LÁSKA SHORA

Kateřina Grosmanová, Filmpub, 21.11. 2002

Po nedávném filmu Brak se v našich kinech objevuje další český nízkorozpočtový snímek, který se dá nazvat experimentem. Neobvyklá love story v neobvyklém zpracování v režii Petra Marka aspiruje na post nejpodivnějšího českého filmu. Láska shora pojednává o náhodném setkání chlapce a dívky. Prokop i Markéta jsou poněkud uzavření jedinci mající problémy i s komunikací. Prokop je navíc zbrklý, což jednoho dne zkomplikuje jejich zvláštní „milostný“ vztah, když ukradne auto, aby se pomstil za svůj ukradený batoh. Dvojici čas od času na plátně doplňují i další epizodní postavy, z nichž nejvýraznější je kamarád Petr (v podání režiséra Petra Marka), což je další zvláštní osoba téhle prazvláštní nezávislé komedie. Když řeknu, že Láska shora je absolutně "o ničem", nebudu tak daleko od pravdy. Snímek Petra Marka nemá žádný příběh, je to v podstatě jen shluk obrazů, zvuků a hudby, jejichž hlavními aktéry jsou Prokop a Magdaléna připravující se na výlet za zatměním slunce. Sledujeme je v těch nejbanálnějších situacích (ať při procházce po poli nebo v autě), kdy společně řeší stejně banální věci, které nemají žádný hlubší smysl. Prakticky vše v Lásce shora je autentické, místy snímek vypadá téměř jako dokument. Například stopařku si ve filmu zahrála režisérova matka Jana Provazníková. Životní příběh o lásce, který vypráví v autě Prokopovi, je její skutečnou životní zkušeností. Petr Marek chtěl natočit poetický „příběh“, který by zachycoval obyčejné věci. Bohužel zřejmě málokterý divák dokáže přistoupit na pravidla hry a ocenit hravost jeho snímku, který dává významu „jiný film“ takřka nový rozměr. V případě Lásky shora budete muset zapomenout na všechno, co od klasického filmu čekáte. Valná většina dialogů se ve filmu odehrávají mimo obraz. Na chvíli jen tento styl možná zajímavý, po nějakém čase však nudí stejně jako prázdné dialogy. Marek natáčel na osmnáctimilimetrovou starou kameru, kterou si ve své ruce zkusili takřka všichni protagonisté. Do svého snímku komponuje také komentáře, které doplňují dění na plátně. Celý snímek je pak rozdělen na části, které jsou pokaždé uvedeny titulkem. Místy tu najdeme i takové šíleností typu – v levé půlce plátna nejde zvuk, v pravé pro změnu obraz, na což přímo reaguje hrdina filmu. Ano, Láska shora je hodně zvláštní film, při jehož sledování musíte být připraveni opravdu na všechno. O hereckých výkonech tu nemůže být řeč, protože jak Prokop Holoubek i Magdaléna Hrubá (herci divadla Tolerance) na plátně v podstatě jen existují, hrají takřka po celou dobu sami sebe a improvizují. Režisér Petr Marek má za sebou již desítky krátkých a několik dlouhých amatérských filmů a Láska shora je pro něj experiment v jednom výrazném ohledu. Jde o jeho první snímek, který jde do normální distribuce a dostane se tak k většímu počtu diváků. Jak ti tento nekonvenční snímek přijmou je otázka na kterou se těžko odpovídá. Najdou se jistě tací, kteří jeho hravost ocení, na druhou stranu si přiznejme, že takových bude jen malé procento. Láska shora je skutečně spíše pro otrlé diváky, kteří se vyloženě vyžívají ve sledování experimentálních snímků založených na improvizaci a pohrávání si s filmovými prostředky. Faktem zůstává, že tento film má pár světlých momentů, většinu času se však divák potácí mezi nudou a rozpaky. **Pod vlivem omamných látek by byl tenhle experiment za tři hvězdičky. Kateřina Grosmanová


REAKCE NA SERVERU FILMPUB:

29.11. 2002 13:15:05 - yorick
Nelže, nepředstírá a dokonce si ani nevymýšlí!
"Ano, Láska shora je hodně zvláštní film, při jehož sledování musíte být připraveni opravdu na všechno." ... A TO JE SNAD MÁLO? Mám snad považovat například spektákly současné cross-žánrové spektákly toho co všichni známe za lepší investici svých několika desítek korun? "Bohužel zřejmě málokterý divák dokáže přistoupit na pravidla hry a ocenit hravost jeho snímku, který dává významu „jiný film“ takřka nový rozměr." (Proč tedy dostal jen tři hvězdičky s podmínkou???) "V případě Lásky shora budete muset zapomenout na všechno, co od klasického filmu čekáte." Není to úžasné v "postmoderní postmoderně" kdy nevíme kdo koho kopíruje? BONUS> "Když řeknu, že Láska shora je absolutně 'o ničem', nebudu tak daleko od pravdy." Když řeknu, že tato recenze je relativně nevyvážená, nebudu tak(y) daleko od pravdy. s pozdravem a přáním měkkých sedaček yorick2@email.cz

2.12. 2002 12:58:44 - Dan
Marek
Proc Marek uvadi vsude sebe. Jak Petr Marek stihl byt za kamerou i pred ni...???

2.12. 2002 12:58:44 - Dan
Myslim ze lze. Staci se podivat na vymysly na unar.tripod.com
Je to tak

4.12. 2002 13:19:15 - yorick
jake vymysly? ktere konkretne?
hm? to ste fakt uz tak zdeptani tou komercni kulturou? s pozdravem YR

5.12. 2002 15:16:24 - Jana
Láska shora -odpověď Danovi
Dane, být před kamerou je režisérovi umožněno tak, že ji půjčí někomu, kdo před ní zrovna není. Proč myslíš, že film vznikl za tak pohádkově nízkých nákladů?

8.12. 2002 15:12:25 - Petr Marek
Slovo autora
Dobrý den, tady Petr Marek. Tahle debata mě velmi pobavila, za chvíli si přečtu i recenzi. Těší mě, že se někdo ještě zabývá logikou práce filmového štábu (kdo stihne být za kamerou). Krásné téma mimo podstatu! Přijdu se někdy zase podívat. A vy třeba se na film podívejte znovu, nebo se vůbec podívejte na nějaké ne-blockbusterové filmy. Doporučuju: Miklos Jancso, Jean-Luc Godard, Alain Resnais, u nás Jan Němec, Věra Chytilová (rané období) a další, další, další... Nashle!