UNARCLUB - Projevy 1991


PROJEV KM. NEBESKÉHO K 2. VÝROČÍ ZALOŽENÍ UC Velevážená Rado, vážení kmotři, milí přátelé a kamarádi! Dovoluji si Vás uvítat na druhé výroční schůzi Kulturního sdružení Unarclub. Jsem dnes díky dlouhodobé duševní chorobě poněkud hlasově indisponován, tak tedy promiňte sníženou kvalitu mého hlasu. Zítra tomu bude právě dva roky, kdy bylo založeno Kulturní sdružení Unarclub, sdružení nad jiné vynikající, sdružení, které je oním vzácným světýlkem, jež jako záře světlušek ukazuje svému okolí cestu vpřed, cestu za větší kulturností. Chtěl bych ve svém referátu podat odpověď na často nám kladenou otázku: Čeho dosáhl UC za poslední rok své existence? Není toho málo. Známý německý mystik a věštec Hans Hüllmer kdysi ve svém díle Gleichgestritteltes Wort zaznamenal proroctví Svena Eisenbuda, vztahující se bezesporu k dnešnímu UC. Jeho přesné znění naleznou případní zájemci na s. 231 Hüllmerových Sebraných spisů, svazek III. Citujme si jen pro zajímavost: "Příjde doba, kdy všechna činnost kulturní seskupí se v hlavách čtyř, jež se Velkými Zuby zvát budou." Tak se i stalo. Od května do prosince roku 1990 se unarům podařilo natočit šest rozhlasových her, jejich názvy zní: Grigorij, Hanušo, Třetí den, Abuladze, Fred a Ummagumma. O jejich přínosu uměleckém i technickém se jistě ve svém příspěvku zmíní km. Marek. "17. října 1990 byla všemi členy UC schválena tzv. Vlasová dohoda, zajišťující financování činnosti UC. Ta se významně projevila při tzv. Vánočních hrátkách, kdy unaři předvedli patnáctiminutovou divadelní improvizaci Noclehárna, která jim na dlouhou dobu zajistila poměrně velkou popularitu. Po trapných průtazích (způsobených zejména tzv. lipenskou částí UC) byly 29. prosince 1990 Radou konečně schváleny definitivní stanovy UC, které tak nahradily nevyhovující stanovy prozatimní. V té době také bylo vymezeno patnáct dogmat UC, vesměs nedodržovaných." * Dogmata představují jakýsi destilát unarské moudrosti, těchto patnáct dogmat je jistým novým Desaterem. Přečtěme si je: 1) Jen někteří lidé jsou vrtule. 2) Hlavinkové se dobře loupou. 3) Všichni lidé jsou šumaři. 4) Rýže má vždycky pravdu. 5) Každý unar je bestie. 6) Všechno je Ummagumma. 7) Všechno co již bylo řečeno, už nikdy nebude řečeno. 8) Lepší chleba v hrsti, když rohlík není. 9) Huca, huc. 10) Každá blecha má svou myš, ta má svého velblouda a ten svou blechu, na kterých jezdí do práce. 11) A tenisová raketa. 12) Už spadli do hajzlu. 13) Ranní ptáče není hlemýžď. 14) Každý má doma svého hlavinku, o kterého se musí starat nebo mu chcípne. 15) Ne každá Kuňa Blešica má doma Kuňa Blešica. "Rok 1991 je dalším předělem v činnosti UC. V březnu byl vydán pracovní scénář URH Abuladze, kterou začal, za osobní účasti většiny kmotrů nacvičovat divadelní soubor Fiasko. Premiéra této hry se uskutečnila v hranické Besedě 30. května 1991 s velkým úspěchem a (spolu se třemi dosud vydanými čísly časopisu Inferno, který je projektem skupiny Váňa není traktor '74 - členové VNT'74 jsou totožní se členy UC) představuje doposud nejvýznamnější akci UC, jež mezi občany velmi rozšířila povědomí o existenci UC. Mimo to probíhá také příprava druhého Almanachu Unar, byla natočena první unarská LP (Chobotnice na kraji města), celkem třikrát vystoupilo Dekadentní divadlo Beruška s představením Samopal * a skupina The Scalders natočila další tři LP (Rudolf & Adolf, Alois a Vojáci)." V červenci bylo vydáno druhé vydání prvního Almanachu Unar. Od června 1991 sílilo v UC přesvědčení, že v nejlepším je dobré přestat a na dnešní den bylo plánováno zrušení UC. Jenže unar míní a unar mění. Dnes slavíme druhé výročí existence, UC čeká vynikající budoucnost, ale již pouze ve čtyřech, neboť rozhodnutím Rady z 2. září byl v Kulturním sdružení UC zrušen titul "řadový člen" a jeho dosavadní "držitelé" přestali být členy UC, týká se to Babury a Banja **. Oběma bychom na tomto místě chtěli poděkovat za veškerou činnost ve prospěch UC. A na závěr doplňme tento seznam vykonaného i hrubým plánem činnosti UC do konce tohoto kalendářního roku. Je to: na konci září první unarský kabaret, představení ke 120. výročí existence místního gymnázia, dvě představení Dekadentního divadla Beruška (Hranice a Ostrava) a zejména hlavní představení sezóny s pracovním názvem Tři hry. Jiří Juffo Karlsson Nebeský Poznámky: Km. Nebeský zde i níže cituje ze svého článku otištěného v druhém Cenzoru v červnu 1991 - podepsaného "redakce". Neveřejné představení Samopal (9. května), poloilegální Samopal I čili Komenský (18. května) a Samopal II čili Hadi v bufetu (1. června). * Rozhodnutí mělo nabýt platnosti dnem 16. září, o den dříve, na výroční schůzi UC však bylo nahrazeno jiným: "Pro několikanásobné porušení zákazu požívání alkoholu se z Kulturního sdružení Unarclub podmínečně vylučuje km. Libor Babura Mišinski Hanuš, se zkušební lhůtou do 16. září 1992. Bezpodmínečně se vylučuje Petr Antonín Benjamin Kolajta."
PROJEV KM. MARKA K 2. VÝROČÍ ZALOŽENÍ UC Drazí kmotři, milí hosté! Mám tu čest přednést zde ne příliš dlouhý proslov, kterým se, jako ostatní kmotři, vynasnažím svým způsobem přispět k důstojnému oslavení dnešního výročí. Budu se v něm zabývat činností našeho sdružení v oblasti filmu a divadla. Není to náhoda. Vždyť právě v tomto roce zaznamenala tato dvě odvětví naší působnosti nebývalý rozmach! Pokud jsem se ve svém proslovu na výroční schůzi v minulém roce jen jaksi letmo zmínil o jakési činnosti klubu v těchto oborech, musím dnes říci mnohem a mnohem víc. Dobu, která od poslední unarské slavnosti zde U Mejdla uběhla, se nebojím označit za konjunkturu unarského filmu a divadla. Vznikla řada děl nezměrné hodnoty, z nichž některá se ještě nyní zdají být ne zcela doceněna. To se týká hlavně několika krátkometrážních filmů a jednoaktových divadelních her. Nejprve se, s Vaším svolením, zastavím u unarské kinematografie. Krátce po oslavě 1. výročí založení UC byla dokončena první část němého černobílého filmu Nezhybos aneb Hlavinka má alibi I. Kvůli náročnosti celého projektu, což se týče nejen výběru látky, ale i problému hereckého pojetí, není dílo zatím dokončeno a k dispozici je pouze čtvrthodinový výsek, který však sám o sobě už o sobě cosi vypovídá. Jak dává tušit název, jde o lehce frivolní komedii s prvky černého humoru, ovšem s o to působivější filozofickou linkou, která se táhne celým dílem. Divák ale na úkor vyznění myšlenky přesto není ochuzen o množství vynikajících gagů a někdy až štiplavé frky lehce naznačují, kam autoři míří. Jediným dílem, zastupujícím v unarské tvorbě dokumentární žánr, je krátký film Virtuoz o životě, práci a názorech km. Libora Hanuše, jakožto mistra kytarové hry. Sám oslavenec zde mluví naprosto otevřeně o svých problémech a výmluvná gesta dostávají svůj význam až ve spojení s jeho mistrovskou hrou. Po dokončení dokumentu následuje řada krátkých filmových hříček, zabývajících se většinou snahou proniknout do hloubi rozličných filmových žánrů. O tom svědčí kupříkladu vědeckofantastická povídka Přistání, ve které své herecké mistrovství potvrdil km. Jiří Nezhyba v nezanedbatelné roli antény. Dále do této řady patří akční Přepadení, beroucí si na paškál problém organizovaného zločinu, a především stále nedoceněný Karel. Tento psychologický thriller s až pohádkovými prvky možná ukazuje další cestu unarské tvorby. Motivy z něj naplno vyznívají v hudební fikci Večírek. Je to první a zatím jediné dílo, ve kterém unaři upustili od jinak jim nejvlastnějšího vyjadřovacího prostředku, jímž je mluvené slovo. V závěru této feérie dostává slovo km. Libor Hanuš, aby byl nakonec nalezen v budce. K filmovým počinům se počítají i záznamy dvou představení unarských loutkových divadelních her Katastrofa I a II. Je ovšem škoda, že ani jedna z těchto her si nenašla cestu k divákovi, jemuž byla určena nejvíce, a to k dětem. V současné době jsou ve stádiu příprav i natáčení (s menšími či většími přestávkami) dva další filmy. Jsou to hlavně celovečerní Psychoanekdoty aneb Hlavinka má alibi II a severské drama, odehrávající se až za polárním kruhem, které zatím nemá ani pracovní název. První z nich je černá krvavá horrorkomedie s prvky mystiky, která je ale zároveň ostrou kritikou sociálních poměrů společensky slabších vrstev. Poprvé zde zaznívá chmurné téma deklasovaných živlů v plné své neodbytnosti. Často až neorealistické postupy upozorňují diváka na jeho vlastní život a nutí jej přemýšlet, někdy zdánlivě o naprostých banalitách. Druhé dílo si jako prvořadý úkol klade diváka především pobavit, ale i v něm najdeme hlubší a temnější tóny, nejvíce zaměřené na humanistické ideály . Nyní několik slov o oboru, který stojí tak nějak na okraji pozornosti a zájmu veřejnosti, který je ale stejně důležitý jako obory ostatní. Je to proslulý unarský dabing. Kmotři pozvedli toto odvětví na vyšší uměleckou úroveň, než pouhé překladačství. Volnější přístup k obsahu rozhovorů jim dává naopak větší prostor vlastního uměleckého vyjádření, kdy mohou přetvořit původní dílo do dosud netušené podoby. Zde je možné jen na okraj vzpomenout slavnou stať Hanse Hüllmera O dabingu, kde na otázku, zda je možné pozměnit smysl a obsah slyšeného, či jej naprosto změnit, odpovídá lapidárně: Je. Nezapomenutelná je herecká kreace km. Jiřího Nezhyby, ve které proměnil postavu slavného komisaře Cattaniho v zakomplexovanou životní trosku, která ovšem směle hledí vpřed s nadějí, s jakýmsi lidským entuziasmem. Pro kinematografii vznikl rovněž záznam hudebního vystoupení kmotrů Hanuše, Nebeského a Marka, dnes známého jako Snails - Šnekové. Filmová technika stejně tak dopomohla i k zaznamenání mnohých význámných událostí dějin UC a hlavně některých divadelních představení. A tím jsme se už lehce dopracovali k druhé části mého referátu, k divadelní činnosti UC. S výjimkou kmotrů Hanuše a Marka vstoupili unaři do prudkých vod divadla v tomto roce ve svém životě poprvé. A nutno říci, že se svého úkolu zhostili opravdu výborně. Začátkem kalendářního roku totiž svými osobnostmi doplnili bezmála zaniklý divadelní soubor Fiasko a rovnou se vrhli do studování inscenace původní unarské rozhlasové hry Abuladze, která vznikla jako improvizace ve dvou částech na sklonku léta 1990. Byla přepsána do scénáře, který posloužil jako základ do značné míry volného zpracování samotné hry. Po několika personálních změnách v souboru se uskutečnilo několik vesměs úspěšných představení. První veřejné vystoupení unarů s vlastním jevištním kusem proběhlo ovšem již daleko dřív. Jednalo se o předvedení tzv. deprimační hry Noclehárna na vánoční besídce místního gymnázia. Kus se, zejména u dospělé části diváků, nesetkal s větším pochopením. Byla to ovšem jistě cenná zkušenost pro všechny zúčastněné, herce nevyjímaje. V období přelomu let 1990 a 1991 vznikly ještě dvě rozhlasové hry. Autory obou jsou kmotři Nebeský a Marek. Jedná se o hry Fred a Ummagumma. Naplno v nich popustili uzdu svým absurdním představám, což mělo velký vliv i na jejich divadelní činnost. Během studování již zmíněné hry Abuladze totiž mezi nimi vykrystalizovala nová jevištní aktivita, která dostala název Dekadentní divadlo Beruška, a která zatím třikrát vystoupila s hříčkou Samopal. Není jistě tajemstvím, že se chystá nové představení této formace a podle posledních zpráv by se mělo jednat o značně volné zpracování tématu románu A. Dumase Tři mušketýři. Představení je zatím ve stádiu příprav. Také celý soubor Fiasko se s vervou pustil do nového díla. Jedná se opět o původní, tentokrát povídkovou, hru tvůrčí skupiny UC KUŠ . Jde o první unarskou hru, která nevznikla náhodně, ale její scénář byl napsán skutečně jako první. Nové představení by mělo být myšlenkově sevřenější a více vypovídat o názorech jeho autorů na svět. K dalším z unarských prací, jež se připravují k veřejnému provedení, přičtěme již i tzv. unarský kabaret, který by diváci měli shlédnout začátkem měsíce října *. Tímto jsem vlastně vyčerpal obsah svého referátu. Doufám, že Vám v mnohém pomohl nahlédnout do problematiky unarského filmového a divadelního umění. Petr Marek Poznámky: Natočený materiál obou snímků byl roku 1992 použit ve filmu Bajesta Gumbrina. KUŠ (= kultura, umění, šoubyznys), unarská avantgardní skupina, o které se poprvé mluví v předmluvě k prvnímu Almanachu Unar (Hranice 1990). * Tzv. unarský kabaret ani představení Tři hry (Lohyňa, V prádelně, Lev) se neuskutečnilo.
PROJEV KM. NEZHYBY K 2. VÝROČÍ ZALOŽENÍ UC Velectěná Rado, vážení hosté! Hudební činnost jako taková je bezpochyby jednou z dalších domén v uměleckém dění UC. Na hudební tvorbě se hlavně podílí skupina Scalders tvořená kmotry Petrem Markem a Jiřím Nezhybou. Do dnešního dne natočili již 8 LP desek. V pořadí sedmou, ale v druhém roku existence UC první, deskou je Alois. Členové Scalders zde hrají společně se svými hosty - klávesistou Bohumilem Honzíkem a kytaristou Pavlem Nepalou, který se vedle km. Petra Marka podílel nejvíce jak na hudební, tak textové složce. Deska byla nahrána ve studiu Bastard a to, že se na ní podílelo dohromady více muzikantů, je opravdu slyšet. Scalders dostávají nový hutnější celkový sound, čímž se ale vzdálili od ničím nezaměnitelného pro ně tak typického hop-trash-stodolového zvuku, nejvíce je to patrno u kytar, u nichž bylo poprvé použito echa, jehož možnosti mohli autoři plně využít, i když ne vždy to plnilo svůj účel. Z celé desky proniká na posluchače jakási magická atmosféra, která ho nutí stále hlouběji se ponářet jak do snových a fantaskních textů, tak do místy až mythicky propracované hudby. Celá deska postupně graduje a skladbou Rodné číslo začíná opravdu velké finále tvořené skladbami Alois, Ty ses mi smál a Nechtěl se podřídit, ve které se poprvé, a bohužel naposledy, blýskne jako textař bubeník skupiny. Zanedlouho po natočení LP Alois byla nahrána deska s všeříkajícím názvem 7 a 1/2. Ve studiu Bastard se opět sešli stejní hudebníci, navíc doplnění zpěvačkou Sašou Šustkovou. Původní materiál byl nakonec zkrácen asi na necelou půlhodinu, ale bohužel ani ta se podle posledních zpráv nedochovala nebo není alespoň k nalezení. V lednu tohoto roku se sešli Scalders znovu, ale pro tentokrát bez hostů, v původním obsazení. S novými nápady se ponořili do nahrávání už své osmé desky, která je zatím poslední z tvorby této unarské superskupiny. Původně měli v záměru natočit směs svých nejúspěšnějších písní, ale když zjistili, že starého dobrého hop-trash-stodolového zvuku za pomoci moderní aparatury těžko dosáhnou, od svého odhodlání upustili, což nebylo na škodu, spíš naopak, díky čemuž mohla vzniknot nová, pro Scalders tak typická, vysoce nadčasová hudba. Každá skladba posluchače musí zaujmout, každá má své osobní kouzlo, hudební hodnotu. Zvláště bych vyzvednul delší kompozici Alchymistova večeře, která se skládá z pěti na sebe navazujících skladeb, v nichž Scalders zpívají o relativnosti všech pojmů, ne však česky nebo jinou známou řečí, ale speciálně pro tento účel vytvořeným jazykem plným spleti samostatných hlásek, souhlásek i celých slabik, spojených do jednotlivých slov až vět, čímž byl vlastně vytvořen jakýsi nový neotřelý jazyk hudby Scalders, a titulní skladbu Vojáci, která velice citlivě reagovala na tehdejší situaci v Perském zálivu. Touto písní vzdali autoři hold všem vojákům, bojujícím za ideály demokracie a současně poukázali na to, že je nutné "...dobře se učiti...", aby vyrostla nová inteligence, která by byla schopna bránit a podporovat demokracii minimálně stejně dobře, jako generace předešlá. Po několika měsících se Scalders opět vracejí do studia, v tomto případě k nahrání hudby k novému filmovému projektu. Společně s v poslední době častým hostem - klávesistou Bohumilem Honzíkem - usilovně pracují a výsledek tomu právem odpovídá. Vzniklo totiž jakési mohutné monotéma, zabývající se věčným soubojem dobra a zla. Na nahrávce byly záměrně použity částečně programované bicí, které v syntéze s klávesami a kytarou daly vzniknout jedinečně čistému soundu. Další kapitolou v hudební sféře UC je činnost Baby Bandu. V průběhu tohoto roku totiž vznikala deska s názvem Chobotnica na kraju mesta, která je současně prvním projektem výše uvedeného souboru . Přípravné práce trvaly asi čtvrt roku, přičemž bylo nahráno několik hodin prvotního materiálu. Na desce se jako hudebníci projevili všichni členové UC a k tomu hosté - kytarista a zpěvák Pavel Martínek a již osvědčený klávesista a i bubeník Bohumil Honzík. Texty v přípravě tohoto projektu hrály velice významnou roli. Díky km. Petru Markovi a především km. Jiřímu Nebeskému a jejich textům mohla vzniknout monotematická deska. Již v prologu se přednáší: "Ich bin Peter, du bist Paul, ich bin fleissig, du bist faul." Jak silné to kontrasty! Ano, celá deska je na kontrastech vystavěna, ač si to po prvním poslechu stěží můžeme uvědomit. Naopak hned napoprvé si všimneme, že deska není nazpívaná česky, ale slovensky a i německy. Autoři se totiž hrdě hlásí k svému češství a např. tehdejší žabomyší spory o pomlčku brali samozřejmě s nadhledem, proto ta slovenština. Navíc se na desce říká: "Som Indian, Indian žijúci na Slovensku, ale v Maďarsku!", čímž se ale všichni muzikanti přihlásili k celosvětovému občanství, přičemž zdůrazňují, že se jednoznačně staví za právo všech národů na sebeurčení, což je, myslím, ta druho- nebo třetiplánová myšlenka celého projektu. První plán desky je už jednoznačnější - vypráví, zkráceně řečeno, osud prostého člověka, který se při práci těžce zraní a v nemocnici, ač nechce, postupně umírá. Za zmínku by jistě stálo vědět, jakým způsobem byla dána dohromady konečná podoba desky. Původní materiál se roztřídil a jeho jednotlivé části se mixovaly do sebe. Stejnou technikou byl ještě před Chobotnicí nahrán singl dvojice Marek - Nebeský s dvěma skladbami Zpívá celý ústav a Blava, které se atmosférou částečně blíží LP Chobotnica na kraju mesta. Na závěr bych chtěl jenom dodat: Hudba v našich řadách tu byla už před Unarem, a tak nezbývá doufat, že bude i po něm. Jiří Y.H. Nezhyba Poznámky: LP vyšlo 1992 jako deska skupiny Unarclub pod českým názvem Chobotnice na kraji města.
PROJEV KM. POLÁKA K 2. VÝROČÍ ZALOŽENÍ UC Vážená Rado, milí přítomní! Dovolte mi nyní, abych se zamyslel i po tak dlouhé cestě, kterou jsem právě zdolal z Lipníka až sem do Hranic na mém stroji, nad divadelní hrou Abuladze, která vznikla upravením původní unarské rozhlasové dvouaktové hry, stejnojmenné. Když mi byla nabídnuta titulní role této hry, váhal jsem, zda ji přijmout. Tato role se mi zdála nesnadná, složitá a zahratelná pouze Liborem Hanušem. No ale nakonec to byl právě Libor Hanuš, který mě přemluvil, abych tuto roli vzal a tak jsem to udělal. Tak, nemohu říci přímo, že bych litoval, i když zase zrovna šťasten nejsem. Seznámil jsem se během studia této hry opravdu s kupou zajímavých lidí. Spousta podivínů, takových chytráků, ale vesměs sympatických. Co říct? Zkoušky nebyly lehké, ale byla to pro mě cenná zkušenost, takže s odstupem času mohu říct, že nelituji a už se těším na další připravovaný projekt divadelního souboru Fiasko, kterým by měl být kabaret a později tři kratší hry, které zatím nemají žádný název, že ano, ani pracovní. Nyní už nevím, co bych měl ještě říct, tak snad jen to, že už budu pomalu končit, ano. Takže já bych předal opět slovo Jiřímu Nebeskému * a děkuji za pozornost *. Hynek Polák Poznámky: Řízením druhé výroční schůze byl pověřen km. Nebeský. ** Projev km. Poláka je přepisem zvukové stopy dochovaného videozáznamu


PROJEV KM. NEBESKÉHO K 2. VÝROČÍ ZALOŽENÍ UC Velevážená Rado, vážení kmotři, milí přátelé a kamarádi! Dovoluji si Vás uvítat na druhé výroční schůzi Kulturního sdružení Unarclub. Jsem dnes díky dlouhodobé duševní chorobě poněkud hlasově indisponován, tak tedy promiňte sníženou kvalitu mého hlasu. Zítra tomu bude právě dva roky, kdy bylo založeno Kulturní sdružení Unarclub, sdružení nad jiné vynikající, sdružení, které je oním vzácným světýlkem, jež jako záře světlušek ukazuje svému okolí cestu vpřed, cestu za větší kulturností. Chtěl bych ve svém referátu podat odpověď na často nám kladenou otázku: Čeho dosáhl UC za poslední rok své existence? Není toho málo. Známý německý mystik a věštec Hans Hüllmer kdysi ve svém díle Gleichgestritteltes Wort zaznamenal proroctví Svena Eisenbuda, vztahující se bezesporu k dnešnímu UC. Jeho přesné znění naleznou případní zájemci na s. 231 Hüllmerových Sebraných spisů, svazek III. Citujme si jen pro zajímavost: "Příjde doba, kdy všechna činnost kulturní seskupí se v hlavách čtyř, jež se Velkými Zuby zvát budou." Tak se i stalo. Od května do prosince roku 1990 se unarům podařilo natočit šest rozhlasových her, jejich názvy zní: Grigorij, Hanušo, Třetí den, Abuladze, Fred a Ummagumma. O jejich přínosu uměleckém i technickém se jistě ve svém příspěvku zmíní km. Marek. "17. října 1990 byla všemi členy UC schválena tzv. Vlasová dohoda, zajišťující financování činnosti UC. Ta se významně projevila při tzv. Vánočních hrátkách, kdy unaři předvedli patnáctiminutovou divadelní improvizaci Noclehárna, která jim na dlouhou dobu zajistila poměrně velkou popularitu. Po trapných průtazích (způsobených zejména tzv. lipenskou částí UC) byly 29. prosince 1990 Radou konečně schváleny definitivní stanovy UC, které tak nahradily nevyhovující stanovy prozatimní. V té době také bylo vymezeno patnáct dogmat UC, vesměs nedodržovaných." * Dogmata představují jakýsi destilát unarské moudrosti, těchto patnáct dogmat je jistým novým Desaterem. Přečtěme si je: 1) Jen někteří lidé jsou vrtule. 2) Hlavinkové se dobře loupou. 3) Všichni lidé jsou šumaři. 4) Rýže má vždycky pravdu. 5) Každý unar je bestie. 6) Všechno je Ummagumma. 7) Všechno co již bylo řečeno, už nikdy nebude řečeno. 8) Lepší chleba v hrsti, když rohlík není. 9) Huca, huc. 10) Každá blecha má svou myš, ta má svého velblouda a ten svou blechu, na kterých jezdí do práce. 11) A tenisová raketa. 12) Už spadli do hajzlu. 13) Ranní ptáče není hlemýžď. 14) Každý má doma svého hlavinku, o kterého se musí starat nebo mu chcípne. 15) Ne každá Kuňa Blešica má doma Kuňa Blešica. "Rok 1991 je dalším předělem v činnosti UC. V březnu byl vydán pracovní scénář URH Abuladze, kterou začal, za osobní účasti většiny kmotrů nacvičovat divadelní soubor Fiasko. Premiéra této hry se uskutečnila v hranické Besedě 30. května 1991 s velkým úspěchem a (spolu se třemi dosud vydanými čísly časopisu Inferno, který je projektem skupiny Váňa není traktor '74 - členové VNT'74 jsou totožní se členy UC) představuje doposud nejvýznamnější akci UC, jež mezi občany velmi rozšířila povědomí o existenci UC. Mimo to probíhá také příprava druhého Almanachu Unar, byla natočena první unarská LP (Chobotnice na kraji města), celkem třikrát vystoupilo Dekadentní divadlo Beruška s představením Samopal * a skupina The Scalders natočila další tři LP (Rudolf & Adolf, Alois a Vojáci)." V červenci bylo vydáno druhé vydání prvního Almanachu Unar. Od června 1991 sílilo v UC přesvědčení, že v nejlepším je dobré přestat a na dnešní den bylo plánováno zrušení UC. Jenže unar míní a unar mění. Dnes slavíme druhé výročí existence, UC čeká vynikající budoucnost, ale již pouze ve čtyřech, neboť rozhodnutím Rady z 2. září byl v Kulturním sdružení UC zrušen titul "řadový člen" a jeho dosavadní "držitelé" přestali být členy UC, týká se to Babury a Banja **. Oběma bychom na tomto místě chtěli poděkovat za veškerou činnost ve prospěch UC. A na závěr doplňme tento seznam vykonaného i hrubým plánem činnosti UC do konce tohoto kalendářního roku. Je to: na konci září první unarský kabaret, představení ke 120. výročí existence místního gymnázia, dvě představení Dekadentního divadla Beruška (Hranice a Ostrava) a zejména hlavní představení sezóny s pracovním názvem Tři hry. Jiří Juffo Karlsson Nebeský Poznámky: Km. Nebeský zde i níže cituje ze svého článku otištěného v druhém Cenzoru v červnu 1991 - podepsaného "redakce". Neveřejné představení Samopal (9. května), poloilegální Samopal I čili Komenský (18. května) a Samopal II čili Hadi v bufetu (1. června). * Rozhodnutí mělo nabýt platnosti dnem 16. září, o den dříve, na výroční schůzi UC však bylo nahrazeno jiným: "Pro několikanásobné porušení zákazu požívání alkoholu se z Kulturního sdružení Unarclub podmínečně vylučuje km. Libor Babura Mišinski Hanuš, se zkušební lhůtou do 16. září 1992. Bezpodmínečně se vylučuje Petr Antonín Benjamin Kolajta."
PROJEV KM. MARKA K 2. VÝROČÍ ZALOŽENÍ UC Drazí kmotři, milí hosté! Mám tu čest přednést zde ne příliš dlouhý proslov, kterým se, jako ostatní kmotři, vynasnažím svým způsobem přispět k důstojnému oslavení dnešního výročí. Budu se v něm zabývat činností našeho sdružení v oblasti filmu a divadla. Není to náhoda. Vždyť právě v tomto roce zaznamenala tato dvě odvětví naší působnosti nebývalý rozmach! Pokud jsem se ve svém proslovu na výroční schůzi v minulém roce jen jaksi letmo zmínil o jakési činnosti klubu v těchto oborech, musím dnes říci mnohem a mnohem víc. Dobu, která od poslední unarské slavnosti zde U Mejdla uběhla, se nebojím označit za konjunkturu unarského filmu a divadla. Vznikla řada děl nezměrné hodnoty, z nichž některá se ještě nyní zdají být ne zcela doceněna. To se týká hlavně několika krátkometrážních filmů a jednoaktových divadelních her. Nejprve se, s Vaším svolením, zastavím u unarské kinematografie. Krátce po oslavě 1. výročí založení UC byla dokončena první část němého černobílého filmu Nezhybos aneb Hlavinka má alibi I. Kvůli náročnosti celého projektu, což se týče nejen výběru látky, ale i problému hereckého pojetí, není dílo zatím dokončeno a k dispozici je pouze čtvrthodinový výsek, který však sám o sobě už o sobě cosi vypovídá. Jak dává tušit název, jde o lehce frivolní komedii s prvky černého humoru, ovšem s o to působivější filozofickou linkou, která se táhne celým dílem. Divák ale na úkor vyznění myšlenky přesto není ochuzen o množství vynikajících gagů a někdy až štiplavé frky lehce naznačují, kam autoři míří. Jediným dílem, zastupujícím v unarské tvorbě dokumentární žánr, je krátký film Virtuoz o životě, práci a názorech km. Libora Hanuše, jakožto mistra kytarové hry. Sám oslavenec zde mluví naprosto otevřeně o svých problémech a výmluvná gesta dostávají svůj význam až ve spojení s jeho mistrovskou hrou. Po dokončení dokumentu následuje řada krátkých filmových hříček, zabývajících se většinou snahou proniknout do hloubi rozličných filmových žánrů. O tom svědčí kupříkladu vědeckofantastická povídka Přistání, ve které své herecké mistrovství potvrdil km. Jiří Nezhyba v nezanedbatelné roli antény. Dále do této řady patří akční Přepadení, beroucí si na paškál problém organizovaného zločinu, a především stále nedoceněný Karel. Tento psychologický thriller s až pohádkovými prvky možná ukazuje další cestu unarské tvorby. Motivy z něj naplno vyznívají v hudební fikci Večírek. Je to první a zatím jediné dílo, ve kterém unaři upustili od jinak jim nejvlastnějšího vyjadřovacího prostředku, jímž je mluvené slovo. V závěru této feérie dostává slovo km. Libor Hanuš, aby byl nakonec nalezen v budce. K filmovým počinům se počítají i záznamy dvou představení unarských loutkových divadelních her Katastrofa I a II. Je ovšem škoda, že ani jedna z těchto her si nenašla cestu k divákovi, jemuž byla určena nejvíce, a to k dětem. V současné době jsou ve stádiu příprav i natáčení (s menšími či většími přestávkami) dva další filmy. Jsou to hlavně celovečerní Psychoanekdoty aneb Hlavinka má alibi II a severské drama, odehrávající se až za polárním kruhem, které zatím nemá ani pracovní název. První z nich je černá krvavá horrorkomedie s prvky mystiky, která je ale zároveň ostrou kritikou sociálních poměrů společensky slabších vrstev. Poprvé zde zaznívá chmurné téma deklasovaných živlů v plné své neodbytnosti. Často až neorealistické postupy upozorňují diváka na jeho vlastní život a nutí jej přemýšlet, někdy zdánlivě o naprostých banalitách. Druhé dílo si jako prvořadý úkol klade diváka především pobavit, ale i v něm najdeme hlubší a temnější tóny, nejvíce zaměřené na humanistické ideály . Nyní několik slov o oboru, který stojí tak nějak na okraji pozornosti a zájmu veřejnosti, který je ale stejně důležitý jako obory ostatní. Je to proslulý unarský dabing. Kmotři pozvedli toto odvětví na vyšší uměleckou úroveň, než pouhé překladačství. Volnější přístup k obsahu rozhovorů jim dává naopak větší prostor vlastního uměleckého vyjádření, kdy mohou přetvořit původní dílo do dosud netušené podoby. Zde je možné jen na okraj vzpomenout slavnou stať Hanse Hüllmera O dabingu, kde na otázku, zda je možné pozměnit smysl a obsah slyšeného, či jej naprosto změnit, odpovídá lapidárně: Je. Nezapomenutelná je herecká kreace km. Jiřího Nezhyby, ve které proměnil postavu slavného komisaře Cattaniho v zakomplexovanou životní trosku, která ovšem směle hledí vpřed s nadějí, s jakýmsi lidským entuziasmem. Pro kinematografii vznikl rovněž záznam hudebního vystoupení kmotrů Hanuše, Nebeského a Marka, dnes známého jako Snails - Šnekové. Filmová technika stejně tak dopomohla i k zaznamenání mnohých význámných událostí dějin UC a hlavně některých divadelních představení. A tím jsme se už lehce dopracovali k druhé části mého referátu, k divadelní činnosti UC. S výjimkou kmotrů Hanuše a Marka vstoupili unaři do prudkých vod divadla v tomto roce ve svém životě poprvé. A nutno říci, že se svého úkolu zhostili opravdu výborně. Začátkem kalendářního roku totiž svými osobnostmi doplnili bezmála zaniklý divadelní soubor Fiasko a rovnou se vrhli do studování inscenace původní unarské rozhlasové hry Abuladze, která vznikla jako improvizace ve dvou částech na sklonku léta 1990. Byla přepsána do scénáře, který posloužil jako základ do značné míry volného zpracování samotné hry. Po několika personálních změnách v souboru se uskutečnilo několik vesměs úspěšných představení. První veřejné vystoupení unarů s vlastním jevištním kusem proběhlo ovšem již daleko dřív. Jednalo se o předvedení tzv. deprimační hry Noclehárna na vánoční besídce místního gymnázia. Kus se, zejména u dospělé části diváků, nesetkal s větším pochopením. Byla to ovšem jistě cenná zkušenost pro všechny zúčastněné, herce nevyjímaje. V období přelomu let 1990 a 1991 vznikly ještě dvě rozhlasové hry. Autory obou jsou kmotři Nebeský a Marek. Jedná se o hry Fred a Ummagumma. Naplno v nich popustili uzdu svým absurdním představám, což mělo velký vliv i na jejich divadelní činnost. Během studování již zmíněné hry Abuladze totiž mezi nimi vykrystalizovala nová jevištní aktivita, která dostala název Dekadentní divadlo Beruška, a která zatím třikrát vystoupila s hříčkou Samopal. Není jistě tajemstvím, že se chystá nové představení této formace a podle posledních zpráv by se mělo jednat o značně volné zpracování tématu románu A. Dumase Tři mušketýři. Představení je zatím ve stádiu příprav. Také celý soubor Fiasko se s vervou pustil do nového díla. Jedná se opět o původní, tentokrát povídkovou, hru tvůrčí skupiny UC KUŠ . Jde o první unarskou hru, která nevznikla náhodně, ale její scénář byl napsán skutečně jako první. Nové představení by mělo být myšlenkově sevřenější a více vypovídat o názorech jeho autorů na svět. K dalším z unarských prací, jež se připravují k veřejnému provedení, přičtěme již i tzv. unarský kabaret, který by diváci měli shlédnout začátkem měsíce října *. Tímto jsem vlastně vyčerpal obsah svého referátu. Doufám, že Vám v mnohém pomohl nahlédnout do problematiky unarského filmového a divadelního umění. Petr Marek Poznámky: Natočený materiál obou snímků byl roku 1992 použit ve filmu Bajesta Gumbrina. KUŠ (= kultura, umění, šoubyznys), unarská avantgardní skupina, o které se poprvé mluví v předmluvě k prvnímu Almanachu Unar (Hranice 1990). * Tzv. unarský kabaret ani představení Tři hry (Lohyňa, V prádelně, Lev) se neuskutečnilo.
PROJEV KM. NEZHYBY K 2. VÝROČÍ ZALOŽENÍ UC Velectěná Rado, vážení hosté! Hudební činnost jako taková je bezpochyby jednou z dalších domén v uměleckém dění UC. Na hudební tvorbě se hlavně podílí skupina Scalders tvořená kmotry Petrem Markem a Jiřím Nezhybou. Do dnešního dne natočili již 8 LP desek. V pořadí sedmou, ale v druhém roku existence UC první, deskou je Alois. Členové Scalders zde hrají společně se svými hosty - klávesistou Bohumilem Honzíkem a kytaristou Pavlem Nepalou, který se vedle km. Petra Marka podílel nejvíce jak na hudební, tak textové složce. Deska byla nahrána ve studiu Bastard a to, že se na ní podílelo dohromady více muzikantů, je opravdu slyšet. Scalders dostávají nový hutnější celkový sound, čímž se ale vzdálili od ničím nezaměnitelného pro ně tak typického hop-trash-stodolového zvuku, nejvíce je to patrno u kytar, u nichž bylo poprvé použito echa, jehož možnosti mohli autoři plně využít, i když ne vždy to plnilo svůj účel. Z celé desky proniká na posluchače jakási magická atmosféra, která ho nutí stále hlouběji se ponářet jak do snových a fantaskních textů, tak do místy až mythicky propracované hudby. Celá deska postupně graduje a skladbou Rodné číslo začíná opravdu velké finále tvořené skladbami Alois, Ty ses mi smál a Nechtěl se podřídit, ve které se poprvé, a bohužel naposledy, blýskne jako textař bubeník skupiny. Zanedlouho po natočení LP Alois byla nahrána deska s všeříkajícím názvem 7 a 1/2. Ve studiu Bastard se opět sešli stejní hudebníci, navíc doplnění zpěvačkou Sašou Šustkovou. Původní materiál byl nakonec zkrácen asi na necelou půlhodinu, ale bohužel ani ta se podle posledních zpráv nedochovala nebo není alespoň k nalezení. V lednu tohoto roku se sešli Scalders znovu, ale pro tentokrát bez hostů, v původním obsazení. S novými nápady se ponořili do nahrávání už své osmé desky, která je zatím poslední z tvorby této unarské superskupiny. Původně měli v záměru natočit směs svých nejúspěšnějších písní, ale když zjistili, že starého dobrého hop-trash-stodolového zvuku za pomoci moderní aparatury těžko dosáhnou, od svého odhodlání upustili, což nebylo na škodu, spíš naopak, díky čemuž mohla vzniknot nová, pro Scalders tak typická, vysoce nadčasová hudba. Každá skladba posluchače musí zaujmout, každá má své osobní kouzlo, hudební hodnotu. Zvláště bych vyzvednul delší kompozici Alchymistova večeře, která se skládá z pěti na sebe navazujících skladeb, v nichž Scalders zpívají o relativnosti všech pojmů, ne však česky nebo jinou známou řečí, ale speciálně pro tento účel vytvořeným jazykem plným spleti samostatných hlásek, souhlásek i celých slabik, spojených do jednotlivých slov až vět, čímž byl vlastně vytvořen jakýsi nový neotřelý jazyk hudby Scalders, a titulní skladbu Vojáci, která velice citlivě reagovala na tehdejší situaci v Perském zálivu. Touto písní vzdali autoři hold všem vojákům, bojujícím za ideály demokracie a současně poukázali na to, že je nutné "...dobře se učiti...", aby vyrostla nová inteligence, která by byla schopna bránit a podporovat demokracii minimálně stejně dobře, jako generace předešlá. Po několika měsících se Scalders opět vracejí do studia, v tomto případě k nahrání hudby k novému filmovému projektu. Společně s v poslední době častým hostem - klávesistou Bohumilem Honzíkem - usilovně pracují a výsledek tomu právem odpovídá. Vzniklo totiž jakési mohutné monotéma, zabývající se věčným soubojem dobra a zla. Na nahrávce byly záměrně použity částečně programované bicí, které v syntéze s klávesami a kytarou daly vzniknout jedinečně čistému soundu. Další kapitolou v hudební sféře UC je činnost Baby Bandu. V průběhu tohoto roku totiž vznikala deska s názvem Chobotnica na kraju mesta, která je současně prvním projektem výše uvedeného souboru . Přípravné práce trvaly asi čtvrt roku, přičemž bylo nahráno několik hodin prvotního materiálu. Na desce se jako hudebníci projevili všichni členové UC a k tomu hosté - kytarista a zpěvák Pavel Martínek a již osvědčený klávesista a i bubeník Bohumil Honzík. Texty v přípravě tohoto projektu hrály velice významnou roli. Díky km. Petru Markovi a především km. Jiřímu Nebeskému a jejich textům mohla vzniknout monotematická deska. Již v prologu se přednáší: "Ich bin Peter, du bist Paul, ich bin fleissig, du bist faul." Jak silné to kontrasty! Ano, celá deska je na kontrastech vystavěna, ač si to po prvním poslechu stěží můžeme uvědomit. Naopak hned napoprvé si všimneme, že deska není nazpívaná česky, ale slovensky a i německy. Autoři se totiž hrdě hlásí k svému češství a např. tehdejší žabomyší spory o pomlčku brali samozřejmě s nadhledem, proto ta slovenština. Navíc se na desce říká: "Som Indian, Indian žijúci na Slovensku, ale v Maďarsku!", čímž se ale všichni muzikanti přihlásili k celosvětovému občanství, přičemž zdůrazňují, že se jednoznačně staví za právo všech národů na sebeurčení, což je, myslím, ta druho- nebo třetiplánová myšlenka celého projektu. První plán desky je už jednoznačnější - vypráví, zkráceně řečeno, osud prostého člověka, který se při práci těžce zraní a v nemocnici, ač nechce, postupně umírá. Za zmínku by jistě stálo vědět, jakým způsobem byla dána dohromady konečná podoba desky. Původní materiál se roztřídil a jeho jednotlivé části se mixovaly do sebe. Stejnou technikou byl ještě před Chobotnicí nahrán singl dvojice Marek - Nebeský s dvěma skladbami Zpívá celý ústav a Blava, které se atmosférou částečně blíží LP Chobotnica na kraju mesta. Na závěr bych chtěl jenom dodat: Hudba v našich řadách tu byla už před Unarem, a tak nezbývá doufat, že bude i po něm. Jiří Y.H. Nezhyba Poznámky: LP vyšlo 1992 jako deska skupiny Unarclub pod českým názvem Chobotnice na kraji města.
PROJEV KM. POLÁKA K 2. VÝROČÍ ZALOŽENÍ UC Vážená Rado, milí přítomní! Dovolte mi nyní, abych se zamyslel i po tak dlouhé cestě, kterou jsem právě zdolal z Lipníka až sem do Hranic na mém stroji, nad divadelní hrou Abuladze, která vznikla upravením původní unarské rozhlasové dvouaktové hry, stejnojmenné. Když mi byla nabídnuta titulní role této hry, váhal jsem, zda ji přijmout. Tato role se mi zdála nesnadná, složitá a zahratelná pouze Liborem Hanušem. No ale nakonec to byl právě Libor Hanuš, který mě přemluvil, abych tuto roli vzal a tak jsem to udělal. Tak, nemohu říci přímo, že bych litoval, i když zase zrovna šťasten nejsem. Seznámil jsem se během studia této hry opravdu s kupou zajímavých lidí. Spousta podivínů, takových chytráků, ale vesměs sympatických. Co říct? Zkoušky nebyly lehké, ale byla to pro mě cenná zkušenost, takže s odstupem času mohu říct, že nelituji a už se těším na další připravovaný projekt divadelního souboru Fiasko, kterým by měl být kabaret a později tři kratší hry, které zatím nemají žádný název, že ano, ani pracovní. Nyní už nevím, co bych měl ještě říct, tak snad jen to, že už budu pomalu končit, ano. Takže já bych předal opět slovo Jiřímu Nebeskému * a děkuji za pozornost *. Hynek Polák Poznámky: Řízením druhé výroční schůze byl pověřen km. Nebeský. ** Projev km. Poláka je přepisem zvukové stopy dochovaného videozáznamu