EMOTÝL (2002) EMOTÝL 1. Konec 5:58 2. Samo – spoušť 4:12 3. Vejce 7:48 4. Dovnitř oknem zvuků 4:19 5. Lament přítele v kavárně 3:31 6. Egypt 5:40 7. Páči sa mi M. Ž. 4:21 8. M. N. M. CH. 7:56 9. Hromada 4:26 10. Znamení 2:20 11. „Mezi námi…“ 6:01 12. Portrét 2:20 13. Kdo 6:53 Muzikant Králíček: zpěv, akustická kytara, elektrická kytara, maminčina kultovní kytara, dvoustrunná basová kytara, housle, akordeon, zobcová flétna, metalofon, tamburína, bicí, hrnec, sklenice, PET láhev, topení, nábytek, vařečka a měchačka, klávesy, programování, sampling, scratching Někdo: siréna, bubny, SMS, déšť Žbirka: spolupráce na skladbě 7 Toto album bylo mixováno především pro hlasitý sluchátkový poslech. Celkový čas 65:45 min. Natočeno 1. – 18. července 2002 ve Studiu síně The Scalders 2: Ložnice. © Unarclub 2002 STÁHNOUT ALBUM KONEC Jako bych už v životě Prožil všechno podstatné A teď zbývá mi už jen Zbývá mi už jen: Nuda Nuda Nuda Nuda jen SAMO - SPOUŠŤ Dělám si samo - spoušť Sám na sebe si pouštím Násilí a nesmysly Jsem na tom asi závislý Anebo se jen mýlím Sám do sebe si střílím Sám proti sobě zaostřil Svého srdce samostříl Kuše svojí duše Sil na sebe namířených cíl Měním se v samo - poušť Vysychám v sebe - Saharu Zavzdychám jako postaru Však dýchám na kyslíkový dluh Trochu to ale hraju Z těžkých dluhů a hájů Vytvářím sebestředný kruh Jsem samo - pouště dobrodruh VEJCE Jak kazí se vejce Když obal má zdánlivě pevný? Po čase z jeho útrob Vždy zavoní prd! Má v sobě předjatý Konec a je uvnitř zjevný? Či jestli někudy Do nitra proniká smrt? Třistakrát vejce chytni A ono se ztenčí Polož si otázku Řešení nečekej hned Je zkáza implicitní Či přichází zvenčí? Že to včas zjistíme To taky je odpověď DOVNITŘ OKNEM ZVUKÚ Smutný doktor Světlo denní Neproniká Zatemněním Smutný doktor Charakterní Člověk jemný Rozvedený Do lidí vidí Do lidí slyší Uši kovů A šelesty těl Dovnitř oknem zvuků I kdyby nechtěl Smutný doktor Už lidem viděl LAMENT PŘÍTELE V KAVÁRNĚ Jsem vrak jsem vrah Jsem nechutný krach Jsem prach mám strach Že jsem jen ve větách Jsem zmar ne tvar Jsem prachy jsem bar Jsem „Achich!“ ne „Zdar!“ Jsem Achillův dar Kde být? Kde cit? Kde pokoj? Kde byt? Debut… průsvit… Co sníst? Co snít? Jak žít? Co chtít? Co dřít? Jak být živ? Je div že dřív Tu nebylo chyb! Proč „mínus“ když „zrod“? Kde je poslední bod Kdy ještě mi vhod Bude tvůj ženský rod? A „ich-forma“ Je teď „achich-norma“ Vzlyk zvyk, zlo tik Zlo děj, zlozvyk. Návyk na zlo… Zkus naviklat ho! Zkus zlomit žezlo! Že se to povedlo!? EGYPT Nevyptávej se! Mumifikuj se! Neinfikuj mě Blbostí. Přicházím s výzvou Dřív než tě vycpou Dřív než tě Vykostí. Vydírat chytrou Hlavou a přidat Lásku tak to se Nehodí. Nikdo by nechtěl Už zase zítra Prošvihnout IQ Závody. Sereš mě pane Nad věcí v pohodě Olizuješ se Pobaven. Pročpak být vítěz? Přátelství leží Po boji namoklé Od bahen. Odbav se rychle Celníkem prostoty Rovnost ti záda Narovná. Pohodlně si Užiješ lásky Vychutnáš ji Dopodrobna. Jestli pak poznáš Nějaký rozdíl Mezi mou a tvou Zásluhou? Můžeš si zpátky Do hrobky ustlat A čekat na příště Na druhou. PÁČI SA MI M. Ž. Páči sa mi ten tvoj úsmev Páči sa mi tvoja postava Páčiš sa mi zkrátka celá A to sa mi často nestáva Páči sa mi ten tvoj účes Páčia sa mi tvoje pohyby Páčiš sa mi vo dne hodně Musím uznať že si bez chyby Páči sa mi ten tvoj účes Páčia sa mi tvoja postava Páčiš sa mi zkrátka celá Musím uznať že si bez chyby Páči sa mi ten tvoj úsmev Páčia sa mi tvoje pohyby Páčiš sa mi vo dne hodně A to sa mi často nestáva Páči sa mi Miro Žbirka Páčia sa mi jeho pesničky Páčia sa mi dlhé roky A po pri ňom stárnem pomaličky M. N. M. CH. Právě jsem se vrátil z oběda Měl jsem gulášovou polívku pytlíku Je to trochu „fuj“ A trochu „rychlé“ Sám se můžu rozhodnout Sám si můžu zvolit svoje „fuj“ Sám si můžu zvolit svoje „fuj“ Jestli „jsem tvůj“ a nebo „nejsem tvůj“ Sám se můžu rozhodnout Pro kornout? „Můžu“ - ale „neměl bych“ „Musím“ – ale „chci“ „Můžu“ - ale „neměl bych“ „Musím“ – ale „chci“ Je vůle Je vůbec? Hmm… Já můžu Já musím Jen volit hmm… Já můžu nesmět Jen když chci Hmm… Já nesmím moci Jen když chci Hmm… „Můžu“ - ale „neměl bych“ „Nesmím“ - ale „chci“ „Můžu“ - ale „neměl bych“ „Nesmím“ - ale „chci“ Tenhle zvuk slýchám Každou sobotu Ve dvanáct hodin Je to zkouška sirény Kterou v Hranicích Slyšíme všichni Zdravíme tak sobotu Dělíme si týden Na odzkoušený Já už jsem si na to zvykl A asi všichni Nevím, kdo z nás To potřebuje A kdyby začalo hořet A siréna by nefungovala To by byl průšvih To by byl průšvih „Můžu“ - ale „neměl bych“ „Nesmím“ - ale „chci“ „Můžu“ - ale „neměl bych“ „Nesmím“ - ale „chci“ Je to všechno „o tom“ Jestli se rozhodnu Pro „špatnou věc“ Já totiž „nemusím“ „Můžu“ - ale „neměl bych“ „Musím“ – ale „chci“ „Můžu“ – ale „neměl bych“ „Nesmím“ – ale „chci“ ZNAMENÍ Když se neobjevím týden Poddávám se silné rýmě Jestli zmizím na měsíc Tak mě skolil zápal plic Když půl roku nepřicházím Možná že mi noha schází A když se celý rok ne a ne navrátit Nemoc mohla horší být „MEZI NÁMI…“ „Mezi námi... Co se to stalo mezi námi? Jsme známí a významní Víme kde táhnout nití Jsme mezinárodní Jsme však znamenití?“ „Jedním tahem Pokus se nakreslit vztah Jedním tahem Jedním vztahem Pokus se nakreslit vztah Jedním vztahem Tvoříme milence Chápeme tendence Tvoříme tandem Ale kam jdem?“ „Jestli je to hluboké Nebo jen v hloubi propadlé Jestli to povedené Už není povadlé Jestli mám tě rád Takovou jaká jsi Nebo tě v přestávkách Dotvářím do krásy“ Jestli tě nenutím Jestli tě nenudím Jestli tím tíhnutím Tíhu ti nepůsobím“ „Jestli jsem působec Některých z těchhletěch zel Ne že mě nemrzí A ne že bych to nevěděl Nic mě k tomu nenutí Však občas není vyhnutí Jako by tohle blbnutí Bylo snad Výjimkou z pravidla A tudíž důkazem Že jsem s tebou rád“ „Opravdu rád…“ PORTRÉT Někdy je otravný to zrovna nemá dny To spíš má dna a je k nim dost potopený A jak se vidí tak se diví Jak chvíli může být i odpudivý Na první pohled v tuto chvíli Byste mu přisoudili: Že je to chuj Normální zmrd Čurák na entou To byste ale Proti sobě byli Kdybyste se spokojili S takovouhle pointou KDO Akustické myšlení A linka místo slov Napojení k záření K němuž občas nedošlo Zamykám si zážitek A rudý usínám Pod sluncem se objímají Ti které v mysli mám Kdo na dálku volá nocí? Kdo mi řídí sen? Kdo vstupuje do příběhů? Kdo je ve mě spokojen? V drahách mezi bytostmi Se nepřeruší noc Jen sbírá proudy vrší hroudy A srší napětí Kde „Neodcházej!“ volá Sama celá přítomnost Co v půli slova proměňuje Všechny na děti