PROJEV KM. MARKA K 1. VÝROČÍ ZALOŽENÍ UC Vážení spoluobčané! Vítám Vás na tomto místě a myslím, že nebude od věci, když si všichni nyní připomeneme, proč jsme se tu vlastně dnes a právě zde sešli. Dnes, 16. září roku 1990, je tomu právě rok, co bylo z iniciativy několika mladých umělců založeno kulturní sdružení s názvem Unarclub. Nebude jistě na škodu, když společně vzpomeneme proč, za jakých okolností, a jaká organizace tenkrát vůbec vznikla. Zřejmě bude vhodné pozastavit se hned u názvu našeho sdružení. Ano, přátelé, ptáte se proč zrovna Unarclub? My Vám s radostí odpovíme. Název vznikl jako zkratka dlouhého slovního spojení, které od počátku charakterizovalo naši organizaci, a sice jde o zkratku slov Unie Avantgardních Recesistů. Tento název byl značně zdlouhavý, a proto jsme na četné návrhy členů našeho nového sdružení přistoupili k řešení, které se nám zdálo nejvhodnější, tedy ke zkratce. Klub začal svou činnost záhy po svém vzniku. Zatím největším počinem v jeho historii je vydání dvaasedmdesátistránkového Almanachu Unar, jenž je nejvýznamnějším svědkem práce sdružení. Právě teď vychází knižně, právě u příležitosti prvního výročí založení klubu. Almanach obsahuje výběr literární a dramatické tvorby členů organizace za uplynulé období. Ukazuje široké spektrum naší působnosti v umění. Verši s filozofickým podtextem a prozaickými díly, doprovázenými jedinečnou grafikou počínaje a tajemnými zápasy pravdy a lži, dobra a zla v dramatických pracech, které se vymykají všemu, co u nás v poslední době v oblasti divadelní kultury vzniklo konče. Nebude snad od věci, když se malinko pozastavíme nad dramatickou tvorbou členů hnutí, která je, hned vedle poezie, umění výtvarného a hudby, snad nejvýznamnější. Díky existenci klubu totiž mohlo vzniknout několik jedinečných dramatických prací vysoké umělecké úrovně. Namátkou můžeme jmenovat tři unarské rozhlasové hry. První z nich, psychologická sonda do duše mladého sovětského psychopata nazvaná Grigorij, byla vlastně na jakémsi prapočátku veškeré působnosti naší organizace na poli dramatu. Autoři v ní nejen vzdávají hold a staví nesmrtelný pomník národnímu hrdinovi celého hnutí, známému Grigoriji Unarovi, ale také kladou mnohé zásadní otázky všem posluchačům těchto významově neobyčejně pestrých filozofických kreací protagonistů. Druhá hra, nazvaná Hanušo, vznikla o něco později - v létě roku 1990 - na popud tehdejších červencových událostí v rodném městě Grigorije Unara. Netradiční formou zpracovává téma touhy po moci, vládě a bohatství a její myšlenkový odkaz je platný nejen pro současnost. Nadčasovost témat je charakteristická také samozřejmě pro dílo další, kterým je třetí unarská rozhlasová hra s názvem Třetí den. Jak symbolické! Ta zpracovává otázku viny a trestu. Všechny tyto kusy, jak každý zvlášť, tak všechny zároveň, vryly do dějin sdružení nesmazatelnou stopu a jejich morálně-etický význam je nezměrný. Nyní bych chtěl pohovořit o dalším stěžejním předmětu seberealizace členů klubu, jímž je hudba. Ta má v dějinách UC snad nejhlubší kořeny. Tradice unarského hudebního hnutí sahají velmi hluboko do historie, až někam k prvým symfonickým pokusům dalšího národního hrdiny Stanko Gomoriče, jugoslávského přistěhovalce do Rakouska, nevlastního praděda známějšího a historicky významnějšího zakladatele unarských teorií Sadomy Gomoriče. O něm najdeme snad jedinou zprávu v knize, která vyšla krátce po pádu Habsburské monarchie autora Hanse Hüllmera Gleichgestritteltes Wort. Píše se v ní o jeho příchodu do rodiny Hüllmerových krátce po válce, kdy se snažil, převlečen za válečného zběha, vyloudit z nich nějaký finanční obnos, ale nakonec se s rodinou natolik sžil, že se brzy stal jejím členem, a to nejvíce zásluhou dcery porybného Hüllmera. V hudební sféře se v rámci UC prosadily zatím dva žánry. Klasická kytarová hudba, jejímž zástupcem je km. Libor Hanuš a moderní hop-trash-stodola jako hudební styl, jejž proslavilo unarské hudební těleso, skupina The Scalders. Jak km. Hanuš, tak i Scalders dosáhli mimořádných úspěchů ve svých oborech a musíme tudíž se zadostiučiněním konstatovat, že jsou lidmi na správném místě. To by bylo ve zkratce asi vše o dramatu a hudbě v souvislosti s naší organizací. Je tu ovšem ještě jeden fenomén, který jsem zatím ve své práci nepostihl. Je jím film. UC v oblasti kinematografie jí, svým vstupem na její půdu, dal novou tvář a to především díky neobyčejné píli km. Marka jako režiséra jedinečných filmových děl. Negativ prvního unarského filmu * byl pro nevhodný obsah zlikvidován hranickými četníky ve snaze zabránit mezinárodní vojenské špionáži. Jediný dokument o tomto výjimečném díle, který se zachoval, je fotografie z natáčení prvních - zatím nezávadných - scén filmu. Zničením negativu došlo ke vzniku nenahraditelné škody, neboť se jednalo o velmi unikátní dokumentaristický materiál. Tento nezdar však neodradil mladé umělce, ale naopak je vybídl k ještě větším snahám, jejichž výsledkem je několik krátkometrážních hraných, animovaných i dokumentárních filmů, dokreslujících život naší organizace v jejím prvním roku existence. Kromě kulturní činnosti byla rovněž vyvíjena členy sdružení činnost sportovní. K nejvýznamnějším počinům v této oblasti se bude zřejmě řadit lyžařská expedice Alpy *90, která se uskutečnila v červenci tohoto roku. Naši příznivci již zřejmě vědí, že klub má už svůj tiskový orgán, jímž je plátek Cenzor, jehož první číslo si mohli opatřit již na sklonku minulého školního roku. Právě v těchto chvílích vychází číslo druhé ** a připravují se další pokračování. Zájemci si mohou hned na tomto místě přednostně zajistit předplatné. Kdo by tedy měl zájem, řaďte se, prosím Vás, tady napravo, kdo zájem nemá, nemusí se řadit nikam. A to by bylo zhruba asi tak vše, co jsem Vám chtěl ve svém referátu předložit. Jen myslím, že by bylo důležité podotknout, že tak významné hnutí, jakým UC bezesporu je, je ve zdejších podmínkách vpravdě výjimečné a jako jediné svého druhu zde také logicky nejvýznamnější a tudíž nejlepší. Nyní má slovo km. Jiří Nezhyba. Petr Marek
PROJEV KM. NEZHYBY K 1. VÝROČÍ ZALOŽENÍ UC Milí kmotři! Dnes v tuto slavnostní chvíli bych chtěl promluvit, jako všichni zde, za nás - za unary. Ano, dlouho jsem přemýšlel, jak by měl můj projev vypadat, jakou bych mu měl dát formu. No a pak jsem si řekl, že nemá smysl něco tutlat, a že to řeknu všechno pěkně narovinu, tak jak si to myslím, a tak jak je to zakořeněné v mém srdci. Ano, milí kmotři, je to "Pravda", dlouhou dobu jsem se s tím nemohl smířit, nemohl jsem se s tím vyrovnat, ale jednou už tu je, a tak se s tím nedá nic dělat. "Pravda", říkal jsem si... Vyzkoušet alespoň něco, přece se s tím musí dát nějak pohnout, přece musí existovat nějaký prostředek, kterým bych kýženého cíle určitě dosáhl. No ale pak jsem si uvědomil, že vůbec nemá cenu něco zkoušet, protože sám člověk proti ní nic nezmůže. Ano, samozřejmě, že mě hned napadlo, že nejsem jen tak obyčejný člověk, vždyť jsem členem našeho báječného sdružení UC. Ale jenom myšlenka, že bych si mohl ublížit, kdybych se o to pokoušel sám, bez pomoci ostatních, byla silnější než já sám. A tak mohu jen poděkovat UC za to, že to, co se mohlo stát, nemělo na můj život vůbec žádný vliv. Děkuji Vám za pozornost a jenom doufám, že neztratíte orientaci. Unaru zdar! Jiří Nezhyba
PROJEV KM. NEBESKÉHO K 1. VÝRROČÍ ZALOŽENÍ UC Vážení kmotři a kmotryně! Byl jsem Radou požádán, abych dnes promluvil na tomto shromáždění a je pro mne ctí, že právě já mám říci něco o novém - doposud nejskvělejším projektu Kulturního sdružení UC. Již před několika měsíci jsme si uvědomili, že bude nutno nějak oslavit první výročí založení UC, kterému se za rok působení podařilo vytvořit jakousi unarskou subkulturu, jak již naznačil ve svém projevu km. Petr Marek. Avšak teprve zcela nedávno, před čtrnácti dny, jsme pochopili, že největší oslavou UC bude vytvoření něčeho, co by jaksi korunovalo dosavadní snažení nás - kmotrů. Připomeneme-li si, čeho všeho již UC dosáhl, je jasné, že jediným logickým důsledkem našeho snažení musí být založení první unarské univerzity na světě. (Jsem potěšen, že mohu říci, že s tímto návrhem přišel vážený km. Jiří Nezhyba.) Logicky jsme také došli k závěru, že není vhodnějšího termínu pro založení, než 16. září. Pravda, kompletace Almanachu Unar zabírala mnoho času, ale přesto, nebo snad právě proto, jsme se s ještě větší chutí pustili do přípravy unarské univerzity. V krátké době se podařilo sestavit stanovy, z kterých snad stačí zmínit část třetího paragrafu: "Nejvyšším představitelem univerzity je rektor, jmenovaný Radou Kulturního sdružení Unarclub." Ten pak ustanovuje jednotlivé fakulty a se souhlasem Rady jmenuje děkany. V tomto krátkém projevu je nutné se zmínit zejména o názvu univerzity, který tu kupodivu dosud nezazněl. Je to: Humpoltova univerzita Grigorije Unara. Jak je slyšet, pojmenována byla podle unarského národního hrdiny a génia Grigorije Unara, který je mimochodem skvěle ztvárněn psychopatem km. Liborem Hanušem v první unarské rozhlasové hře Grigorij. Ve světě je zvykem, že absolvent jakékoli univerzity je jmenován doktorem či inženýrem. Z názvu Kulturního sdružení Unarclub lze jednoznačně poznat jeho humanitní zaměření a je tedy zřejmé, že udělovaným akademickým titulem bude "doktor Unarclubu" (zkracujeme jako UCDr.). Za mimořádné zásluhy o umění či vědu může rektor univerzity se souhlasem Rady udělit čestný doktorát - "doktor Unarclubu honoris causa". Studium na HUGU bude časováno podle individuálních studijních plánů. K závěru bych chtěl doporučit rektorovi, který bude zanedlouho zvolen, aby uvažoval o zřízení těchto fakult: hudební, filmová, sportu, historie a entomologie. Samozřejmě jde jen o přátelské doporučení, které nesmí být zaměňováno s jednoznačným příkazem. A úplně na závěr citujme ještě ze stanov HUGU: "Univerzita poskytuje kmotrům - členům Kulturního sdružení Unarclub nejvyšší možné unarské vzdělání." Doufáme, že tento ušlechtilý cíl se nám podaří naplnit. Jiří Nebeský Národní hrdinové Unarclubu Unarclub, jak známo vychází z ideí prastarého umělecko-filozofického směru unarismu. Nebudeme zde unarismus definovat, neboť to dostatečně učinil km. Marek ve svém dnešním projevu. Chceme však poukázat na historickou tradici unarismu a seznámit vás s jeho čelnými představiteli, kteří jsou dnes řazeni do tzv. národních hrdinů Unarclubu. Za samotného zakladatele unarismu je považován jeden ze synů biblického Noe - Grigorij, kterému historie přisoudila jméno Unar a podle kterého byl pak nazván celý umělecko-filozofický směr. O Grigorijovi máme jen několik málo strohých zpráv. Avšak již dvě stě let po jeho předpokládané smrti se o něm objevuje první legenda nazvaná Unaráš. Z této skutečnosti lze jasně usoudit, jak významnou osobností Grigorij Unar byl. Lze říci, že svou činností, zejména filozofickou, významně ovlivnil vznik křesťanství, tedy dnešní evropské kultury. Samozřejmě, že nelze zapomenout ani na fakt, že z jeho spisu Šára-un-al-ibaš, který se dnes považuje za ztracený, vycházel Mohammed při koncipování islámu a části z něj zřejmě zařadil do Koránu. Duchovní poselství Grigorije Unara následujícím generacím bylo natolik silné, že z něj můžeme čerpat dodnes. K unarismu se po Grigorijově smrti hlásili postupně stovky dnes bezejmenných učenců, z nichž největší pozornost si zaslouží druhý národní hrdina Unarclubu, německý filozof a literát osmnáctého století zvaný Mýdlový princ. Jeho pravé jméno je bohužel neznámé, neboť v pramenech je jmenován výhradně jako Mýdlový princ. Jeho význam spočívá především v tom, že vydal dvě monumentální díla zabývající se unarskou filozofií a uměním. Jsou to velmi známé práce: Die unarische Philosophie a Die Unarkunst. Z nich se právě dovídáme mnoho neznámých faktů, které výrazně doplňují naše znalosti unarského hnutí. Mýdlový princ v knize o unarském umění označuje za největší umělce unaristického směru např. Feoktise Petroviče, mistra Jáchyma, Anatolije Semjonova, mistra Eduarda * a mnohé další, mezi nimi je jmenována i jedna žena - Andrjucha Pavoukovna. O právě jmenovaných velikánech své doby dnes víme jen velice málo, a proto další hodnocení jejich významu pozbývá smysl. Dosud jsme mluvili o představitelích tzv. starého unarského směru, ale o transformaci unarismu v opravdu moderní zjm. umělecký směr, projevující se v próze, poezii, výtvarném umění, hudbě atd. se zasloužil největší měrou Miluš Alfonsín. Narodil se 1. března roku 1883 v Praze jako syn španělského velvyslance v Rakousku - Uhersku. V Praze také vystudoval gymnázium, kde se seznámil s myšlenkami tehdy již pomalu upadajícího a zapomenutého filozofického směru: unarismu. Tyto myšlenky se mu velice zalíbily, ale snažil se o aplikaci unarské filozofie zejména v umění. Sám pracoval jaksi nezávisle na dřívějším unarském hnutí, a zřejmě proto se mu podařilo dojít v jeho modernizaci tak daleko. Velice důležitý je právě fakt, že to byl on, kdo myšlenky tzv. starého unarismu promísil s tehdy vznikajícím trochu morbidně laděným uměleckým směrem otrlých mužů - naivismem. Spojením těchto dvou směrů vzniká nový unarismus čili unarský naivismus, jehož doposud nejvýznamnějším představitelem, samozřejmě po Miluši Alfonsínovi je Jugoslávec Sadoma Gomorič, vlastním jménem Komara Chalupič. Ten po sobě zanechal dílo v českém překladu nazvané Unarimus aneb Nová hudba, literatura a výtvarné umění a právě z této práce vychází dnešní UC, založené 16. září 1989. To dokázalo srozumitelně a s úspěchem tlumočit myšlenky unarského naivismu současné mladé generaci a je tedy zřejmé, že unarismus má pokračovatele i nyní a nemusí se bát o svou další existenci. Nejpádnějším důkazem tohoto tvrzení je právě vydaný Almanach Unar, jedinečné dílo svého druhu, které se svým významem řadí po bok děl Miluše Alfonsína či Mýdlového prince **. Jiří Nebeský
OFICIÁLNÍ PROHLÁŠENÍ UNARCLUBU Z 10. ČERVNA 1990 1) Chceme být vysoce pokrokovou a demokratickou organizací, která prosazuje především zájmy jednotlivce, kterým se zájmy kolektivu jednoznačně podřizují. Členství je vždy dobrovolné. Chceme svým členům, vyvíjejícím kulturní činnost zajistit ty nejlepší podmínky a svépomocnými silami přispět ku prospěchu všech záležitostí, které jsou v zájmu jednotlivých členů. Ti by se potom měli jaksepatří vynasnažit o zajištění užitečnosti a dostatečné kulturní úrovně veškeré činnosti, kterou hodlají vyvíjet. 2) Jsme kulturní organizace, a tak je v našem zájmu bojovat proti všemu nekulturnímu nebo antikulturnímu, co v současné společnosti vzniká nebo je už léta zakořeněno. Boj tento chceme vést vysoce diplomatickými, mírovými a nenásilnými prostředky, pokud jen to bude v silách naší nové organizace. Jako kulturní sdružení se budeme všemi dostupnými silami snažit o pozvednutí kulturní úrovně svého okolí, ať již to bude sebenáročnější. Vynasnažíme se, aby se do naší společnosti znovu navrátil duch potřebnosti seberealizace jednotlivců na všech úrovních společenského života. Zároveň chceme národu neustále připomínat na dějinných příkladech, jaký měl náš lid význam pro světovou kulturu a tím pozvednout značně pokleslou informovanost lidí, kteří dosud žili v nuceném odloučení od veškerého kulturního života u nás i ve světě. 3) Na základě stanov klubu budeme svoji činnost i nadále provozovat nezávisle na okolí, politické situaci, konvencích i názorových třenicích, týkajících se sdružení jako takového. 4) Naše organizace je především spolkem umělců, kterým však není lhostejný stav našeho národa, mravní úpadek společnosti ani maloměšťácké sklony občanů zejména v obcích a městysech. Není nám lhostejný současný stav naší přírody, ani otázky obchodní, politické a především náboženské. Věřícím členům klubu zaručujeme naprostou náboženskou svobodu, kromě extrémních případů tzv. "náboženství" jako jsou některé fanatické nebo satanistické sekty, kterých je v maloměstech vždy požehnaně. Tím ovšem nezavrhujeme okultistické a spiritistické spolky. Jejich příslušníky naopak ve svých řadách vítáme, pokud se ovšem jejich činnost neprojeví jako jakýmkoli způsobem škodlivá. 5) Závěrem dodáváme, že v našem sdružení nestrpíme povaleče a darmožrouty. Každý takový přežitý zbohatlík bude dle stanov klubu okamžitě řádně potrestán, aby se jeho případ již nemohl opakovat. Humor ano. Ale nejen on. Solidní umělecká práce je naším hlavním krédem, kterého se chceme v budoucnu držet a vyvarovat se jakýchkoli úhybných tendencí. Petr Marek