ROZHOVOR S REŽISÉREM PETREM MARKEM PRO HRANICKÝ TÝDEN (19. září 1998) který proběhl díky promítání filmů UNARCLUBU v kině Svět, které se uskuteční 27.září. HT: Jsi známý spíše jako muzikant Králíček, discjockey divných Telehanušů anebo herec divadla Beruška... PM: Myslím, že je to tak: V Hranicích jsem hudebník, na Moravě divadelník a v Čechách filmař. S menšími protnutími. V duši pak vše dohromady. HT: Proč UNARCLUB "zanedbává" své město a dělá zde maximálně diskotéky, kde se po něm, slovy Lenky Slezákové, nechce nic jiného než pouštět hudbu a poskakovat? Pamatuju doby, kdy zde fungoval jako kulturní mafie a nebylo ročního období, které by se neodehrálo ve znamení nějaké nové akce, ať kvalitou jakékoliv! PM: Mám pocit, že nastala nějaká všeobecná střídmost kombinovaná s nechutí. Zároveň město kulturně vyrostlo. V jednu chvíli se zdálo, že už není co zachraňovat. Bohužel se to nakonec omezilo na růst rockový. Přitom se ale v Hranicích vytvořila zcela nová kulturní komunita, takže můžeš říct, proč neděláme nanovo pro ni? Jsou to přece lidi, co nikdy divadlo Beruška neviděli, co nezažili někdejší literární večery a podobné akce. Tady se vymluvit nedokážu. Možná lenivíme... PM: Kde teda jste, když ne tady? HT: Ta otázka zavání příjemným regionalismem. Beruška úspěšně projíždí po vlastních šňůrách republiku, hudba se po ní šíří na kazetách a filmy se občas promítají v různých klubech. HT: Řekls mi, že se cítíš hlavně jako filmař... PM: To bylo to první, co jsem taky začal dělat. HT: Kolik a jaké jsi natočil filmy? PM: Zní to srandovně, ale titulů je něco přes šedesát, jsou v tom hlavně kraťasy, filmů delších než půl hodiny je asi sedm, nejdelší má 240 minut. Musím ale říct, že valnou většinu z nich jsem nenatočil sám, ale jsme natočili s klukama z UNARCLUBU. Já jsem si ale vždycky uzurpoval režii. Prostě vím z nich nejlíp, kam postavit kameru a jak to sestříhat a tak. A tak se na mě taky kamarádi zlobí, když se na pražských plakátech objeví "Přehlídka filmů Petra Marka". Nedivím se jim. Absolutně bez jejich pomoci jsem jich udělal totiž třeba pět. HT: O čem jsou? PM: Jaromír Typlt tvrdí, že jsou všechny o přátelství. Má asi částečně pravdu, bude to tam asi dost silné, už proto, kdo a jak ty filmy děláme, že si v nich většinou sami hrajeme, vytvoří se tam prostě něco co je mezi námi a čím žijeme. Ale myslím, že to není všechno. HT: Nějaké filmové krédo... PM: Film, který se nedá povyprávět, ale musí se vidět! To je lapidární praktický výsledek snah o specifičnost umění. Tedy: "filmový" film, žádná zfilmovaná literatura nebo naopak oživlé obrazy. Další věc, že to asi má být sranda, ale s vážným obsahem, a taky tam potřebuju trochu anarchie, třeba ve stavbě děje... HT: A vzory? PM: Když jsme natočili "Bajestu Gumbrinu", řekli mi různí lidé od filmu, že je to godardovské. Podíval jsem se na jeho filmy a zjistil, že je to můj člověk. Až mě ale štvalo, že jsem několikrát nevědomě udělal určitá spojení přesně v jeho stylu. Dál jsou geniální Jancsó, Antonioni, Resnais, velice začínám přicházet na chuť Hitchcockovi. A u nás ať žije Chytilová a "Ovoce stromů rajských jíme"! A Jan Němec. Mám teď velkou radost, protože právě on byl po shlédnutí našich filmů velmi nadšen. Trojici u nás momentálně doplňuje Karel Vachek. HT: Podle toho, co jsme v Hranicích zatím viděli, začali jste s anarchickou koláží (v "Bajestě Gumbrině") a sklouzli jste k obvyklé komedii jako je "90 minut v Solingenu". Je to tak? A co to vlastně 27.září v kině Svět uvidíme? PM: Nejdřív teda k tomu programu: Od půl páté začne takové předpromítání, na kterém můžete vidět nejrůznější naše krátké filmy z let 1988 - 1992, většinou mají hlavně kouzlo blbosti, často i nechtěné. O půl osmé začne Bajesta Gumbrina, film, který měl v Hranicích premiéru před pěti lety. Hlavní program pak začíná o půl deváté a v něm těžištěm budou dva delší filmy z roku 1996 "Film Petra" a "My Life Opodál". A pro ty, kteří ještě ani potom nebudou mít dost, je od jedenácti připraven film na dobrou noc - "Všechno na Mars!" z roku 1997. Uvažujeme ještě o půlnoční projekci nějakého hitu, možná "90 minut v Solingenu". Zcela tedy vynecháváme tvůrčí období 1992 - 1995, třeba někdy příště. Teď k první otázce: To hlavní, co teď děláme, se stále, pokud jde o styl, pohybuje kolem toho duchu "Bajesty", snad jen v méně roztříštěné formě. Taky nám přibyly jasnější, často velmi triviální metafory. To uvidíte třeba v "My Life Opodál": auto = "život", běh za autem = "dohánět život", až trapné. Zároveň se ale snažíme o metafory nové. Ten "Solingen" byl skutečně lehký bezproblémový komerční kousek, který vznikl jako velmi ojedinělý. A to, že jsme zrovna tohle promítali asi nějak souvisí s tím, co tady všechno už neděláme. HT: Máte pocit, že by to lidi nezajímalo? PM: Ano, v poslední době však přemýšlíme, jestli to možná není jenom naše výmluva. HT: Děkuji za rozhovor. -chuť-