VYHLEDAT A ZNEŠKODNIT!
LÁHOR/soundsystem
akční melodram
27. prosince 2004 se v Kině Svět v Hranicích uskutečnil další kolektivní vystoupení LÁHOR/SOUNDSYSTEMU. Tentokrát šlo o "akční melodram", původně se odehrávající se v zapadlém motelu. Vznikl ale dramatický popis jednoho vražedného firemního večírku dvou konkurenčních koncernů výpočetní techniky.
Fotografie: Tomáš Pospěch
(Výňatek z reflexe "Celostátní přehlídka experimentujícího divadla 2005 ve městě Písku Lukášem Nozarem NAZŘENÁ")
LÁHOR / SOUNDSYSTEM se sociálně realistickou nepředvídanou hrou - akčním melodramem z manažerského prostředí Vyhledat a zneškodnit (čtvrtá varianta).
Karel Tománek, dramaturg divadla, ve kterém se hraje nejznámější pražská kolektivní improvizace Sekec Mazec (za vedení Jaroslava Duška), vysekl tomuto představení poklonu, že se jedná o královskou disciplínu, vyzvednul velmi elegantní způsob, jak drží postavy psychologickou věrojatnost a téměř filmový projev. Na rozdíl od Duška mají minimum asociační improvizace a jejich dramatické dění je jednoznačnější a přímočařejší. Petr Macháček, režisér a autor dramat divadla Kámen, měl celé představení pocit, že je to nazkoušené, jen občas vypadne text. Obzvláště ocenil simultánní hovory, které do sebe zapadaly, ač byly na několika dějištích, až divákovi navozovaly pocit, že jsou pěkně nacvičené, protože se vůbec nepřekrývaly. Na to soubor odpověděl, že by v devíti improvizujících hercích s improvizující kapelou nemohli hrát, kdyby se neposlouchali. Okolností děje tohoto představení je firemní party, či jakási team building výjezdová akce s entertainery (duo Hadí ženy), na které se vyjeví vztahy ve firmě. Těm divákům, co nepracují v komerčních firmách, připadaly zobrazené události jako nějaká parodie epizody z manažerského seriálu (zmiňovali Rodinná pouta). Ti diváci, co pracují v podobných firmách, v tom viděli svou a je obklopující realitu. Na otázku porotce: „Vy jste byli v nějaké firmě?“ odpověděla Marta Estrogen Pilařová: „My normálně pracujem!“ Petr Marek to shrnuje: „Děláme jakýsi veřejný výzkum firemního světa, toho manažerského pohledu na svět. Zkoumáme jejich resonanci se světem. Ty postavy žijí a nás zajímá, jak na sebe reagují. My se nechceme vysmívat a sklouzávat do karikatury.“ Radek Rubáš doplnil, že je to pro ně vzrušující neprobádaná půda – tihle manažerští polobozi. Znalci souborů Lidového divadla ostravské pánve by se mohli dohadovat, co přinesla jednotlivá divadla ze svých původních poetik do této Láhor / Soundsystem super group poetiky. Já se však tady zmíním jen o tom, kde se to nedaří. Originární ostravsky undergroundový soubor XXXHˇX XO ´XXOXX má snad v každé inscenaci rvačku, a to většinou se slabší pohlavím. Na jednom jejich open air představení se dokonce rvali na dlažbě, ale nikomu se nikdy nic nestane. Petr Marek (Dekadentní beruška) se ale neumí prát, vrhl se na Martu tak, že jí vyhodil ploténku na obratli a ošklivě narazil koleno. Vím, že jeho postava neohroženě zasahovala proti ozbrojené policistce, ale Marta Estrogen byla po tomto zásahu zraněna! Koleno se jí bolestně třáslo, ač zcela pláč ovládla, protože policistky nebrečí, ani ty převlečené za hadí ženy. Fascinující kreaci předvedla Johanka Kočí Švarcová v roli přecitlivělé sekretářky, která je zřejmě těhotná, ač vždy, když to chce vyslovit, tak se zhroutí, či propukne v pláč. Ona ani neví, s kým v tom je, jednou z ní pateticky vypadne „kluci, …. já vás všechny miluju“. Nejkrásnější soucit vyvolala po improvizovaném chansonu s ředitelem firmy (P. Marek). On dozpíval o tom, jak touží být nonkonformní, ona objímajíc ho na zemi prohlásí „Já nejsem kráva, ty nejsi kravaťák“ O formální metodě jejich inscenování promluvil Radek Rubáš: „Víme začátek. Víme konec. Máme již jistý vývoj stavu věcí ve firmě, ale jistotu nehledáme, tvar se stále proměňuje. My se nevyhýbáme náhodě. My ji eliminujeme i vzýváme.“ Ještě je třeba zmínit, že posledními, kdo se ze staroslavné přehlídky ve Valašském Meziříčí objevily na Šrámkově Písku, byly před čtyřmi roky Dekadentní Berušky. Předseda poroty (Alexej Pernica) ani pořadatel přehlídky (Karel Prokeš) nebyli schopni po tři roky soubory, které na této přehlídce zvítězily, prosadit u programové rady! Divadelní veřejnost tedy nemá vhled do kvalit severomoravského experimentujícího divadla, a toto představení je pro ni zjevením.
