HISTORIE DEKADENTNÍHO DIVADLA BERUŠKA 3

HISTORIE DDB 2001 – 2003 Na konci minulé, druhé části tohoto textu, jsme se ocitli v situaci, kterou jsme pro DDBeruška označili za “klasické”, “vrcholné” období. Jednalo se především o maximální propojení a vyvážení všech výrazových prostředků, kterými divadlo uplynulých deset let postupně disponovalo. Logickým pokračováním vývoje se tedy zdá muset být buď stagnace nebo slevování z výrazové “polyfoničnosti”. Jak s odstupem dalších let vidíme, hlavním katalyzátorem všeho dění se v tomto období stává dramatická emancipace Prokopa Holoubka – služebně nejmladšího člena DDB. Připomeňme, že podobným procesem prošlo divadlo již jednou a to zásluhou tehdejšího “benjamínka” Jiřího Nezhyby. Tehdejší Beruška ve složení Marek – Nebeský a Nezhyba nakonec tento proces neustála a Nezhybova emancipace vedla k uspíšení odchodu Jiřího Nebeského. Jako by se potvrzovalo tvrzení členů DDB, že “na pódiu je místo pro dva a půl vypravěče". Prokop Holoubek, který divadlo posílil v roce 1998 nejprve především jako hudebník, získává v dalších letech také stále více prostoru jako herec. V minulé části jste se dozvěděli něco o vzájemném sžívání herců odlišných typů. V následujícím roce 2001 se zdá, jakoby došlo k vyrovnání sil. Prokop sice stále má těžiště své jevištní role v hudebním doprovodu, ale pravidelněji se už regulérně zapojuje do dramatické akce. Ovšem díky odlišnosti jeho hereckého projevu se zároveň čím dál zřetelněji polarizují dvě stylové polohy divadla, jednak ona “klasická” (hudebně-tanečně-recitační proud vyprávění s energetickou vypjatostí) a jednak Holoubkovi bližší “profánnější” ale zároveň narativně komplikovanější podoba divadla , blížící se k vysněnému stylu “Přerov”. Marek se pohybuje jako pojítko mezi těmito póly, rozjíveně experimentíálním Holoubkem a soustředěně konzervativním Nezhybou. Zásadní dramaturgickou novinkou v této době se stává úvodní slovo, které trojice aktérů vede směrem k publiku. Na rozdíl od ještě nedávného tichého “ladění se” před diváckými zraky, nyní začínají představení divadla v zásadě nesmyslnou společnou přivítací řečí, vníž si herci “ohmatávají” obecenstvo a k “ladění” vlastně dochází společně na obou stranách. Zajímavý je z tohoto pohledu objev Petra Marka, který díky této nové zkušenosti učinil a pro nějž zcela náhodně našel potvrzení v odborné literatuře, zabývající se hypnózou: Jednou z regulérně používaných hypnotizérských technik totiž je princip úvodního zmatení hypnotizovaného nečekaným nelogickým vjemem, s nímž si neví rady. Hypnotizér během svého proslovu například uvede očividný nesmysl, díky čemuž se údajně dezorientovaný hypnotizovaný stává vůči hypnóze na chvíli bezbrannější a hypnotizér se tak může lehčeji “napojit” na jeho psychiku. A prakticky totéž Marek vysledoval při úvodech představení Berušky. Příkladem může být mimochodné tvrzení, často s oblibou Markem opakované: “Dobrý den vážení přátelé, jsme rádi, že konečně poprvé vystupujeme ve vašem městě. Mnoho jsme již o Krnově slyšeli, ale dnes je to poprvé, kdy se nám podařilo se za vámi dostat”. Nesmysl vzniká tím, že tuto větu Marek říká divákům v Kopřivnici. A neboť “na vtip je to málo”, zapochybují diváci, zda se herec skutečně nespletl. A tato krátká chvíle zamyšlení je právě oním matoucím momentem, kdy údajně dochází k propojení kolektivní nervové soustavy na telepatické úrovni. Úvodní slovo se vžilo jako (až na výjimky) pravidelný dramaturgický prvek představení DDB. Jeho délka je variabilní, někdy dokonce zůstane jen u jediné věty, jindy nabyde i několika minut. V jeho rámci je zpravidla nalezeno téma a nálada budoucího kusu. Hru poté odstartuje první hudební tón. Nutno dodat, že několikrát úvod hypertrofoval natolik, že málem zahubil možnost dalšího dramatického vývoje. Díky záznamu rozhovoru Jiřího Nebeského, Petra Marka a Jiřího Nezhyby k výročí založení UNARCLUBU, jsme již v minulé kapitole mohli přečíst něco autentických slov o vývoji divadla a o konkrétních problémech. Tuto možnost máme i v roce 2001. Nyní ji tedy využijme: Záznam kolektivního projevu o Dekadentním divadle Beruška k 12. Výročí založení Kulturního sdružení UNARCLUB: (Třída 1. Máje v Hranicích, U Mejdla – před bývalými Potravinami) Nezhyba: Takže já poděkuji Jirkovi Nebeskému, kmotrovi Nebeskému, za jeho zprávu o činnosti a aktivit kolem Příjemného úderu. Já k tomu už teďka nebudu nic dodávat, to bychom si nechali potom třeba na diskusi. A teďka bych teda já vystoupil se svým příspěvkem o Dekadentním divadle Beruška. Takže: kde začít? Předně, minulý rok činnosti Unarclubu byl plný činnosti Dekadentního divadla Beruška. Mám zde před sebou z internetu vyjetou svodku, kterou vyrábí Petr Marek, a zde máme prostě čísla jednotlivých představení tak, jak jdou po sobě. A prvním představením v minulém Unarclubu... roce..., já chci říct asi UC roce, ale zní to blbě..., bylo představení s pořadovým číslem 113..., pořadové číslo všech představení Dekadentního divadla Berušky, a momentálně končíme s představením číslo 140. Takže, jestli to tak velice zhruba... je to asi... Marek: 26 Nezhyba: 26... 27 představení. 26? Marek: 7? Nezhyba: 7. Dokonce 8, možná... Marek: 7, 6... Nezhyba: 13 až 0 je... no... Marek: 9... Nezhyba: 28! Marek: 2... Nezhyba: 28 představení! Já to potom... takže... Hned to první představení bylo představení, které se odehrálo beze mě... Marek: Budem rozebírat, poznámka technická, budem rozebírat jedno představení po druhém nebo spíš... Nezhyba: Já to teda, já to teda vyjmenuju a u některých bych se potom možná zastavil. Nebeský: No já bych třeba navrhl, vzhledem k těm technickým věcem, já bych trošku navrhl, aby se úplně to nevyjmenovávalo, protože to jako třeba až to budem nějak vydávat, tak to tam můžem napsat a není to vlastně úplně smysluplný to jako jenom přečíst, protože ten čas prostě běží. Nezhyba: Dobře, já to teda zkusím... zkusím to nějak zhodnotit... Marek: Já bych šel spíš po nějakých pocitech. Nezhyba: ...zhodnotit obsahově. Nebeský: Jo jo jo. Nezhyba: Dobře. V podstatě ale můžeme začít tam... nebo navázat tam, kde jsem skončil, a to, že to první představení v minulém roce činnosti Unarclubu, bylo hned představení, v kterém... v kterém jsem neúčinkoval já. To znamená hrála zde dvojice Petr Marek - Prokop Holoubek. A vlastně tento exces... Marek: To je omyl. Tys tam hrál. V tom představení. Nezhyba: Aha, já se... Nebeský: Je to exces! Nezhyba: Jo, pardon. Marek: Je to exces, ale je to omyl. Nezhyba: Je to exces... Marek: Tys tam hrál právě... Nezhyba: A to jsem hrál já. Marek: ...víš co to bylo. Nezhyba: Pavilon C5, pardon. Marek: Poluce. Nezhyba: Ano, pardon. Takže jsem... já jsem sám prostě nevěděl, že ... jo. Marek: Opravím chybu, kterou jsem udělal v internetové databázi. Nezhyba: Ne, je to... je to v pořádku, já jsem to špatně přečetl. Marek: Jo aha! Tam nehrál Prokop! Nebeský: Kluci, ale potom nám nevyjdou... nevyjde nám ta baterka na tu diskusi! Marek: Jedem! Nezhyba: Takže toto představení jsem hrál já! Naopak jsem tam hrál já, ale můžu říct, bylo několik představení, kde skutečně jsme zůstali hrát pouze dva. Kdybych měl zhodnotit Berušku, pokud se pamatuju, minulý rok činnosti Unarclubu, Beruška byla velice vyrovnaná a v podstatě to, co hrála, bylo, řekli bychom, v té... v té... vyšší... vyšší polovině... polovině toho kritického pohledu na věc... to jsem to řekl úplně blbě nějak. Marek: Je to hezký. Nezhyba: Byly to relativně... relativně dost kvalitní představení. Myslím si, že letošní rok byl... (...přerušen záznam výpadkem techniky...pokračování u Marků v bytě) Marek: A teď to zapnu. Nezhyba: Takže ta kvalita v tom letošním roce činnosti Unarclubu mnohem více kolísala, můžeme říct nahoru a dolu, já nevím, kam jinam by mohla kolísat... Marek: Myslíš divadlo Beruška... Nezhyba: Prosím? Marek: Divadla Beruška. Nezhyba: Divadlo Beruška, no, ta kvalita kolísala prostě, no. A já sám se vlastně ptám, kdo to byl, kdo způsobil, že kvalita představení divadla Beruška... (...opět přerušený záznam...) Marek: Třeba to dělám já (myšlen technický problém s videokamerou) tím, že... je tady někdo, kdo v to nevěří. Nezhyba: Prostě kdo to byl teda, no? Prostě stalo se nám, že to kolísalo a já si myslím, že v podstatě už to naznačil ten minulý rok Petr, kdy o tom roce Berušky tvrdil, že tentokrát ten rok bude prostě dobrej, že budem hrát dobré Berušky, a bylo to tak. Takže já to vlastně svádím na Petra, protože tentokrát to neřekl, že to bude dobrý... (poslední přerušení záznamu...) Marek: Bez brejlí? Nebeský: Už jedem. Nezhyba: Takže skončil jsem někde u těch výkyvů a vlastně napadlo mě to, že v tom minulém roce Peťa předpověděl, že ten rok bude dobrý, pokud jde o Berušku, a fakt dobrý byl. A teď se to nepředpovědělo a jakoby dobrý nebyl... nebo nebo... Marek: Já s tím nemohu souhlasit... Nezhyba: Co? Marek: ...ani. Já dokonce s těmi výkyvy nesouhlasím ani. Ale to potom. Nezhyba: Ty si myslíš, že výkyvy nebyly? Marek: Malinké, když tak. Já když jsem se teďka na to díval... Nezhyba: Ale vzhledem k tomu roku předchozímu ty roky byly a já nějak i cítím víc, že... to, že jsem prostě vlastně třeba ve stotřicátém a třicátém čtvrtém představení... Marek: ...vůbec nehrál... Nezhyba: ...vůbec nehrál... Marek: ...tak to je výkyv! Nezhyba: Potom jsem nehrál ve stotřicátém šestém, nehrál jsem... Marek: V minulém roce jsi nehrál třeba taky ve čtyřech představeních. Nezhyba: ...ve stodvacátém druhém... A jinak jsem hrál. Takže jsem vlastně nehrál ve třech, čtyřech představeních, což vlastně... Marek: Stejně jako vloni. Nezhyba: Stejně jako vloni. Ale nějak jsem měl pocit... možná proto, proto, že... Marek: Takže proto jsou to výkyvy?! Nezhyba: No to to ne, to ne! To já myslím i kvalitativně, protože... třeba jedno představení se jmenuje Faux pas. A to byl Vsetín. A můžeme si říct, že tradičně prostě Vsetín už posledních vlastně několik let, ale už jsem tam asi dva roky třeba nehráli, si myslím... Vsetín patří prostě mezi... mezi... mezi místa, kde je to fakt faux pas. Tak teď nevím jako, jak... jakým způsobem to zhodnotit. Já jsem sám vlastně při tom posledním... při těch posledních představeních přemýšlel nad tím kam ta Beruška směřuje, že jsou jako by dvě polohy: jedna je ta divadelní, kde nějak se pořád zkoumá ten prostor a to naše hraní, jestli si prostě spolu hrajem, jak spolu komunikujeme nebo ne... a ta druhá je jako víceméně jakoby exhibičnější, to v té chvíli, kdy to Peťa bere vlastně do vlastní režie... A to jsem ani nechtěl říct nebo to takhle vypólovat... (Nebeský smrká) ...jako si myslím, že ještě mě napadá k tomu minulýmu roku to, že se úplně zásadně prosadil ten styl "zavřené oči - výpověď směrem k divákům" jako... jako monologická. Vlastně úplně tím zásadním způsobem, ale že možná už jako dosáhla těch jako nějakých svých hranic, protože je to zajímavé, když to jde "z nás", to co v nás je, ale zároveň už můžeme říct, že to přestává být tím dívadlem nějak... nebo už se to dostává... jako že je Beruška považována za "alternativní" divadlo, že vlastně porušuje ta běžná, zavedená... "klišé" (smích), ne... pravidla toho divadla, takže tím pádem možná se vlastně do toho ještě zase více dostává, že se stalo více divadlem... Marek: Nevím, jestli nejsi na scestí teď... Nezhyba: No! Ale vlastně spíš je to nebezpečné úskalí ten... ten monolog. A že já jsem vlastně došel k závěru, že, byť je možná pro diváky zajímavější nebo zábavnější ten... ten... dejme tomu ta exhibice, kde se předvádíme a baví nás to - to já nemyslím nijak negativně - tak, že... Marek: ... že napínavější je... Nezhyba: ...že napínavější je možná i to jako kdyby kvalitativně horší představení, kdy to nejde, ale kdy se snažíme z těch situací třeba vybruslit nebo když se snažíme nějakým způsobem hrát spolu a týká se to třeba, že jo, hlavně,myslím si, třeba jako mě, kdy jsem třeba... minulý rok jsem se cítil jakoby obecně... já nevím, jestli jo... lépe, jako... jako herec... a dneska nebo... už jsem cítil, že to... že mi to jako nějak nejde. Marek: A mně se zdá, žes loni právě tvrdil jako že ti to vůbec nejde a že končíš s Beruškou... Nezhyba: To jsem říkal předloni. Jo? Ta deprese, kterou jsem měl zásadní, se dotýkala Olomouce, to bylo představení 7. listopadu, den po mých narozeninách, které se jmenovalo Menší nebezpečí a pro mě to bylo velké nebezpečí, protože jsem se jako vážně cítil špatně. Ta Olomouc je... je... vlastně zlá pro nás, myslím. Nebeský: Proč? Nezhyba: Protože nás tam strašně moc chtějí a chtějí po nás prostě jenom takový to po povrchu, takový to laciný pobavení se, ani už... Nebeský: To chtějí všichni, ale nevidíš (?????????), jestli jste schopni jim to dát... (smích) Nezhyba: To si nemyslím. Já si myslím, že to po nás jako nechtějí všichni. Že oni se jdou prostě "pobavit". Jako tam je to takový to už "dobrý tón", přijít na tu Berušku a jako... teď se jako... "oni nás baví". Mně se... Pro mě se to dostává do... do... jakože přijede Šíp a Uhlíř, takže už jako předem očekávám, že to vlastně bude vtipné, že budou říkat vtipy, já jsem jim jako ochoten a připraven tleskat, ale kdyby oni přišli prostě s něčím jakože teďka tam budou představovat nebo nabízet nějaké problémy, které vlastně se u nás teďka objevovaly nějaký... jako dříve nebo... já... zase jsem si vědom toho, že já jsem o nich mluvil třeba více... tak... Marek: Více o čem? Nebeský: Teď mluvil více než předtím. Nezhyba: O problémech jako nebo... vlastně že to šlo jakoby více ze mě. Marek: Co? Nebeský: O "světových problémech". Nezhyba: O světových problémech třeba. Že teďka třeba.. Marek: To mně připadá, žes nikdy nemluvil, vlastně... Nebeský: No ale teďka více než dříve. Nezhyba: Dříve. Marek: Dříve než více? Nezhyba: Teďka více než dříve. Teďka v tomto roce. Marek: Jo aha! Já jsem rozuměl, jaks říkal dříve více než teďka. Nezhyba: Ne, ale já si zase protiřečím... ale pro mě... Marek: Já jsem... Nezhyba: ...jsem to byl schopen třeba jako udělat třeba v, dejme tomu, pěti šesti představeních a zároveň už se to jakoby vyčerpalo pro mě. Jo, že... no... Marek: No... Nezhyba: No ale to jsme pořád nez... Marek: ...já si myslím, že to v té Olomouci je především problém toho, že těch diváků je přesila na nás. Že když na nás přijde tři sta lidí, tak my už to nezvládáme, vlastně... teda my to... Nezhyba: No jo ale to už je... to už je... proti... proti principu... Nebeský: Kteří se chtějí bavit! Nezhyba: ...to už je ale proti principu našeho komorního divadélka... Nebeský: No! Nezhyba: ...které pracuje s těma třeba padesáti divákama, tak nějak jako... Marek: Já myslím, že s padesáti až sto lidma. Nezhyba: No! Jako v té malé tiché nějaké klidné atmosféře... a nemusí být - no často teďka nebývala - klidná, že jo. A že to jde. Ale stejně si myslím, že tam je ale nějaká taková jako kdyby nějaká ta povrchnost, v té Olomouci, zároveň. Marek: Souhlasím. Nebeský: Taky s tím souhlasím. Nezhyba: A když... Marek: Na druhé straně, když vememe představení v Týništi nad Orlicí pro sedmnáct důchodců... Nezhyba: To je zase druhej extrém, z kterého jsme měli, že jo, strach. Z kterého jsme měli strach, protože na vernisáž obrazů... Marek: Tam byl vlastně divácký totální nezájem... Nezhyba: No my jsme si mysleli, že to je totální nezájem! Nebeský: A on to byl totální! Nezhyba: Ale to byl tichý... tichý zájem, který prostě... Marek: Tichá nepřipravenost. Nezhyba: No! Tichý zájem, tudíž nakonec se nám hrálo moc dobře. A zase ještě další... Nebeský: Hyjé... Nezhyba: ...další extrém... Nebeský: Hyjé... Nezhyba: ...v... teďka v našem... Marek: V Litoměřicích? Nezhyba: ...v posledním... No tak to byl... to byl vysloveně jako nezájem, to... byť jsme... Marek: Ale o tom... Nezhyba: ...zavřeli hospodu, tak lidi se otevřeně bavili na otevřené scéně a moc je to nezajímalo. Ale ještě jsem chtěl říct, že vlastně letos se vlastně ještě spousta těch představení, zvláště v tomto létě, teďka dosta... dostala, přehoupla vlastně z divadelní produkce do... do hudby, do čisté hudby... což třeba byl případ Karviné, Horní Lhoty... kde to ještě bylo... Marek: No já myslím, že... Nezhyba: ...Fryšták... ne, Fryšták ne... Marek: ...že vlastně tématy pro tady tohle povídání jsou například teda vývoj stylu divadla opět... já to tak jenom shrnu opět... Nezhyba: No prosím. Marek: ...že v podstatě jsme se vzdali... neustále... jo, v podstatě jsme se vzdali stylu "Přerov" ve prospěch Jury Nezhyby, protože ho to otravovalo a takže jsme se toho přirozeně vzdali... Nebeský: (smích) Marek: ...a... Jo! Nebeský: To "přirozeně" je tam dobrý. Marek: Ale jo! Přirozeně jsme se toho vzdali, protože to drhlo. Nezhyba: No protože to nešlo! Nebeský: Jo takhle! Myslíš jako že... Marek: Juru to otravovalo, tím pádem to drhlo... Nebeský: Jo jo, tak jo, já jsem to pochopil jinak. Marek: ... a tak jsme se toho přirozeně vzdali. Nezhyba: No dejme tomu. Marek: No! Přitom stále vlastně hodně sílí, až dosílí do úplného... toho... Nebeský: Co? Marek: Hudební... hudebnost. Která vlastně už je absolutní součástí... Možná že stejn... rovnoměrnou součástí mluveného slova teďka a dokonce letos opravdu v některých místech natolik... Nezhyba: ...převažovala... Marek: ...převládla, že za... orchestrální skladby, třeba pěti- a v extrému až dvacetiminutové, se objevily na jevišti. Bez jediného slova. Takže vlastně... A celá hudebnost, která... jejíž vlastně podmnožinou jsou slova a zvukomalba... a i význam, a že vlastně celé představení je už opravdu muzikálem, už několik let. Nezhyba: A myslím si, že... právě letos jsme si mnohokrát jako pochvalovali vlastně, že, ač ta představení byla... třeba jakákoliv nebo že se nepovedla, tak že hudebně vlastně stála za to. Takže už... Marek: Ano. Nebeský: Jenomže u tohodle je jeden zádrhel, kterej si myslím, jako že tam skutečně je, a to prostě ten, že... že... Marek: ...máme jinou představu o hudbě než diváci! (smích, plácání do kolen) Nebeský: Ano, že jako pochválit hudbu si my umíme mnohem za jiné věci, než za co... Nezhyba: ...než by byli rádi diváci. Nebeský: Ale ne, ale o to nejde, ale jako že my jsme zvyklí si to strašně chválit, protože máme nějakej model "alternativy" a ten je strašně... a ten je vymodelovaný na základě našich možností a tudíž my mu jsme strašně snadno schopni dostát. Marek: No a já myslím, že právě že v té Berušce to i trošku neplatí, protože tam opravdu vznikají překvapivé hudební Marek: ...bez našeho vlastně jakoby... za našeho překvapení! Kdy jsou... jako příklad třeba trojzvuk tří hlasů, prostě souzvuk najednou... Nezhyba: Já můžu, jenom jako..., není to žádné... žádné kritérium nebo takhle... Nebeský: Ach, ach! Nezhyba: ...ale ale kolegové ze zaměstnání, kteří se byli podívat na naše představení, a tam je například... tam jsou třeba... Nebeský: ...šestnáct hudebníků... Nezhyba: ...ta moje kamarádka, která přímo jako dělá sborový zpěv, že jo, takhle... a ptala se jako na tu... na tu nacvičenost některých těch... těch částí, které jsme tam zpívali, a že nevěřila tomu, že by to mohlo prostě vyplynout. Nebeský: Ne, kdyby ona říkala: "Jestli to je nacvičený, tak je to perfektní, ale jestli to improvizujete, tak je to na hovno". Nezhyba: Ne, ne, jako právě byla překv... jako líbilo se jí to, právě že se jí to... Marek: No protože "to umí každej"! (smích) Nebeský: (smích) Nezhyba: ...a to jsem neřekl, že se jí to hudebně líbilo, jo? Že jsme jako... pěkně zpívali. Nebeský: Já si myslím, že tam je nějakej zádrhel, a myslím si, že jako... to je výborný, tadle hudba. Ale je to strašně snadný. Nezhyba: Je to... je to snadný... Nebeský: Je to trošku snadnější, než to mluvit opravdu... Nezhyba: Hmm...? Nebeský: ...v podstatě skoro úplně... Nezhyba: No ono se to jako... snadněji... Marek: Není, ono v té hudbě.. Nezhyba: ...tam to jako nestojí... Marek: ...tam už jde... tam už je to... Nezhyba: ...na tom, co je snadný... Marek: ... jenom o... emoci. V tom slově právě můžeš zalhat nějak, ale v té hudbě nezalžeš! Tam už... Nebeský: Ale lidi tam nechodí... Marek: ...jde o čistotu. Nebeský: ...jenom kvůli emoci, ne? Marek: Já myslím čistotu... čistotu výrazu nějakou. Když ta hudba není čistá, tak je nudná. Když... když... v mluveným slově můžeš zalhat! Nějak... Nebeský: Počkej, počkej! Marek: Můžeš se z toho vylhat. Ale v hudbě se z toho nevylžeš! Přece... většinou... Nezhyba: No... Nebeský: No ne, já si myslím, že to tak není, jako... Nezhyba: Nebo to je pod... Nebeský: …nebo jako jak nevyl... podle čeho to posuzuješ, podle mě... Nezhyba: Vylžeš se z toho...klišé nějakýho hudebního! Nebeský: ...to, co jsme viděli teďka... tam těch dvacet minut, tak mně se to líbilo... Nezhyba: To to zrovna... Nebeský: ...nám všem se to asi líbilo, ale dovedu si představit, že padesát... že devadesát procent diváků v podstatě už se vrtělo! Kameraman to dával najevo různejma... věcma kol... Nemáte ten pocit? takže jak to chcete jako posoudit? Nezhyba: Ne, tak myslím, že to zrovna, to jsi... to jsme si vybrali věc, která... Marek: To ale... to není... to není klíč k posouzení, ne, kdo se vrtěl! Nezhyba: No ne, ale vzal bych... Nebeský: Ale když se mluví, tak... tak jako se nudí mnohem míň lidí, protože jsou překvapování věcma, který jsou pro ně překvapivý. Marek: Ale proč se bavíme o nudě? Nezhyba: Ne ne ne, není třeba nuda... Marek: O kvalitě! Nebeský: No protože mluvíš o vylhávání... Nezhyba: No my jsme se bavili o tom... Nebeský: ...tak jako na základě čeho to posuzuješ? Nezhyba: Bavili jsme se teďka o představení, které bylo v Ostravě, kde jsme... Nebeský: To, jestli je to čisté nebo ne, ten divák ten pocit nemá, tak jako... tak kdo má ten pocit? Nezhyba: Ne, ale můžu k tomu říct...? Marek: No samo umění! Nezhyba: Ne, že jsme se teďka bavili o představení v Ostravě, kde jsme prostě jako kdyby naštvaně začali jako v jistém... jako naštvanosti a nemohoucnosti, i když se to potom jako přetavilo... hudbou, a bylo to jako kdyby... bylo to schválně! Ale když je ta hudba tou... tou organickou součástí toho představení, že chvilku to prostě nějak... to vyplyne..."to musí vyplynout"... že je hudba a že teďka je hudba a slovo, a že teďka je jenom slovo a nebo něco jiného, tak je to podle mě úplně... úplně naprosto v pořádku a právě jsme si vždycky řekli, jo, v té hudbě to prostě... tam to jelo, to bylo dobré, a pak se třeba jako patlalo něco... vylhávalo se... Nebeský: Kdo koho teď přesvědčuje o čem? Marek: Já taky nevím, já jsem se ztratil. Nebeský: Protože já rozhodně... Nezhyba: No ne, ne, ne... Nebeský: ... neprotestuju proti tomu, aby se tam používala hudba... Nezhyba: Jako ne, ale... Nebeský: ...jenom jsem nadnesl to, že... Nezhyba: ...ne, ale tys... Nebeský: ...mít dobrý pocit z hudby je snadnější, než mít dobrý pocit ze slova... Nezhyba: Ne... Nebeský: ...což si myslím opravdu, že tak je. Nezhyba: Ale jako, my jsme teďka... tys to odvozoval z toho, co jsi viděl teďka to představení... Marek: Ale teďka se... Nezhyba: ... v té Ostravě... Marek: ...to už není projev ale, hoši, v podstatě.. Takže bysme měli pojmenovávat spíš... Nebeský: Jo, protože mluvíme už čtrnáct minut! Marek: Já právě jsem si s tou souvislostí vzpomenul na další fenomén zajímavý, jaks říkal, že naštvání a tak... na fenomén "hysterického divadla", který jsem už také pojmenoval, a možná že i minule jsem o něm mluvil... Nezhyba: No? Marek: Že... že jsem vysledoval, že divadlo Beruška je opravdu hy... hysterické divadlo, možná za to můžu hodně já... Nebeský: Jo! Chtěl jsem říct, že protože ty jsi hysterik! Marek: ...povahou... A že vlastně nám sedí... sedí nám nepohoda, aby mohlo vzniknout napínavé, zajímavé představení, co... čímž chci říct takzvaný "pořadatelský ojeb" nebo nějaká prostě nenadálost, rychlost... Nebeský: Nenadálá špatnost. Marek: Nenadálá špatnost a nutnost reagovat hodně... Nezhyba: A proč... Marek: ...nepříč... ne, hodně razantně na něco... Nezhyba: Hm. (souhlasně) A proč to nazýváš... Marek: ...vnějšího... Nezhyba: A proč to nazýváš historic... historickým divadlem? Marek: Hysterickým! Nezhyba: Jo. Marek: Ty sis dělal srandu teď? Tak to jsi ale vtipný. Nezhyba: No. Marek: Proč se nikdo nesmál? Nebeský: (smích) Marek: Asi se směje ten, kdo to teď čte. Nezhyba: Ano... Marek: No... je to hysterické divadlo. A vlastně bych rád dospěl k... do situace... takže můžu říct vlastně, že nejsme jakoby... nejsme v čisté formě a nejsme schopni za každých okolností zahrát to a to, takže nemáme tu... Nebeský: Profesionalitu. Marek: ...platformu… tu. Nezhyba: No ne, já si totiž nedokážu představit… Nebeský: A to je dobře nebo špatně? Marek: To je mi škoda, ale nevím jestli to není jako náš… Nezhyba: … jako když… Marek: … rys, že jo, takže… Nezhyba: Prostě, projevuje se, myslím tady to… to co jsem tady jako já vždycky tvrdil a v tom směru jsem byl vždycky vám jako nepřítelem, že jsem mluvil o tom… budeme hrát tady na tom malým a nebudeme si tam dělat nějaký jako věci… že nám prostě vyhovuje jako fakt to… to komorní prostředí, a myslím si, že jako když hrajeme tam, tak… Marek: Kde „tam“? O čem mluvíš vůbec? Nebeský: (smrká) Nezhyba: Když mluvíš o té čistotě a o té… o tom. Marek: Když hrajeme „tam“? Nezhyba: Když hrajeme prostě v komorním prostředí… Marek: Jo… Nezhyba: …tak si myslím, jako že se dá jako kdyby vsadit na to, že ta Be… že to bude Divadlo Beruška… Marek a Nebeský: (smích) Nezhyba: …a že se dá jako… Nebeský: A teď… můžu? Nezhyba: …očekávat nějakej tvar. Nebeský: Můžu to říct? Nezhyba: Ale protože jsme… Marek: Ale já řeknu, že… Nezhyba: Ale protože jsme… Marek: …třeba v klubu Bačkora v Ostravě jsme měli komorní prostředí… Nezhyba: No to bylo překomornělé, protože tam bylo asi deset lidí! Marek a Nebeský: (smích) Nebeský: Já chci říct, že třeba když tohle Jura řekne, tak vždycky, jako že se už o tom bavíme třeba stokrát, tak vždycky ve mně úplně jako je taková vlna odporu proti tomu, jako že ne, to se nesmí vyvozovat prostě to jestli se to povede malý nebo ne, ale… Nezhyba: ale to prostě je… Nebeský: …ale přitom vím, že v podstatě většinou to tak funguje, ale jako úplně mám jako bytostnej odpor proti tomuhle. Marek: Já se k odporu připojuji a připojuju se i k Jurovi, že z velké části je to pravda, že je to jedna z podmínek, ale… Nezhyba: Ale třeba vím, že zásadní pro mě! Protože mně se třeba v tom hraje dobře a já třeba prostě jako kdyby nezvládám ten velkej prostor, kterej seš třeba jako ty schopen nějakým způsobem naplnit. Ty ho… to to prostě… když je větší prostor tak ty to… jako se rozutíkáš do těch krají, abys ho zaplňoval, kdežto já si vlastně uvědomuju, že… Marek: Ty se vlastně potřebuješ svíjet na místě! Nezhyba: Ve většině… že já fakt jenom stojím na místě! Já už prostě… já ani nějak neměním… možná občas přijdu k nějakému nástroji a jinak jsem na místě, stojím a prostě… Marek: Totem! Nezhyba: Totem, no! Nebeský: (uznale) Hmm! Nezhyba: Ale teď si to uvědomuju, že se to fakt totemizovalo, že jsem zůstal stát vlastně v té Berušce. A možná to i… je to i symbolické jako že… Jestli jsme… Jestli jsem nezůstal stát. Marek: Myslím že… tam to nehledej. Nebeský: Víte co, já jsem normálně teďka si tančil v obýváku, jo? A říkal jsem si: „dopredele, kdybych s tímhle byl schopen vystoupit, tak si myslím, že by se třeba se čtvrthodinovým… desetiminutovým vystoupením… by se všichni náramně bavili a já jsem byl strašně spokojenej. A to máme asi všichni ten pocit, jakože je spoustu věcí takhle… nepředatelných. Ale chci říct, že když jsem uváděl tomu Tiborovi tu výstavu, jo, tak jsem jako se to snažil trošku udělat, že, aby to bylo zajímavější, ale taky jsem jako strašně narážel v sobě na takový to jako „ale tak to nechme tak, že… vlastně ano, můžu tady teďka začít poskakovat a bude to celé mnohem lepší, ale…“ Nezhyba: (smích) Nebeský: Kdo seš, Juro? Nezhyba: (smích) Takže poskakování je zárukou, zárukou… Nebeský: Ne, právě ten pohyb! Všichni jsou tam strnulí, ale vlastně když já tady budu chodit kolem těch obrazů, tak je to mnohem lepší, ale jako je to takové jako že vlastně se to nečeká, tak u… u… u… Nezhyba: Ale jako představa, jako že… že čteš nějaký ten projev a on… tys… tys to říkal spatra? Nebeský: Ne. Ne… no tak… tak napůl. Marek: Z Petra? Proč říkáš, žes to říkal ze mě? Nezhyba: Aha. No, že navazoval na tebe, aby to bylo vtipné. Nebeský: Počkejte ale kluci, ale bavíme se už dvacet minut! Nezhyba: A že by začal poskakovat… Marek: Jedem dál! Nezhyba: …u vernisáže, byl… mohlo bychom to potom nazvat, že to bylo samostatné představení… Nebeský: Ne, já jsem už směřoval k něčemu trošku jinému… ale to je jedno. Nezhyba: Dobře. Takže já… Marek: Máme další extrém… jestli mohu připomenout…hudební… Nezhyba: No… Marek: Hardcorový styl… představení v Řetechově, „představení – pomsta“. Několik „představení – pomst“ jsme zahráli… Nebeský: To je… Tu nohu… dobře… No… Marek: Ale nevím, co o tom v podstatě říct… je to k tomu… k hysterii, trochu… Nezhyba: A je to zároveň o tom „ojebu“, o kterém jsi mluvil, no… To taky, myslím, to bylo letos extrémní jako v tom „ojebu“…. Nebo nebo že bychom na to nějak byli více citliví? Marek: No já ho vyžaduju už vyloženě! Nebeský: Požadavek ojebu! No, počkej, kluci, pojďme to trošku sevřít! Marek: No jo, já mám… já bych… Nezhyba: Tak ještě jako… Marek: Já bych navrhoval témata zase ještě. Nezhyba: Jo, tak ať Peťa ještě… ano, je to můj projev, ale tak Peťa… ať Peťa… to… nadhazuje. Marek: No protože se to strašně rozbíhá. Mám další téma, které jsme rozjížděli minule… divadla Beruška… a které pokračuje dál, a myslím, že se krásně vyvíjí, téma nový člen Prokop Holoubek. Když jsme si minule v tomhle projevy vyprávěli, jak vlastně si spolu nevíte rady jak to ještě dát dohromady… a já mám letos pocit, že už se to dost… Nezhyba: Jo. Marek: … začíná sjíždět do zajímavých kontrapunktů. Nezhyba: Jo. No ale tak… ano. Nebeský: Protože on je v podstatě génius. Ale to sem nepatří. Nezhyba: No… patří to sem, no… Já jsem rád, že se to jako nějak teďka… Marek: Řeklo… On si ten projev taky přečte… Nezhyba: … ustavilo, a že jsme… že jsme si s Prokopem tak jako našli nějakou společnou… dobrou řeč… moje řeč… A… Marek: Zvlášť jeho hudební přínos je opravdu nepos… ratelný… Nebeský: Ano! On moc dobře hraje. Nezhyba: Což bylo… což bylo když jsme hráli někde bez něj, že jo… Marek: To jsme letos zjistili v Činoherním klubu v Liberci, kde jsme hráli bez něj a citelně nám background chyběl… Nezhyba: Ne… Nebeský: Support! Nezhyba: Ne, chyběl nám v Ústí nad Labem, v Liberci… Marek: V Ústí nad Labem, jo… Nezhyba: … v Liberci, tam bych… Ale to jsme hráli taky bez něj, to bylo na Pospěchově výstavě, ale to bylo už dřív. Marek: No… Nezhyba: To bylo krásné tehdy. Marek: A s tím Prokopem ještě souvisí ta zajímavost… Nebeský: Kluci, už dvacet dva minut. Marek: …jeho zapojování verbálního, které vlastně… se zatím omezuje na takzvaný „Humor Omega“… Nebeský: To znamená, že řekne hloupost? Marek: Že se říká humor, hloupost bez nároku na vtip… která vlastně jen tím, jak je řečena… no, to nevím, co o tom říct. Ale… Nezhyba: Jde o rytmus ještě. Marek: No. Zajímavě se to projevilo v tom, když jsme… já sám s Prokopem… hráli v Divadle Šuplík v Praze, kdy začátek představení byl klas… já jsem začal v podstatě klasickou beruškovskou věc, na což Prokop Holoubek vlastně nebyl schopen navázat, snažil se… a sám ví, že prostě on není rozvíječ tohohle… a na tom to velmi ztroskotalo, začátek představení… poté jsme nasadili dada a „Humor Omega“ a na konci se to vlastně přetavilo ve vel… opět v divadlo Beruška, které už jsme zase hrál spíše já, Prokop přizvukoval a dělal kongeniální hudbu. A to myslím… že jako v tom je… A kolem tady tohohle, ale tos zase neviděl ty, že jsme hráli v tom hornickém muzeu v Landeku po bouračce… málem… která nás málem stála život, takže jsme měli velkou radost, tak to byla taková hysterie zase tohohle druhu, že jsme zahráli opravdu geniální představení, kdy já jsem měl naprostou slinu a Prokop kongeniálně… ani nemuknul… a jenom hrál… jenom byl muklem hudby. Nebeský: No, tak co to takhle uzavřít, ten projev, kluci? Nezhyba: Takže… já si myslím, že o tom, bychom se mohli bavit ještě ještě hodně dlouho, protože to je jako to je téma to je… je… je… jako je… Marek: Dyť ono je to vlastně hlavní téma umělecké činnost Unarclubu, protože jiná v podstatě neexistuje. Nezhyba: Takže já bych teda… já bych teda navrhoval… jako předseda schůze bych navrhoval, abychom … abychom proteď teda ukončili můj projev o Dekadentním divadle Beruška a předal bych ti, Peťo, slovo… Marek: O hudbě, řekněme? Nezhyba: …abys.. aby si mluvil o hudbě… Marek: To bysme mohli tak všichni, tak o hudbě, jo? Nezhyba: …a filmu… Marek: No, o hudbě… a to se dá pěkně navázat od divadla Beruška právě, které… Nebeský: …jako dělá tu hudbu! Marek: …které… Nezhyba: Právě proto jsem ti předal slovo. Marek: …vydalo letos cédéčko … (smích) … s názvem Open Air, což byl záznam živého vystoupení, zcela improvizovaného… Nebeský: Pch! (smích) Ne, to já se směju jako… Marek: … zcela hudebního, na open air festivalu v Karviné, kde došlo k několika… kde došlo vlastně k asi jedenácti nebo desíti regulérním písním, z nichž třeba tři až čtyři, myslím, že velmi stojí za pozornost a jsou opravdovými hity. (…) Marek: Já chci ještě říct to, že na Loděnici došlo k zajímavé věci, že se k nám… jako se nám občas stává v divadle Beruška, že se… že divák se aktivně zapojí, atak… Nebeský: (šeptem) Jo jo jo! Marek: … tak se nám podařilo prolnout se s aktivitou neznámého punkera, který si zazpíval se souborem tři… až devět písní (smích), protože dvě z nich byly snesitelné, třetí už byla trošku nad rámec a v ostatních hodně… přizvukoval,mám pocit… Nebeský: A já jsem... tohle byla věc, která v kombinaci s jinýma jevama měně to vystoupení učinila nepříjemným… osobně. Marek: No, to je… To chci zmínit za chviličku… to, že jednak bylo zajímavé to, jak jsme se rychle dokázali přizpůsobit jeho naturelu a zahrát opravdu velký punkový odpich, a zároveň, že… jak jsem včera to vyprávěl, myslím Magdaleně, že… když se stane taková věc, tak Prokop je z toho nadšen, já se tím bavím… ironicky… Nebeský: A? Marek: …Jirka Nezhyba… nevím… Nezhyba: Já jsem… Nebeský: Já… Marek: …a Jiří Nebeský se bojí. Nezhyba: Já jsem byl v pohodě. Nebeský: No ale to záleželo taky na tom rozmístění, že jo. Když jsem u toho mikrofonu byl a on stál u mě a pořád se ho dožadoval, a teď mně to ještě nešlo a taky kvůli tomu, že mi tam řval do ucha, tak… Marek: Ale myslím, že to… že v tom jako přístup lid… ote… Nebeský: Jo, určitě. Marek: …určitá otevřenost… Nebeský: Pch! Marek: …přístup ke světu… a otázka otevřenosti v tom je. Nebeský: Je. Marek: To znamená: Prokop je přeotevřený… Nebeský: Ty jsi v pohodě, Jura nevím a já jsem óóóó!!! Marek: Ale jak to má Jura? Nezhyba: Já jsem… mně to vůbec nevadilo… Já jsem… Marek: V pohodě, jo? Nezhyba: Já jsem byl z těch, který… který, když řekl punk tak který prostě začal hrát punkovej rytmus na bicí, takže já jsem byl, jako myslím, ze těch prvních, co zareagoval jako že když punk, když chce punk, tak pojede punk a… Nebeský: Já u toho mám to… Nezhyba: Mně nevadil. Mně… Nebeský: Já u toho mám ten problém, že když on zpíval, tak já vlastně jsem tam neměl už co dělat, že jo, protože jsem tam ani na nic nehrál… Marek: Zvláště důležité je zmínit, že skoro při každém vystoupení se nám pokazí minimálně dva nástroje, není možno je zapojit, takže víš co… Nebeský: Takže se omezuje možnost pohybu. Já teď můžu převzít tu kameru! Konečně jsem v tý pozici, kde jsem chtěl bejt. Marek: A Muzikant Králíček letos mimochodem… Nebeský: Oslavil dvacet sedm let! Marek: …oslavil desáté album, myslím, nebo kolikáté… Nezhyba: (smích) Marek: …to nevím. Osmé… deváté… Natočil album Macho, které zajímavým způsobem uplatňuje poetiku divadla Beruška, zároveň poetiku vy… vy… vyčerpanou z oblíbeného Petra Váši, z dlouholetého ssss… spojenectví, vzniklého na základě pubertálního zájmu. Nezhyba: Koho? Marek: Nás o Petra Vášu. Nevím, jestli jsem o tom už někde mluvil… Nebeský: Moc ne, to já myslím, že třeba to Macho… Nezhyba: Jsem třeba neslyšel. Nebeský: …je moc dobrá věc. Ale jako… (smích)… Nezhyba: Já jsem to neslyšel ani. Nebeský: …ani nechci říkat… Marek: Co? Nebeský: … jako že to je moc experimentální nebo tak jako že. Marek: No tak bych to trošku charakterizoval já ve svém projevu, je to deska natočená bez použití hudebních nástrojů, v autentických prostředích, na ulici, zpíváno s doprovodem ulice, s doprovodem zvuků z ulice, texty napsány… Nebeský: Hmm… pod dojmem drogy! Marek: …pod dojmem požití lysohlávky (smích). Nebeský: No mě na tom… chci… chci jenom to říct… Ne že bysme mi to tady nevěděli, ale chci to říct tady kameře, že mně je na tom vlastně smutno to, že jako v dřívějších… v mnoha… v mnohem dávnější době, kdyby Peťa natočil takovou desku, taky bysme o ní strašně mluvili a třeba by se i prodávala možná a tak, že ale vlastně tím, jak jsme vykořenění a jak se tady všechno nějak vykořenilo v těch Hranicích a tak, tak vlastně neexistuje… tak už se o tom ani nepíše, už o tom ani nevyjde jakoby článek, už se to vlastně neuvádí do nějakého života a tím pádem ani sami o tom nemluvíme. Nezhyba: A já jsem to ani neslyšel. Marek: Já… já nevím, jestli jste to vlastně vy slyšeli… Nebeský: Já jsem to slyšel. Marek: …já si nepamatuju, jestli jsem ti to půjčil… Nezhyba: No já jako já… Nebeský: Né, nepujčil, slyšel jsem to třeba dvakrát u tebe. Nezhyba: …já si pamatuju, žes... jako že, že by tam existovala jako z tvé strany jako neochota jako nějak to dát dál. Marek: Že by existovala, myslíš? Nezhyba: Jo. Marek: Jo. Nezhyba: To… to je pravda, to si myslím. Marek: Já s… Nezhyba: Možná teďka… teďka třeba teďka už jo. Marek: Myslím, že ne. Nezhyba: Ale když jsem se na to ptal, tak jako ty ses jako nějak… Marek: Vykrucoval. Nezhyba: …vykrucoval. Marek: Jo, ještě… Můžu říct zajímavost k Machovi? A nebudu… Nebeský: Ne, řekni to! Marek: Že Macho obsahuje, díky způsobu, jakým byl natáčen, obsahuje autentický rozhovor s policií, týkající se výlepu plakátů Příjemného úderu, sedmiminutový záznam, neboť policie… Nezhyba: Správně odhadla… Marek: (smích) Správně odhadla absurdní… absurdně správně odhadla, že muž podezřelý na ulici s mikrofonem zpívající, může mít nějakou souvislost s načerno vylepenými protis… protipalkáty. Takže spojení umění a odboj tady pořád existuje! (smích) Nebeský: Ano! Nechci tady žít! A po dvou letech ukázky z projevů v roce 2003: Marek: Jediný průběžně výkonný orgán UNARCLUBU, Dekadentní divadlo Beruška, účinkoval za ty dva roky s o něco menší kvantitou (přibližně 40 vystoupení oproti obvyklým padesáti) a někdy i kvalitou. Má teorie na to se skládá ze dvou momentů: za prvé jsme pravděpodobně nasytili své stálé pořadatele a za druhé se nás bojí ti malí a velcí na nás, až na výjimky, serou. Co do vnitřní problematiky se zřejmě ustálil na spokojenosti „spor o Holoubka“ a zůstává jen ten nejpodstatnější „spor o divadlo“. Jak kudy dál? Mírný odklon od pseudoumělecké manýry směrem k publiku nesedí pseudojazzovému fajnartistovi km. Nezhybovi, naopak quazipunker a dramaturgický rychlík km. Marek zase nemá trpělivost s Nezhybovou sémiotickou abstrakcí. A Holoubkovi ukradli basu i klarinet. Přesto ovšem čas od času vyvřely velmi silné energetické trsy, na nichž se uspokojili jak diváci, tak všichni tři kluci. Jako třeba při zábřežském představení KOMISE HUMORU, které tématizovalo jindy nedějotvornou hru se slovy a dalo jí dramatický rozměr, nebo brněnská multižánrová feérie na náboženské téma ON SÁM, v níž divadlo vystřídalo snad celou svou výrazovou škálu a přitom v rámci jasného příběhu. Bonbonkem byla pak lysonadlabecká hra KACÍŘI LESU, VOD A STRÁNÍ, v jejíž jedné části bezmála sólově exceloval Jiří Nezhyba. To později přes můstek v ostravském WOMANJUICu bude zúročeno dále v reinkarnaci staroslavného Opusu č. 23 – o čemž později. Za vynikající a stylově mimořádně čisté považuji ještě ostravskou činohru AU PAIR aneb ČEJKA ZASAHUJE, v čemž se ale rozcházím s jazzmanem. Hra měla pro DDB zcela neobvyklou stavbu konverzačního dramatu s oddělenými výstupy a byla korunována abstraktním pojetím „dvou sousedících jevišť se shodným programem“. Zámek, lord, madam a majordomus však Nezhybovi nevoněli. Za výjimečné lze považovat také olomoucký comeback Berušky doplněné o hostující herečku konkurenčního Divadla v Soukolí Kamilu Davidovou. Dvě představení pro dvě stohlavé skupiny diváků během jednoho večera (ŽUŽU a PORNOLES, pod společným názvem MEETING S NEBEM I, II) byly nabité energií, hudebností i prčou. Divadlo tak elegantně a primadonsky vyřešilo starý problém s olomouckým přepočetným publikem – jednoduše si je rozdělila na půl. Naopak umělecké průsery se odehrály především na obou ročnících tradičního valašskomeziříčského festivalu Malé jevištní formy, kde nezdravý přístup jazzmana i punkera (jazzmanovo hysterizované lpění na prestižnosti akce a tudíž povinné „úrovni“ výkonu lomeno punkerův přehnaný odpor k témuž) odnesli spíš zklamaní diváci. Nutno jen odlišit, že předloňskému průšvihu dodal Marek (za Nezhybova skřípění zubů) ještě jakouž takouž formu happeningu, ovšem loni již se neodehrálo nic. Zajímavý tohoto druhu byl ještě prostějovský večer s Beruškou v představení ČTENÁŘ ČASOPISÚ, které se nezdařilo a následující crazy-náhrada PLES PSÚ V KOSMU Nezhybu urazila a tak nechal hru dohrát Marka s Holoubkem a neznámou účinkující a sám zbytek představení strávil v publiku s fotoaparátem. Pěkné fotky. Radostným průserem naplněným dokonalou pitomostí se pak stalo vystoupení pro skoro prázdný Činoherní klub v Ústí nad Labem MUŽ, KTERÝ PROCHÁZÍ, BZDÍ aneb NADSTRAŠMISTR čili FANKLUB ZIMY. Byla tu i velmi speciální představení s nečekanými hosty z publika či písničkový recitál Jirky Nezhyby a samozřejmě také vystoupení samostatných tvůrčích skupin Holoubek-Marek, Marek-Nezhyba, která potvrdila to, co o těchto skupinách již víme. K těm zdařilým patřil pražský ATMOSFÉRICKÝ PYTLÁK (Marek-Nezhyba) a karvinské MŮŽEŠ SI NA MĚ ZAJEZDIT, VYLUXUJEM CELÝ BYT (Holoubek-Marek). A dvě amplifikovaná vystoupení pod širým festivalovým nebem byla radostí. Nebeský si zahrál jednou. Nejspeciálnější akcí byl vánoční experiment, při němž společně a jednom podiu kina Svět v Hranicích vystoupili herci několika spřízněných divadel a v celkovém počtu 11ti účinkujících sehráli improvizovanou operetu V BIKINÁCH/JDEM TMOU. Pro fanoušky připravilo divadlo na sklonku sezony dárek: CD-rom, obsahující množství unikátního zvukového materiálu, záznamy představení divadla z let 1991 – 2003, tedy z dvanáctiletého tvůrčího období. Dostal název AUDIOBŘUCH. Nezhyba: Festival Láhor mi kromě možnosti vidět mnoho divadel a nádherných představení,možnosti potkat se zajímavými a často i krásnými herci a herečkami, nabídl možnost seberealizace, když jsem mohl vystoupit se svým Statokinetickým divadlem Opus č. 23. Hraní v něm, tedy dvě prozatímní performance, mi přinesly přinejmenším pocit uspokojení, bez ohledu na to, co se na jevišti dělo, jak se to líbilo divákům, jsem se cítil být naplněn a je to snad i přirozené, protože vše bylo jen na mně. Poznal jsem tedy pocit, který jsem dříve znal jen z DDB, avšak který pohříchu představení DDB provází čím dál tím méně... Proč? Emancipace Prokopa přinesla do her DDB prvky, které jsou mému pojetí DDB vzdálenější, především zde hraje roli samozřejmý fakt, že čím více hraje Prokop, tím méně hraju já. Navíc pak často dochází k tomu, že když takto hodně hraje Prokop, nejsem schopen se tolik zapojit, vnitřní napětí pro mě poklesává, hraju čím dál hůře a největší zodpovědnost se tak často přesouvá na Petra, nebo ji Peťa na sebe aktivně bere, když cítí, že hra nejede. Je to pak alespoň z mého pohledu bludný kruh. Tento kruh se netýká však jen konkrétního představení DDB, ale také DDB celkově. Cítím, že již několik let hraje DDB stále to samé, že se nikam podstatněji nevyvíjí, jak jsme na to byli zvyklí z let minulých. Začínám mít pocit, že DDB tak žije jen z podstaty. Chtělo by to tedy změnu. Otázkou zůstává, jakou změnu. V této souvislosti mě napadal mnohokrát, že bych z DDB odešel... tu mě ale popadá smutek, protože si svůj život bez DDB neumím a vlastně ani nechci představit... Co s tím? Nevím. Myslel jsem na to, že bych se zkusil věnovat více svému divadlu, ale popravdě - Opus č. 23 v podstatě neexistuje a dvě náhodná představení na Láhoru nic neznamenají. Nemám žádnou ambici někam pronikat, nabízet se festivalům, klubům - pokud by Opus č. 23 měl hrát častěji, tak snad jen podobně přirozeně, jak tomu je u DDB. Obě divadla ale jen těžko mohou fungovat spolu, např. tak, že před DDB by hrál Opus, neboť je jasné, že Opus zásadně z DDB vychází a v přímém kontaktu s DDB je rozhodně nezajímavým. A několik tiskových reakcí na DDB 2001 - 2003: Dekadentní divadlo beruška - partička tří chlapíků z hranic, kteří asi na půl hodiny rozjeli gejzír situací se škálou různorodých pocitů, nálad, stavů, které byly více či méně vtipné a srozumitelné. (z internetové recenze ostravského Majáles 2002) Ve čtvrtek jsem šel na ostravské "dekadentní divadlo" Beruška, já bych řekl asociační a pohybové divadlo, hrající v rámci jakéhosi festivalu v Ypsilonce. Viděl jsem je loni v Karviné a zase jsem byl unešený. Hodinová smršť nepopsatelných nápadů, které ti tři kluci dokážou vymyslet, se nedá popsat. Mělo by to točit na video, protože každé představení je originál. Kdo je neviděl, může jen litovat a marně tlouci hlavou o zem. (ze serveru www.gentleman.cz) světla majáku 2003 dekadentní divadlo beruška stejně jako vizita pracuje s improvizací a také toto divadlo má zejména ve zdejším regionu okruh svých stálých fanoušků. beruška vznikla z aktivy dvou jejich stálých členů petr marka a jiřího nebeského již v roce 1991. hodně jsem o této partičce slyšel a byl jsem na ně patřičně zvědavý. možná že až příliš, což se nakonec odrazilo na mých pocitech po představení. začátek byl hodně rozpačitý a zřetelně se na něm podepsala nervozita všech tří aktérů. po chvíli však dění na jevišti přeci jen nabralo obrátky a spolu s tím i v hledišti přibývalo smíchu. spolupráce při improvizaci byla omezena především na zkušeného marka a nebeského. třetí z nich, prokop holoubek, více méně nestíhal v plynoucím improvizovaném světě své nápady prezentovat a někdy dokonce kolegy brzdil "v rozletu". bylo patrné, že se má ještě co učit. mezi zajímavé patřil živý hudební doprovod tvořený netradičním spojením elektrické baskytary a houslí. v podání performerů sehrál v představení rozhodně pozitivní úlohu. stejně jako u vizity i zde platí, že daní za improvizaci na jevišti jsou představení různé kvality. to je potřeba mít před a po každém představení tohoto typu na paměti. bangabasawa FUCK není jen špatné slovo Na řadě je Dekadentní divadlo Beruška s představením Ostré-„Cože?“ s podtitulkem Okamžitý divadelní low-fi muzikál pro tři hlasy. Na omezené ploše pódia se zataženou oponou je připravena basová kytara s jedinou strunou, housle a po podlaze rozházeno několik základních rytmických nástrojů. Přichází tři mladíci, nervózně postávají na samém okraji jeviště, vítají nás a děkují za účast. Jeden z nich zvedá ze země u první řady papír, který tam náhodně zapadl při minulém představení. Vzájemně si jej podávají a „čtou“ uvítací řeč. Berušky jsou ryzí improvizátoři. Lidé, kteří je viděli ne různých místech už počtvrté dokládají, že si představení nejsou v ničem podobná. Slovní přesmyčky, překvapivé asociace a zvukomalebné kreslení tónů, to je svět Berušky na scéně. Někdy začnou hrát a zpívat. Jejich výkon čerpá jen z atmosféry a atmosféru ovlivňuje. Beruška jsou kreativní pumpou. Zážitkem, který se nedá opakovat. Proto mohou vystupovat stále znovu. Filip Holba iLIST – informační server studentů VŠE, www.ilist.cz Majáles byl ! (a vydařil se) Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Program v zámku zakončovalo "Dekadentní divadlo Beruška" představením "Okamžitý low-fi muzikál pro tři hlasy". Asi padesát minut bezbřehé improvizace se líbilo všem. http://web.fazole.cz/profil/default.asp?idprofil=29714 BERUŠKY - 36 Měsíců Fryštácký malý svět Pátek 24.8. od 17:00 Náhlá setkání stejného druhu aneb Mužská korespondence / Divadlo Nátura (Praha) Nátura je experimentálně laděné improvizační seskupení žáků Jaroslava Duška (Divadlo Vizita), absolventů Konzervatoře Jaroslava Ježka v Praze. Jeho členové používají divadelní postupy blízké Divadlu Vizita či moravskému Dekadentnímu divadlu Beruška a stejně jako tato jmenovaná divadla se nebrání aktivní účasti diváků. http://www.divadlohudby.cz/Program/Programlistopad2001.htm Dokonalou tečku za divadelní přehlídkou studentů udělala dekadentní Beruška K o p ř i v n i c e (dam) - Čtyři mladé divadelní soubory bylo možné minulý pátek vidět v hudebním sále kulturního domu. Celá polovina všech představení šestého ročníku Přehlídky studentských divadel přitom byla v režii místních. Kromě ohlášeného divadla Arnošt z místního DDM totiž vystoupil také tamtéž působící soubor Semínko. Semínko, kterému připadl úkol přehlídku zahajovat, zaskakovalo za tři divadla, která postupně z různých důvodů omluvila svůj příjezd do Kopřivnice. Poslední divadlo V3 z ostravské konzervatoře svou účast odřeklo jen hodinu před začátkem představení, a Semínko se tak muselo zmobilizovat v rekordně krátkém čase. Jejich představení ’Nikdo, nikdy vejce, malomocné hmatem’ však nakonec v celku zaslouženě sklidilo úspěch. Hned v následující hře uvedené divadlem Arnošt museli někteří členové Semínka znovu na jeviště. Na rozdíl od komediálního námětu ’Vajíčka’ však představení ’Je mezi námi...’ vyžadovalo přehrát se do vážnější polohy. Třetí v pořadí se na jevišti objevil ostravský soubor Lípa Slezská. Divadlo, které nevystupovalo na přehlídce poprvé, nechalo diváky zhlédnout komedii o krizi jedné anglické rodiny se skutečně shakespearovským zakončením. Třešničkou na dortu a zřejmě i největším lákadlem celé přehlídky bylo však závěrečné vystoupení dekadentního divadla Beruška. Jejich zcela improvizovaný muzikál si nic nezadal se skvělou pověstí, která Berušku předchází. Přesto, že do dalšího ročníku Studentské přehlídky zbývá ještě mnoho času, příznivci mladého amatérského divadla se mohou těšit na přehlídku Bedna, která v místním DDM proběhne již za osm dní. http://www.koprivnice.cz/web/kop_nov/2002/kn0221/3_kultura.htm Kopřivnické noviny č. 20/2002 Švankmajerovy filmy – taháky ’Kraťasů 2002’ K o p ř i v n i c e (ili) - Příjemnou atmosféru a osmatřicet skvělých krátkých filmů nabídl tento víkend divákům Kulturní dům Kopřivnice. Druhý ročník přehlídky krátkých filmů ’Kraťasy 2002’ letos přilákal zhruba stejný počet diváků jako při premiérovém ročníku. „Loni jsem z toho byla zklamaná, ale uvědomila jsem si, že průměrná návštěvnost čtyřiceti - padesáti diváků na představení není vzhledem k tomu, že se jedná o alternativní umění, navíc na malém městě, vůbec málo,“ zhodnotila návštěvnost minifestivalu jeho organizátorka Radka Korená. Tahákem letošního ročníku se stala téměř kompletní kolekce krátkometrážních snímků Jana Švankmajera od roku 1964, která byla rozdělena do dvou dílů. Ale ani tvorba ostatních autorů se rozhodně neztrácela ve stínu tohoto klasika. Cenami ověnčený povídkový film Radhošť je podle producenta Jiřího Konečného nejlépe přijímán obyvateli zdejšího kraje bez rozdílu věku a mimo náš kraj hlavně starými lidmi. Jediným technickým problémem, který ovšem nevznikl ze strany pořadatelů, byla ’nesnášenlivost’ videopřehrávače s kazetou krátkých filmů Petra. Sám autor, mimo jiné člen dekadentního divadla Beruška, proto promítání snímku Všechno na Mars přerušil a vzniklé volno vyplnil spolu s kolegou nevšední živou improvizační dohrávkou založenou na hře se slovy. „Těžko hodnotit nejzajímavější film. Úplně nejsilněji na mě zapůsobilo Švankmajerovo ztvárnění strachu a představivosti malého děvčátka ve filmu Do pivnice. Mým tipem na cenu diváka, kdyby se udělovala, by byl ElFilm Jakuba Somera. A fascinujícím zážitkem pro mě byla práce dvou členů skupiny ULTRA při obsluze pěti stařičkých promítaček současně,“ zhodnotil letošní přehlídku Pavel Obrátil. Kopřivnické noviny č. 39/2002 Setmělo se už vlastně dávno předtím a hodně lidí čekalo na vystoupení avizovaného Teatra novogo fronta. Ale ouha... Snaha o sloučení pódia pro koncerty a divadlo se ukázala být lichá. Soubor nemohl vystoupit z důvodu malého rozměru jevištní plochy! Všechno měli vynahradit další, ze kterých jsme stihli už jen závěr vystoupení docela dekadentního spolku 2-3 lidí přednášejících volně za sebou kladené asociace a založené na hraní si se slovíčky. Pravděpodobně zajímavé, ale celkově nepříliš vřele přijato. Na druhou stranu, souboru Matějka&spol. (kdo byl v Boskovicích, určitě ví o čem je řeč) se nevyrovnali a na Vichr z hor taky nedošlo. Pak už se čekalo na hlavní hvězdy, teplické Už jsme doma. Vít Šindlář, Pauza.cz KONEC (Na základě rozhovorů s Petrem Markem zpracoval Martin Honzík.) Zajímavý pohled do historie DDB skýtá VÝTAH Z DENÍKOVÝCH ZÁZNAMÚ dvou jeho členů - Jiřího Nezhyby a Jiřího Nebeského.