NÁVRAT ZTRACENÉHO SLOVA?

Týden, 2004

Na začátku byla dóza plná barvy“, zazpívali nám v jedné ze svých sebe-retrospektivních písní před třemi lety PENEŘI STRÝČKA HOMEBOYE a definitivně tehdy prorazili komerční zeď, kterou donedávna zatím jen z druhé strany tajně zkrášlovali svými hudebními a slovními sprayi. Tou větou nám ujasnili, že víc než o hudbu a slovo půjde v základě o něco jiného – o sociální pocit. Jeho americký předobraz dostal začátkem osmdesátých let svou vizuální podobu v graffiti a zvukovou v rapu. „Dovozem“ přes západní Evropu se celý tento sociální balíček přirozeně objevil i u nás. Počátkem osmdesátých let si v Čechách zkusmo zarapoval kdekdo, včetně Mira Žbirky a Petera Nagye. Ovšem objevili se tu (ještě před hospodsky bigbeatovými „českými Beastie Boys“ PIRÁTY) i undergroundoví MANŽELÉ a jejich demo Jižák, natočené na kotoučové magnetofony přímo v jejich panelákovém bytě. Není divu, že o nějakých patnáct let později vychází jako první česká rapová kompilace album předělávek manželských písní mladými rappery, mezi nimiž jsou jména WWW, COLTCHA a samozřejmě PENEŘI STRÝČKA HOMEBOYE. Někteří příznivci těchto „crew“ (skupin) dokonce dodnes považují skladby Manželů za autorská díla svých oblíbenců (viz neoficiální stránky fanoušků PSH).
U Manželů, kteří přeci jen (již dle názvu) nepatřili k týnejdžrům, stálo na počátku opravdu spíše slovo. Dnes, v době přirozeného rozšíření elektronických komunikačních médií, se stáváme zajímavými „oběťmi“ jakési „nové gramotnosti“: jsme nuceni PSÁT maily, PSÁT textové zprávy a především tedy po sobě naše vlastní myšlenky ČÍST. Tato renesance kontaktu s vlastním obsahem, tento „návrat ztraceného slova“, může být (v kontextu extrémně anti-obsahové pop-music) dobrou průpravou pro přijetí původního místního „slovního popu“.
PENEŘI a po nich i INDY A WICH nás brzy přesvědčili o obrovském potenciálu, jaký má práce s českým textem v rámci rapových struktur (Hledám jak každý slovo / může bejt široký hluboký). Krom osvěžení slovní zásoby specifickými slangovými výrazy (někdy ovšem nesmyslně odvozenými z anglických frází jako třeba klasické „jsme v domě“) jde především o stavbu rýmovaného vyjádření a o jeho „hustotu“. Rapový text je vždy mnohonásobně delší než obvyklý písňový, „vleze“ se do něj tedy více informací, významů, je v něm možné přímo v reálném čase uvažovat, polemizovat . To většinou skvěle umožňuje „pěvecká“ a textařská účast hned několika raperů, takže mnohokrát můžeme být v jedné skladbě účastni třeba názorové pře. (Je pravda, že většinou je to zatím spíš přizvukování a utvrzování se ve společné pravdě).
Tím se logicky nejcitlivější složkou písně stává obsah textu. Slovo jako takové vyzývá buď k informaci, příběhu, filozofii či poezii. Čeští rapeři s různou intenzitou kombinují vše. Jako každý populární hudební styl má svou legendu (rocker zatančí měšťákům na stole a ujede na motorce, countrysta si posune klobouk do čela a houser odletí v transcendenci do vesmíru), tak rapovou legendou je „štrýt“ – život na ulici a „boj“ za něj. Skoro „platónskou“ verzi zobrazují PSH: „Cesta štrýtu je zrcadlo nastavený žití/Trojrozměrná projekce mýho tvýho bytí Jak PENEŘI, tak INDY a WICH či ORION nás vždy přesvědčují o naléhavosti svého tématu („Někdo to musí dělat!“), kdy mnoha slovy vytyčují svobodnou cestu svému slovu, ovšem většinou končí v jakési zvláštní abstrakci. „Snad naše slovo naděje je, zpívají, ale co je obsahem toho slova, se už většinou nedozvíme. „To slovo samo o sobě je ta pravá pointa“, říkají INDY a WICH v úvodní písni jejich alba (která se ovšem právě tomuto „trendu“ vymyká opravdu chytrou i zábavnou obsažností). V horším případě se už dozvíme, že „jamujem za společnej rytmus a beat“ (pěkné je spojení „jamovat za něco“!). Proto se nedivíme, když na sólové desce člena PSH Oriona slyšíme refrén Rap pro rap/ slovo dalo slovo/ Nechci měnit svět/ Jen přilejvat olovo. Jako ono olovo při vánočním slévání vytváří neodhadnutelné abstraktní tvary, z nichž občas tu a tam něco vyčteme, podobně i Orionovo olovo hrozí takovouto beztvarostí. Ovšem co se týče poezie a zvláště humoru, jsou české rapové texty skutečnou studnicí. Tam opravdu „probíhá derby lyriků“. Asociační slovní hry, nečekané textové odbočky, citace, parafráze a originální neologismy jsou největším přínosem našich „ukecánků“. A jestli existuje skutečně živá mladá poezie, je to právě zde (důležitý typ pro pedagogy češtiny!). Nádherným příkladem propojení formy s obsahem je na Orionově desce skladba Chudáčci, v níž ze tří pohledů interpretů sledujeme téma (absence lásky projevená sexem): Dva neúspěšní „machos“ si, jeden jemně a druhý vulgárně, stěžují na svůj milostný život. A v refrénu jim dívka zazpívá laskavou a přitom tvrdou obžalobu jejich nepoužitelnosti.
V závěrečné skladbě svého alba zpívá Orion: „Bys chtěl víc než bezhlavě nadávat/ Bys chtěl víc kvalitu rozdávat / Bys chtěl víc než o hloupostech se hádat/ Bys chtěl víc rapem skály lámat“. Na základě těchto jeho slov lze říct: „Ano. Bych chtěl víc!“

Petr Marek

Orion: Teritorium 1
Terorist? Records 2003