LŽI


Film, který v úvodu dvakrát „ze slušnosti“ připomenul, že je pouze filmem, je korejský erotický snímek Lži. Učinil tak například v momentu, kdy scéna rvačky mezi školačkami – rivalkami došla těsně před hranici „slušnosti“ a nadále by byla jen (v širším významu) pornografií (do níž upadá třeba Trierův Tanec v temnotách). V té chvíli kamera na pět minut odstoupí a ukazuje dění během natáčení této scény, které i pro samotné herečky bylo psychicky vyčerpávající. Vidíme přípravu druhého „jetí“ téhož záběru. Režisérské pokyny, herečky se uklidňují z drastického výkonu a začínají se znovu soustředit na své role. Do konce už o „Filmu“ ani zmínka. A začíná příběh sadomasochistického vztahu, natočený jako „cinéma verité“, bez přílišného zaujetí bizarnostmi, ale s jasnou lidskostí. Tři čtvrtiny filmu se odehrávají při milování, dvojice hraje „odvážné“ scény při nichž „padají tabu“, dějí se věci skutečně „nevídané“ a hovoří se o věcech „neslýchaných“, vše ovšem s nesmírnou lehkostí a průzračnou ironií. (V tomto smyslu jsou Lži ideálním adeptem do „povinně skandální sekce“, jíž si každoročně zajišťuje „kultovnost“ série Projektu 100, - a byl by tam navíc právem). Pseudohappyend (předcházející závěrečné katastrofě), v němž hlavní hrdina po návratu partnerky vyrábí z násady koštěte nový nástroj rozkoše jako dárek pro svou milou, je přesnou a dojemnou zkratkou. Ve Lžích nic nechybí a není nic navíc.