byl jsem až překvapen, na jak podobné půdě se SPVKF a UNARFILM (a
věřím, že mnoho dalších domácích filmových společností) pohybují. Příkladem pro
to je především typ humoru, který jsme si my v UNARFILMU označili jako
"vysušený". Jde vlastně o jistou parodii humoru, kdy gag je napadán a tlumen
vedlejší
Ukázka z filmu POMSTA
(Nástin děje: dva "grázlové" se vloupou do bytu muže, kterému se tak chtějí
pomstít za jakousi podlost, nenechte se zmást vulgárními výrazy, těžiště není v
nich, jen patří k postavám))
(Karásek a Kyas v roli "grázlů" přicházejí k
domu)
Karásek: To je barák, ne? Hajzlovskej... Tady může bydlet, mám pocit,
leda hajzl!
Kyas: Ty a co ti vlastně udělal?
Karásek: Ale.. pořádnej
hajzl je to, to bys viděl!
Oba: Hajzl...
Karásek: Taky dostane pořádnou
lekci, jakou zaslouží, ne?
(Mezitím se vloupou dovnitř a prohlížejí si
interiér. Kyas vchází na záchod a prohlíží si jej.)
Karásek: No jo. vole, k
čemu to ale může bejt mně řekni, taková ratejna vole! Teda myslíš, že to je
jejich?
Kyas jen tak spláchne záchod - pouze ve zvuku)
Karásek: No ale
hezký to tady maj...
(Kyas se usmívá a záchod zavírá)
Karásek: Ale samý
píčoviny tady maj...
Kyas (přichází ke Karáskovi, ve zvuku napouštějící se
záchod): Tak kurva kde to je!
Karásek: Co?
Kyas: No co! Ten
byt!
Karásek (ukáže vzhůru): No ten je nahoře!
Kyas: Co?
Hajzl?
Karásek: Ale vole, ty seš vůl, vole! (ukáže směrem pryč) Ten hajzl je
v hudebce!
(stále zvuk napouštění)
Kyas: Aha, v hudebce, v
hudebce.
Karásek: No vole, kolik máš hodin?
Kyas: No já nevím!
Karásek:
To je typický, toto.
Kyas: No nenosím hodinky.
Karásek (dívá se vzhůru):
No tak máme čas, on je v hudebce.
U:…stejně tak (již neuvedené)
pokračování citované scénky z Pomsty. Grázl Karásek kývaje nablble hlavou,
pozastaví se nad řadou jakýchsi červených předmětů.
„To je bomba, ty vole…“
poznamená a divák až následně pochopí pravý význam v dodatku – „plynová!“ (neb
skutečně jedná se o jakés hasičské náčiní)
PM: Samozřejmě, můj oblíbený
gag!
PRŮZKUM TERITORIA
Tolik tedy o duchu "domácích filmů". A nyní již k filmům "výzkumným". Karáskův ŽIVOT S JÍDLEM (natočen pod hlavičkou Tvůrčí skupiny ESENCE) je rozpravou o médiu dokumentu, o audiovizi vůbec a směšnohrdinským mikrodramatem snažení mladých umělců. Obraz, který mi vždy vytane při pomyšlení na Karáskovy filmy, je žena s kočárkem, která vchází do záběru po jeho "logickém" konci a tím jej "prodlužuje", "nastavuje". Je to moment mimomontážního přesahu typický pro toto období Karáskova výzkumu. Na začátku ŽIVOTA S JÍDLEM jsme seznámeni s několika aktéry pseudoankety na pseudotéma "Festival Brněnská šestnáctka". Také se seznamujeme se samotnými filmaři, neboť je tu přítomna druhá kamera, natáčející jakýsi pseudo-film-ve-filmu. V následujících minutách jsme vyzváni k opakovanému sledování týchž motivů s těmito podstatnými variacemi: scéna je buď ukázána z pohledu druhé kamera anebo - a to především - týž záběr vidíme znovu,
V ŽIVOTU S JÍDLEM se potkáme i s jednoduchým novým kritickým pohledem na obraz při získání nových informací: Karel Smyczek hovoří do kamery, ale význam jeho slov přehlušuje v minulém záběru vyslechnutá rada režiséra kameramanovi, jak natočit rozhovor (se šatnářkou).
Ve filmu TERITORIUM jde Karásek (spolu se Zdeňkem Eliášem) ještě dál.
Materiálem pro větší část "děje" jim je (podobně jako u střílející dvojice z
filmu RUBBER BALL) jen několik záběrů, opakovaných a variovaných "odsekáváním"
na nových a nových místech. Chce se mi až volat po vyústění této tendence v
příběh, v němž nakonec zjistíme, že "rozsekané" kousky dají extenzí do obou
stran ve výsledku jeden spojitý záběr. (Kéž by mohl ani nemít začátek!)
U: Není mi jasné, jak by ty sekvence mohly dát spojitý záběr,
jsou-li přece natáčeny v několika prostředích (ty jednotlivé vskutku před
střihem spojitými byly).
PM: Jen hypotetický film, k jehož představě mě
TERITORIUM přivedlo.
Možná právě to ale již nekonvenuje Karáskovu
světonázoru. Jeho dílo je vpodstatě jasně morální**. Hříčka ústící v kruh by pro
něj možná neměla možnost východiska, reálné "naděje". Karásek, myslím, cítí, že
"jsou tu určité neměnné hodnoty", o které je možno se opřít, nepatří tedy
vlastně k ideologickým bořičům, není ani salónním ikonoklastem. Je jednoduše
průzkumníkem. A před sebou má vlastní "dilema autorského (lidského)
menu".
____________________
* Za významnou zmínku stojí jejich společná hudební tvorba, díky níž jsem se s touto dvojicí setkal nejprve, která také nese specifické "produkční" atributy "domácího umění" - jejich "domácí alba" HLOUPÁ HOLKA I, II a VTIPY jsou tím nejzábavnějším, co jsem v poslední době na našem hudebním teritoriu zažil.
U: Přesné tituly znějí: Hloupá holka; Hloupá holka ´98; Vtipy ´98**Tady je možná zajímavé uvést pro Karáskovu tvorbu výjimečný film Příhody
modrého psa, bravurní animovanou "životní zkratku", traktující téma volby a
údělu.
(Za tuhle zmínku o Modrém psu tuze tuze děkuju!)
A nyní přímo text, který napsal Bohdan Karásek jako shrnutí, poté co
jsem jej vyzval ke spílání:
…Jak bych mohl spílat? Vždyť stane-li
se už analýza autorského díla, má a musí v ní mít vždycky navrch analyzátor nad
autorem (stejně jako v samotném díle platí to a bude vždy platit naopak…). A já
ono ´navrch´ v nejmenším nechci zpochybňovat; krom toho není v ní nic, co by mě
k tomu obzvlášť pudilo.
Četba těchhle vskutku malebných glosek může ovšem
nezasvěcenci přivodit prazvláštní čtenářský pocit, počítáme-li s tím, že
těžkokdo jaký můj film kdy viděl. Tak vlastně vzniká svébytný kritický žánr se
svým vlastním půvabem – pro ty ovšem, kdo si jej dovedou vychutnat.
U
srovnání oněch dvou přepsaných ukázek vzpomněl jsem si na jednu svou mínku,
napadnutou mi kdysi v přemýšlení nad záhadou ´uvědomované blbosti´ ve vlastní
„tvorbě“. Jak to přijde, že ony momenty, jež již u svého vzniku zdají se být
trapné samotným autorům, přes to vše projdou autocenzurou, ba dokonce lebedí si
pak ve výsledném celku více než pohodlně? A řekl jsem si a utvořil dodatečně
toto pravidlo: ´V každém filmu alespoň jeden evidentně blbý vtip.´ Je to vývod
ex post, nikdy jsem jej (dosud) nepraktikoval s vědomým úmyslem, avšak vždy jsem
dodatečně spatřil jeho mimoděčné dodržení. Vždy alespoň jeden trapný vtip –
pravidlo co omluva a štít, pravidlo co vrozená filosofie tvorby.
Zmíněná
ukázka 240ti minut v Solingenu zdá se mi být jako taková pěknou a roztomilou
demonstrací tohoto pravidla. Předvedené nedorozumění s prvohorami i Dortmundem
neklade si myslím jiné ambice, než být tímto jmenovaným signifikantem – alespoň
jak já je vnímám.
I Teritorium ovšem obsahuje šťavnatý příklad ´předem
zabitého fóru´. Jeden z hrdinů mluví do telefonu o druzích cigaret, jež se v
současnosti na stáncích prodávají. A říká, že krom červených a modrých
existovaly donedávna i béžové, pak však že musely být staženy z oběhu, neboť
„lidi si je pletly se žlutýma,“ říká zaujatě hrdina a dodává „…obzvlášť
barvoslepí.“
U takových momentů, sleduji-li reakci druhých lidí, zasměje se
sotvakdo. Já naproti tomu směju se za všechny (tento smích má však zajisté
poněkud jiné, neběžné podhoubí).
PM: Myslím, že ten „jeden trapný“,
„předem zabitý“ fór, jste si dnes vybral zcela nejdříve kdy jste mohl – v chybě
v oslovení „pane redaktor“. Mám pravdu?
Petr
Marek
Filmografie
SPVKF:
(hvězdička znamená, že film nevznikl pod domáckou
hlavičkou SPVKF, aniž by tím třeba byl méně domácký)
1996
Rubber Ball MCMXCVI (3 min)
1997
Jam session (8
min)
Krátký film o literatuře (22 min)
Pomsta (39 min)
Dilema večerního
menu (8 min) *
1998
Dilema večerního menu (3 min) *
Pták (5 min)
*
Equality (10 min) *
Rozprava o věcech nadosobních (také pod názvem Pokoj
305) (11 min) *
Jam session II (15 min)
Život s jídlem (19 min)
*
Příhody modrého psa (animovaný; 4,5 min) *
1999
Teritorium (19
min)
Čistá rasa (40 min) *
Krátký animovaný film (animovaný; 2,5 minuty) *
2000
Cípy (47 minut)