KOLEKTIVNÍ PROJEV KM. MARKA, NEBESKÉHO A NEZHYBY K 11. VÝROČÍ ZALOŽENÍ UC

Marek: Takže dobré odpoledne vám všem, dovoluji si vás uvítat na výjimečné výroční schůzi Kulturního sdružení UNARCLUB. Je to již jedenácté výročí, začínáme tedy novou dekádu a vzhledem k tomu, že po deset let jsme projevy psali a v příštích deseti letech je budeme pouze improvizovat, uvidíte vlastně premiéru improvizace v UNARCLUBU vůbec. Co dodat? Jsme tady ve trojici Jiří Nebeský, Petr Marek, Jiří Nezhyba a pokusíme se vám zprostředkovat zážitek z improvizace tří projevů v jednom rozhovoru.

Nebeský: Ale jestli je tam ta interakce a nebo jestli to budeš říkat sám.

Abych to uved, než mi uletí papír… pokud mi neuletí včely. To byl příklad vtipu, jaký jsme letos hodně dělávali. Ale o tom později. Chci uvést tolik jen: V září loňského roku jsem se rozhodl svou intuicí, že letošní rok bude veleúspěšný pro Divadlo Beruška. Že nebudeme mít špatných představení a z toho ta veleúspěšnost. Vpodstatě myslím, že se mé rozhodnutí potvrdilo, až na dvě výjimky, asi dvě tři výjimky. Představení bylo celkem dvacet dva, čili v poslední době klasická šíře. Možná bych o druhý úvod požádal Jirku Nezhybu.

Nezhyba: děkuji. Já jako další herec Divadla Beruška se jenom připojuji k té nadhozené intuici Petra Marka a potvrzuji to, že letos Beruška skutečně zahrála hodně představení a až na výjimky to byly představení vpodstatě fakt dobré a myslím si, že i ty špatné ve výsledku nebyly zas tak špatné a jenom mám pocit, že Beruška nějakým způsobem… i když teda hrála tak často jak hrála, což je asi teda vůbec nejčastěji… je to tak, jo?

Nezhyba: No ale vpodstatě velice často, tak… Cítím tam už nějakou zvláštní roztříštěnost těch sil a toho směřování, protože během té doby jsme si vlastně absolvovali už odklon od hudby, přes klasická představení, přes představení experimentální, přes představení, kde se různě vůbec měnily naše uskupení. Hlavní jádro teda tvoříme vlastně tři – my dva s Petrem a ještě Prokop Holoubek, s tím, že občas hrál pouze Petr s Prokopem a v některých, teď nevím v kolika, snad ve dvou, hrál i Jirka Nebeský.

Nezhyba: Já vlastně nevím, jako co bych k tomu dál dodal… ne dodal, ale … Petr tady má vlastně napsané ty představení. Jako já do toho jeho� seznamu jako nejsem schopen zasahovat, spíš možná by bylo dobrý, kdyby to prostě Petr �nadhodil a já bych k tomu možná zase něco dodal, protože…Nebeský: Jestli můžu, tak já nadhodím sám za sebe postřeh nějaký, abychom to trošku jako urychlili, protože mně připadá jako… mně připadá, že to tempo…Marek: …nestačí videokazetě a baterce!Nebeský: …a je to tempo solingenovské skor Takže já spíš… mně připadá, jak jsem zdálky, velmi zdálky sledoval to dění v Divadle Beruška, že… že tam dochází k jistému pnutí mezi tím křídlem… označme to “progresívní”, ale nedávejme tomu žádné plus mínus nálepky… mezi tím progresivistickým křídlem, které chce jít dál a které směřuje vpodstatě k nějakému dekonstruktivnímu představení, to reprezentujme Petrem Markem… já samozřejmě vím, že nepostihuju celou šíři těch představení…

Nebeský: Dekonstruktivní nebo dekonstruktivistické… ale to je celkem jedno. To, čemu se říkalo chvíli jako “Divadlo Přerov” nebo “Přerov”.

Nezhyba: Já si myslím, že při posledním představení jsme se s Petrem dohodli vlastně na tom, že tento mo�del, byť zajímavý, je opuštěn, protože vlastně popíral ty základní principy improvizace, tudíž to, že hrajeme za sebe, ven, a tady šlo o vytváření situací trapných, záměrně trapných, o komentování vlastního průběhu, ty představení byly roztříštěné a vlastně hráli jsme, že hrajeme improvizaci, kde se to vlastně vytvářela pro mě umělost, do které jsem nebyl schopen proniknout tak, abych skutečně hrál. Myslím si, že takové představení může Beušce jenom jenom jenom neprospět.

Nezhyba: Já jsem tam řekl jako že ano, ale tam šlo skutečně o tu intenzitu toho náporu na diváky a vlastně vzájemné souhry, kdy to cítím, jako že to jde ze mě takhle (ukazuje) a že jsem to v té chvíli já, a byť třeba úplně blbej, hloupej, bez nápadu, tak prostě jsem to já, ano. Jo? Ale v tom hraní… já vlastně hraju to, že to neumím, nebo… dělám něco… já to nejsem asi sc�hopen dostatečně popsat.Marek: To necháme na později.Nezhyba: Necháme to.Marek: Já bych vlastně o té Berušce řekl, pro začátek, že tedy jsou tu… vlastně předběhnu to co jsme řekli: jsou tu vlastně dva fenomény, které Berušku poznamenaly vlastně nově. Je to fenomén Prokop Holoubek a je to fenomén Přerov. Fenomén Prokop Holoubek je nový člen Divadla Beruška a Přerov je nový experimentální styl Divadla Beruška. Ale… Podívejme se vlastně na ta představení a tam možná zjistíme… (k Nebeskému:) Nechceš rozebírat představení?Nebeský: Ne ne ne! Pojďme…Marek: Rychle?Nebeský: …neím jak jsme schopni to nějak stíhat nebo…

Marek: Tak. Zahráli jsme tedy dvacet dva představení. Já jsem si k nim poznamenal několik superlativů, neboť jsme letos podle mě zahráli: nejrychlejší představení Divadla Beruška, což bylao představení Revizor – druhá část vystoupení v Lipnici, rapovaný pokračování vlastně Kožichů z Rožnova, ale v mnohem staccatovějším rytmu a mnohem… tak… Potom nejpostmodernější představení – to bylo představení v Brně v továrně Vaňkovka, kde podobu představení opravdu hodně ovlivnil právě nový člen Prokop Holoubek, který má sklony ke koláži, přejímání a… a tak. Dále jsme zahráli ”divadlo krutosti”, jak si popisuji, v Šumperku, vzhledem k událostem à la Pøíjemný úder jsme zahráli představení Starosta Novák, kdy vpodstatě šlo o psychodrama Petra Marka za doprovodu bicích Jiřího Nezhyby a klarinetu Prokopa Holoubka. Petr Marek se vyzpívával ze své nenávisti ke “komunistické svini”. Dále. Zahráli jsme dokonce i představení… několik představení, která se vymykají tím, že v nich neúčinkoval ani Jiří Nezhyba a byla to představení.. jedno Prokop Holoubek a Petr Marek sám v Karviné, spíše performance – jmenovalo se Jan Cimický, Jan Jakub Ryba a Led Zeppelin – a potom také experimentální představení s novými, nebo spíš s náhodnými herci… jak se to řekne… konkurenčního divadla V soukolí. Představení se jmenovalo Soubor jednota se představuje, ve kterém hráli Petr marek, Patrik Hronek, Tereza Odložilová a Prokop Holoubek a soubor Jednota. Několik experimentů pod hlavičkou stylu “Přerov”, který vymysleli, ale na divadla v ne ideální podobě převedli Nebeský a Markem, proběhla – jedno ve Zlíně, také bez Nezhyby a potom jedno v Ostravě – vpodstatě bez Nezhyby, neboť mlčel. Poté následuje proměna stylu “Přerov” v něco čemu říkám “sofiteátr” – sofistikované divadlo a zahráli jsme představení Chtěl bych být potkán v Písku, které vycházelo z historie divadla a také představení či spíš performance, poslední představení tohoto roku – Euro Tel Aviv aneb Kostěj umírá poslední – v Praze v Roxy. Temný postmoderní “sofiteátr”. To možná vše ode mě. Kromě toho jsme zahráli ještě nejtemnější představení, kde neúčinkoval Jiří Nezhyba, byla to velmi podivná… bylo to podivné představení na vsetínském festivalu, z něhož Jiří Nezhyba pro špatnou náladu celého festivalu odjel a pro špatnou náladu celého festivalu se i představení neslo v duchu, jak jsem naznačil. A nejveselejším představením byl Sen všech lyžařek v chrudimském klubu Agora, což znamená… to slovo znamená… něco jsem si přečetl před týdnem a zapomněl jsem to, možná “prostor” nebo něco takového…

Marek: A to bylo zajímavé tím, že z počátečního velmi suchého, divácky naprosto nenapojeného představení se stala sranda použitím textů z dívčího časopisu Bravo. A vrcholem byla rudolfínská povedená jízda Len on. To je… vše.

Nezhyba: No jestli mohu dát připomínku vůbec k věci… nevím, jestli to bude takhle vůbec rozčleněné, ale ten Prokop Holoubek… Já sám za sebe… Víme že dochází teprve k tomu, že se tak jako sžíváme s ním tak jako s hercem Divadla Beruška. A stejně tak jako dejme tomu já se s ním sžívám jako s člověkem a… Vůči jako předchozímu uskupení s Jirkou Nebeským v určitém slova smyslu není Prokop plnohodnotným hercem, hercem ztvárňujícím situace a vymýšlejícím situace, což se vlastně stalo několikrát… nebo dosáhlo takové míry, že Prokop to představení úplně jako vzdal a rezignoval i na to aby nás doprovázel třeba i hudebně a ztratil se někam a …

Marek: A příznačné dokonce jem že v oficiálních materiálech sám uvádím, že představení hrají Nezhyba a Marek a "hudebník" Prokop Holoubek.

Nezhyba: Ale ono to tak vpodstatě jako je a myslím si, že třeba… že nám dvěma to nejvíce vyhovuje, pokud to představení není…

Marek: No a myslím, že ani není nutné se bavit o tom, že Prokop Holoubek prostě není… není herec toho stylu vlastně, který Divadlo Beruška po léta pilovalo. Že je herec právě toho kolážovitého stylu. Takže vlastně pnutí nastává těchto dvou boxujících se momentů a jsem zvědav, co z toho vyleze. Proto vlastně jedou dvě linie v současnosti stále v divadle, nevím jak teď… ta soustředěná a ta… klopýtavá. Možná že o Divadle Beruška by to mohlo být vše… uvedeme, že poslední představení přenášeli internetem, že to zřejmě nikdo neviděl, protože ta adresa byla dost… bez informací… a… Možná zajímavý mi připadal "sofiteátr", ale (smích)… nevím co o něm víc říct. No prostě: přál bych Divadlu Beruška víc hutnosti, víc myšlenek… a to především.

Nebeský: Ne, mně připadá… mně připadá smutné se bavit o tom tak jakoby jenom…

Nebeský: …tak hlouběji…

Marek: Ano. Filmová tvorba již skoro zhynulé společnosti UNARFILM je nečetná letošního roku. Vpodstatě stále roztočen film Láska shora, který s UNARFILMEM má vlastně společného jen kultovního režiséra Petra Marka, kultovní automobil a několik situací, citovaných přímo z filmů UNARFILMU, neboť mně osobně, protože já ten film režíruji, přišlo velmi zajímavé vytvořit si vlastní geograficko-filozofický prostor v Hranicích na Moravě, kde se budou již i v následujících letech odehrávat tytéž momenty na týchž místech, přisouzeny myšlenky, aby mohly být rozvíjeny.

Marek: Ano. A to je film, jehož natáčení trvalo dva dny, myslím, a opět se přerušilo, nevíme, jestli se pokračovat bude nebo nebude… nikdo neví…

Marek: Ale můžeš teďka o tom mluvit. (a k Nezhybovi:) Ale teďka Juro nebudeme slyšet!

Marek: Tak teďka nebudeme.

Marek: …a také jsem spolupracoval na multimediální show ve videoworkshopu na International Youth Camp 2000 - The Source Of Europe ve Žďáru nad Sázavou. Učil jsem tam videotvorbu jako následovník Víta Janečka. A jediný vlastně hotový film z letoška je před týdnem… před týdnem dokončený amatérský film, parodie na amatérský styl s názvem "České Pulp Fiction a Blair Witch", který vznikl v zatím nepojmenované tvůrčí skupině, již tvoří Petr Marek, Prokop Holoubek, Janek Palát a Magdalena Hrubá. Film kromě laciné parodie na amatérské filmy přinesl i nový… nový moment… nový moment, který, podobně jako ve filmu SATORI již probleskuje… hyperhomevideo, tak podobně již v tomto filmu se objevují náznaky něčeho nového, čili… výzkum pokračuje.

Nebeský: No já bych chtěl říct, že vlastně už na minulé schůzi jsme si mohli, ale myslím, že jsme si nepovídali o tom, že v průběhu… v průběhu doby, myslím, že na začátku loňksého roku 1999, se UNARCLUB dostal do styku se sítí sítí a začal pracovat na internetové prezentaci sebe sama, v srpnu…

Nebeský: …v srpnu devadesát devět… Petr říká, že jsme o tom hovořili, takže vlastně nemá cenu něco dodávat, ale v srpnu devadesát devět, čili nedlouho před loňskou desetiletou oslavou, jsme začali s Petrem pronikat do tajů jazyka HTML a potom v průběhu roku já jsem nezanedbával a dále jsem šmejdil a dotvářel svoje schopnosti… ale to není teďka tak podstatné… Podstatné je, že na internetu je přístupno spousta věcí, podstatné je, že já jsem vpodstatě za poslední rok nevydal nic až na jednu sbírku a vlastně mě strašně baví publikovat ty věci na internetu, a že ten internet poskytuje takové indeální prostředí pro dlouhodobě dotvářenou… dlouhodobě dodělávaný projekt, takže mně připadá, že možná díky němu jakoby jednou vznikne… vznikne to, co jsme chtěli realizovat v nějaké papírové podobě, něco jako Dějiny UNARCLUBU nebo něco… něco…

Nebeský: Samozřejmě, Králíček plays The Scalders… Podařila se taková nádherná věc: Petr Marek alias Králíček, připomeňme si, že působí v Hranicích od roku devadesát čtyři, tak vlastně vytáhl z hudebních sejfů a archívů nahrávacích společností několik speciálních nahrávek dua Scalders, které působilo v Hranicích od roku osmdesát osmd do roku devadesít jedna, tvořil ho právě jmneovaný Petr Marek - tehdy ještě jako Petr Marek - a Jirka Nezhyba - tehdy jako Jirka Nezhyba - a oni spolu nahráli osm dlouhohrajících kazet a Petr Marek vybral, domnívám se, dílem ty nejhorší, dílem ty nejlepší skladby dua a ve velmi nových předělávkách je umístil na jeden disk, kterrý se teda jmenuje Králíček plays The Scalders a já osobně jsem s tou deskou velmi spokojený, bohužel jsem neměl možnost ji už dlouho slyšet, ale velmi se im líbila, a zaujal mě tam tedy ten moment, že jaksi ta hudba, kterou jsme poslouchali na konci osmdesátých let, takový ten popmetal, že najednou v těch devadesátých letech nebo na konci těch devadesátých let je vlastně strašně jednodnoduše a strašně snadno napodobitelný, jakoby v té své nejvěrnější podobě. Těžko se to vypráví bez poslechu toho materiálu, ale jako by… předpokládejme, že stejnou logikou za deset let bude velmi snadné napodobit současnou třeba houseovou scénu, jaksi v tom…

Marek: Doma přes telefon!

Marek: Co to bude za píseň.

Nebeský: No a jestli můži teda ještě dál mluvit o hudbě, tak tady je napsáno PREDNISOLON - J. Já chci říáct, že Doktor a Dement už dva roky nenatočil žádnou dsku, ale letos se sešel, aby natočil skvělou desku, dostala název PREDNISOLON - J a ta deska není dotočená. My jsme vlastně natočili materiál, z kterrého se zdá životaschopným asi jenom dvě nebo tři skladby a ta deska si říká o dodělání. Ale já myslím, že právě u Scalders je jakoby ten princip "satori", ten satoriprincip tvorby nějak ztělesněn už od začátku, že S… ehm… Kakaduo tvoří opravdu jaksi když je co říct, když je jak to udělat a to, že teďka dva roky nic nevzniká, tak je to pravděpodobně prroto, že je tady nějaké sterilní… nějaká sterilní oblast a já si myslím, a u Kakadua se to mnohokrát potvrdilo, že jakmile přijde ten moment jako naplnění tématického a instrumentálního, tak se to zase dostane ven. A v téhle souvislosti mě napadá, že v poslední době se vlastně věnujeme právě práci s prorogramem, kterrý si říká Note Worthy Composer a je na adrese noteworthycomposer.com přístupný v sharewareové verzi a v… na ní… na tomto programu… na tomto software se pokoušíme skládat hudbu za pomoci těch nejprimitivnějších podmínek, jakými jsou notové linky, noty, vybírání nástrojů a je to strašně zajímavé poslouchat, jak každý zvlášť vlastně přistupujeme k tomuhle… k této možnosti skládat hudbu a já věřím, že se podaří dotáhnout do konce ten projekt, který by měl k jedenáctému výročí vzniknout a to je právě dlouhohrající nahrávka právě řekněme vážné hudby, vzniklé touto elektronickou cestou, ale nebude to vážná hudba, to už dnes mohu s jistotou jaksi potvrdit.

Marek: Já se musím přiznat, že něco tak jako plné energie jsem od nás už strašně dlouho neslyšel a strašně rád bych… velmi horuji…

Marek: No… to… A považuji… Tato nahrávka, čili živý… živý koncert… POvažuji ji za zřejmě nejlepší hudební záznam v UNARCLUBU - myslím kompaktní album či možná že jenom živé vystoupení, ale rrád bych toto rozvíjel a toto mám rád.