THE SCALDERS




Bytové hudební těleso, které vzniklo v roce 1988 jako duo Petr Marek a Jiří Nezhyba. Do roku 1991 natočilo 8 dlouhohrajících improvizovaných pokojových nahrávek - přes 100 písní. Jeho členové poté působili v uměleckých seskupeních UNARCLUB, DIVADLO BERUŠKA(oba) a MUZIKANT KRÁLÍČEK či KAKADUO (Marek).






KRÁTKÝ NÁSTIN PREHISTORIE:
Skupině THE SCALDERS předcházelo několik dětských hudebních projektů Petra Marka, Libora Hanuše (To Je Ale Papuče) a dalších. Prvním hudebním počinem, který vznikl v panelákovém bytě Markových rodičů, bylo několik nahrávek dvojice Petr Marek - Martin Pjentak. Improvizované skladby "Mně je zima na nohy" a "Gumenzon", natočené na panelákové chodbě (pro kvalitní přirozený dozvuk) za použití krabic a pochromované lžíce na obouvání bot, se však bohužel nedochovaly. První skutečně doložitelnou nahrávkou je až jam session z roku 1986, kdy se v sedmé třídě základní školy scházejí v bytě Markových rodičů Libor Hanuš a Petr Marek, aby nahráli nejprve (za doprovodu soundtracku ze seriálů Návštěvníci a Létající Čestmír) improvizovanou sci-fi rozhlasovou hru s názvem KOBLIH a o několik týdnů později již sérii skladeb - inspirovanou původním Markovým hudebním partnerem - PJENTÁKU, TY PTÁKU NÁŠ! O půldruhého roku později se scházejí nanovo a natáčejí za použití akustické kytary a takzvaných "kra-bicích" (velký buben z obalu na psací stroj, přechody z kartonových beden, malý buben z plechové krabičky plné připínáčků a hi-hat činel z ustřiženého kovového metru)odpolední album ŽUPAN V ZÁCHODĚ (dochováno pouze zčásti).
Marek poté zkouší s kytaristou Radkem Tasem a nahrají spolu několik verzí skladby Má drahá dej mi víc! (Olympic). Ve čtrnácti letech se chlapci definitivně rozhodují založit kapelu. Během jedné jam session u Marků v obýváku vykrystalizuje z přítele a spolužáka Jiřího Nezhyby schopný bubeník. Vzniká přepracovaná nahrávka Má drahá dej mi víc! již bez Tase, dále odvážná coververze Lennonovy skladby Give Peace A Chance a na světě je první sestava budoucích krátkodobých SAVAREZ.
Skupina se chtěla věnovat především převzaté tvorbě, dominantní zastoupení v repertoáru měli mít THE BEATLES (kapela zkoušela do zblbnutí píseň A Hard Day´s Night) a ELÁN. Pro Hanušovu laxnost, způsobenou nechutí k elektrickému projevu, těleso zachází na úbytě. Hanuš se věnuje klasické kytaře a Marek s Nezhybou nevědí co dál. Posledním výstřelkem tohoto období je nahrávka REJŽE, na níž nad elektronickým rytmem dětských kláves poznáváme Hanušovu kytaru, Markův zpěv a také perkuse Jiřího Nebeského, pozdějšího zpěváka Grošáka a Markova partnera v KAKADUU.


HISTORIE THE SCALDERS:
Marek a Nezhyba se poprvé k improvizační session scházejí v září 1988, tedy během prvních týdnů jejich prvního ročníku gymnázia. U Marků vzniká dlouhohrající nahrávka SKLO. Jako hudební těleso je na kazetě uvedeno slovo PAŘIČI, které v doslovně komickém překladu dalo zvuk definitivnímu názvu kapely - THE SCALDERS.
Dadaistické skladby Modrý svetr, Co to bude za píseň či titulní Sklo byly hity na technicky zcela diletantském hudebním základě. Celé album bylo (stejně jako Župan v záchodě) propojeno Markovým rádobyvtipným konferováním.
V únoru 1989 se dvojice schází znovu. Tehdy vzniká album s názvem LEV, které dalo základ charakteristickému zvuku kapely a stylu, pojmenovaném P. Markem a J. Prokešem "hop-trash-stodola". Typický je tříštivý ostrý zvuk kytary i "bicích", absence basů a zvukových efektů. Kolekce obsahuje především hit Lev , jehož text - podobně jako většiny dalších skladeb - vzešel z knihy básní Ostrov, kde rostou housle.
V tuto chvíli již máme před sebou vlastně hotovou tvář THE SCALDERS. Přichází album Mužík, které vlastně jen variuje nalezené.
Novým impulzem je ovšem Markovo spojení s heavymetalovými BASTARD. Odtud jako hlavní kytarista přináší do THE SCALDERS hutnější riffový způsob hry (Čarodějnic rej). S odstupem let se ovšem právě toto "obohacení" jeví spíše jako první vlaštovka začátku konce originality dua. Vzniká hardcoreové album s prostým názvem IV. Marek se na něm snaží o "tvrdost", zvláště komickou ve vyznění tlačené hrdelnosti dětského hlasu. Nezhyba poprvé bubnuje na skutečné půjčené bicí. "Čtyřka" přinesla jednu z nejhorších skladeb skupiny - píseň Hey John!, na druhé straně i čistý hardcoreový hit Pažout.
Nová nahrávka vzniká ve trojici: je jí skladba Socialistická, podle níž bude nazváno i následující album, a v níž zpívá také Jiří Nebeský. Vznikla v únoru 1990, v den pololetního vysvědčení a jejím základem je komunistický leták, vyzdvihující výdobytky socialismu. Skladba má skvělou undergroundovou atmosféru, což se už ale nedá říci o celém albu (opět již bez Nebeského). Je to podivná směs písniček (texty z her Divadla Spejbla a Hurvínka!) a hudebních ploch, vrcholící povedeným lamentem Škuner v offsidu. LP bylo natočeno ve zkušebně BASTARD, tedy hop-trash-stodolový zvuk bere za své a vévodí v ozvěnách utopené hlasy a kytara za tupého zvuku bubnů.
Další zvuková proměna přišla s přistěhováním aparatury skupiny INVENCE. S jejím soundem natočili THE SCALDERS již šesté album RUDOLF A ADOLF. Zvuk opět hutní, efekty mizí, navazuje se zčásti na původní hop-trash-sound kombinovaný se stylem "Čtyřky". Pokud se v poslechu prokoušeme přes chvílemi nesnesitelně hluchý patos (s odpovídajícími názvy jako Zrození), zapříčiněný přítomností nového nástroje - analogových kláves italské výroby, dostaneme v závěru sprchu nečekané energie, zčásti zcela neoddiskutovatelně přinesené po několika letech opět hostujícím Liborem Hanušem (To Je Ale Papučem) ve skladbách Rudolf a Adolf, Zdechliny a Konec. Šesté "skeldrovské" album obsahuje i další "nejhorší píseň", a to skladbu Barvy, která se pod názvem Zelený a v mnoha úpravách (existuje přibližně sedm verzí, které v dalších letech vznikly - poslední od Muzikanta Králíčka je z roku 2000!) stala zřejmě nejkultovnějším hudebním počinem UNARCLUBU.
Podivným krokem je sedmé album THE SCALDERS. Jmenuje se ALOIS a ke spolupráci byli přizváni Bob Honzík a Pavel Nepala z původních BASTARD, transformujících se právě v pinkfloydovský revival group. Přeefektovaná deska, na níž zpívají kytaristé Marek a Nepala a doprovázejí Nezhyba (bicí) a Honzík (klávesy), přinesla zřejmě především titulní hit.
V lednu 1991 se THE SCALDERS scházejí naposledy. Opět na stejném místě, znovu v intimní atmosféře dvojice. Vzniká intenzivní album, kombinující hardcore "Čtyřky" se snivým zvukem "Socialistické". Vznikají VOJÁCI. Album otevírá nová verze skladby Lev a přes barevné zvukové a hlasové hradby se dostáváme k titulní písni, která patří k tomu nejlepšímu, co v dílně skupiny vzniklo.
Tehdy dráha THE SCALDERS definitivně končí. Skupina pouze jednou živě vystoupila (doplněná o baskytaristu Zdeňka Eliáše) a to na jaře roku 1992, vzkříšena pro speciální příležitost koncertu Slavnosti slunovratu. Petr Marek spolupracuje s Jiřím Nezhybou v seskupeních UNARCLUB a DIVADLO BERUŠKA, s Nebeským jako KAKADUO. a samostatně jako MUZIKANT KRÁLÍČEK. Ten také v roce 2000 natočil jako poctu svému někdejšímu hudebnímu tělesu album coververzí KRÁLÍČEK PLAYS THE SCALDERS.

Ukázková skladba Co to bude za píseň?




Oh John
It is true My God on the window
I say the boat on the big river
And the sky the yellow on the face
I say that her coming is red
I said that her (said)
John Is mad
(Oh oh oh)

Hey John
What's the true?
(What's the true, oh oh oh?)
I don't know where the playground is now
(On the playground say:
"You may me on the Satan's crew
The crew!"

Hey John
What you say at me and you
Hey John
The big room is blue

Hey John
Don't take this girl to me
Hey John
Don't take this sweater anytime
And I must you lie
On the Greenpeace is mine)

Hey John
Don't be crying girl
Uh uh hey John
The sky is always blue
On the turning to me

(Uh uh ah yeah me
Uh uh my yeah

Hey John
Don't take this time
And I will ask you why
Hey John
I want the Stromboli vidět

Hey John
Your mother should know
What I say
On the window sitting's your dog
I feel your body in my eyes)

Hey John
What's the true
I don't know where the play…
(The speed is my mother!)
…oh on the turning away…
(I want you sing this song!)
…a turn check mother…
(Turn away away away

Yeah
Yo yo yo
Oh away
Oh oh

Hey John I take you me
In the kitchen I can to stop
John
You cry
So lovely)